Marná pátrání po stovky let zmizelém mayském městě Sac Balam (v překladu Bílý jaguár) vystřídala naděje. Během posledních vykopávek v mexické džungli se našlo tolik důkazů, že archeologové teď na tiskové konferenci oznámili, že ho našli.
Že město Sac Balam existovalo, je dobře dochované v celé řadě historických záznamů. Patřilo mayským obyvatelům ze skupiny Lakandon Ch’ol, kteří ho založili roku 1586 poté, co Španělé vyplenili jejich dosavadní sídlo, ostrovní město Lakam Tun.
Ukryté vydrželo unikat pozornosti evropských konkvistadorů déle než sto let, než ho kolonizátoři našli a roku 1695 dobyli. A protože s sebou přinesli i infekční nemoci, trvalo pak jen několik desítek let, než se jeho populace zmenšila natolik, že ho Španělé násilně přesídlili. Poté Sac Balam zmizel z map, vzpomínek, a když ho pohltila džungle, i z povrchu.
Legendární sídlo se rozhodlo hledat již několik expedic, naposledy se roku 2019 vydal tým archeologů do dnešní rezervace Montes Azules v mexickém státě Chiapas. Přestože použili spoustu moderních technologií a na pátrání nasadili mnoho lidí, selhali a město nenašli.
V pátek 1. května ale uspořádala Společnosti pro americkou archeologii (SAA) tiskové setkání, na kterém oznámila, že město její experti našli. Yuko Shiratoriová, která se na výzkumu podílela, uvedla, že odhalili vysokou koncentraci staveb na místě známém jako Sol y Paraíso (Slunce a Ráj) u jezera Miramar, takže předpokládají, že právě zde ztracené město mohlo být.
„Neřekla bych, že Sac Balam byl před Španěly záměrně skrýván,“ uvedla v rozhovoru pro Vědeckou redakci ČT24. „Nacházel se na otevřené savaně a i jiné mayské kmeny, které byly v konfliktu se skupinou Lakandon Ch’ol, věděly, kde se nachází. Existuje ale dokument, který dokazuje, že ostatní Mayové Španělům při hledání nepomáhali. Místo zůstávalo skryté až do současnosti, protože celá oblast byla dlouhou dobu pod vládní ochranou. Jako archeologové, kteří se zaměřují na toto období kontaktů, máme k dispozici písemné dokumenty, užitečné pro ověření skutečnosti.“
Sol y Paraíso vzniklo na počátku jednadvacátého století jako tábor pro lidi, kteří v rezervaci nelegálně pásli dobytek. Mezi místními se šířily zvěsti, že tam našli zlato. Dnes je tábor opuštěný, ale vyprávění o zlatě se dostala k archeologům z mexického Národního institutu antropologie a historie. A protože se souřadnice blížily těm, kde mohl ležet Sac Balam, rozhodli se na toto místo podívat osobně a zblízka. Vědci využili pro odhad polohy města záznamy španělských mnichů, kteří popisovali, jak do něj putovali „čtyři dny na oslu“.
Podle historických záznamů se Sac Balam skládal z více než stovky malých domů, které obklopovaly tři velké budovy. Tým archeologů se na místo dostal poprvé roku 2023, tehdy tam našli spoustu malých mohyl. Předpokládali, že by se mohlo jednat o zbytky těchto staveb, které pozdější lidé rozebrali, ale to jako důkaz nestačilo. Později se ale povedlo najít také zbytky keramiky, která odpovídala stylu vyráběnému Mayi v pozdním předkoloniálním a raném koloniálním období. A odhalili navíc i dva přírodní prameny, které odpovídaly španělským popisům oblasti kolem města.
Vloni pak vědci pokračovali ve výzkumu a nacházeli další náznaky, že jsou na správné stopě. Tehdy začali velmi opatrně naznačovat, že by to opravdu mohlo být město Bílý jaguár. A tak vloni přešli na pokusné výkopy, udělali jich celkem jedenáct. V nich našli mnoho důkazů – další zlomky keramiky, figurku opice z doby, kdy mělo být město na vrcholu moci – ale především masivní kamennou zeď dlouhou šestnáct metrů. I ona odpovídala španělskému popisu města. A právě ona byla posledním z mnoha argumentů, které přiměly archeology k veřejnému oznámení úspěchu.
„Upřímně řečeno, nejsem si pořád stoprocentně jistá, že se jedná o lokalitu Sac Balam. Ale ta šestnáct metrů dlouhá základová zeď je docela přesvědčivá. Mohlo by se ale jednat i o jinou osadu Lakandon Ch’olů nebo o moderní squatterskou osadu,“ uvedla autorka objevu.
„Španělské popisy lokality a cestovních tras jsou velmi podrobné. Prvních několik pokusů o průzkum v džungli podnikli Josuhé Lozada a Brent Woodfill. Podle Lozady vychází prediktivní model GIS z jeho vlastních zkušeností z procházek po této oblasti v Chiapasu. Když tedy dorazili na místo, opírali se o jistotu, kterou jim poskytl model GIS.“
Další kolo vykopávek
Výzkum by měl pokračovat ještě letos v létě. Vědci chtějí zkoumat hlavně vloni objevenou zeď, ale pokusí se získat i vzorky místního popela a dřevěných uhlíků. V nich by se mohly skrývat důkazy o tom, že Španělé během své invaze Sac Balam vypálili. Poněkud odlišným směrem půjde pátrání po Španěly vybudovaném kostelíku, který by se zde také měl někde nacházet.
Pokud se potvrdí alespoň některá z těchto stop, chtěli by vědci po letošní sezoně archeologických prací výsledky publikovat s nějakými oficiálními závěry.
„Případ Lakandon Ch’olů je jen jedním z mnoha případů skupin, které po španělské invazi vymřely. Zajímá mě vztah mezi Mayi, kterým se během dobývání podařilo přežít. Můj výzkum v Guatemale se zaměřuje na Itza, kteří byli poslední podmaněnou skupinou; Lakandon Ch’olové byli předposlední. Dokumenty zmiňují, že Itza a Lakandon byli ve vzájemném konfliktu. Archeologické odhalení přítomnosti Lakandon Ch’olů také potvrzuje pravdivost dokumentů a očekávám, že najdu důkazy o konfliktu mezi skupinami Itza a Lakandon Ch’ol,“ dodala pro ČT24 Shiratoriová.
O hledání Sac Balam vzniká dokument americké televizní stanice Discovery:
