Archeologové v severní části Peru našli na stěně starověkého chrámu 3200 let starou malbu. Předpokládají, že zobrazuje pavoučího boha s nožem, který je spojován s deštěm a plodností. Právě jemu byla svatyně zasvěcena.
Archeologové objevili v Peru 3200 let starý chrám pavoučího boha s nožem v ruce
Nástěnná malba nanesená okrovou, žlutou, šedou a bílou barvou na stěnu budovy z hliněných cihel byla objevena už vloni. Archeologové zde provedli průzkum poté, co už většinu areálu v provincii Virú v oblasti La Libertad nenávratně zničili místní zemědělci, kteří se zde pokoušeli rozšířit své plantáže na pěstování avokáda a cukrové třtiny.
Vědci, kteří stavbu zkoumali, se domnívají, že svatyně byla postavena předkolumbovskou kulturou Cupisnique, která vznikla v oblasti severního pobřeží Peru před více než 3000 lety.
Archeolog Régulo Franco Jordán uvedl, že strategická poloha svatyně poblíž řeky vede badatele k přesvědčení, že to byl chrám zasvěcený vodním božstvům, respektive božstvům nějak spojeným s vodním živlem – a mezi ně patřil v této době a lokalitě i pavouk.
„To, co tu máme, je svatyně, která byla před tisíci lety obřadním centrem,“ řekl peruánskému listu La República. „Pavouk na svatyni je spojován s vodou – byl v předhispánských kulturách, jež se řídily kalendářem založeným na přírodních jevech, neuvěřitelně důležitým zvířetem. Je pravděpodobné, že mezi lednem a březnem, kdy sem dorazily deště, se tu konaly zvláštní obřady věnované vodě,“ myslí si vědec.
Řadu detailů o pozoruhodné stavbě se už ale nepodaří zjistit. Podle archeologů bylo totiž asi šedesát procent komplexu, který leží přibližně 500 kilometrů severně od Limy, zničeno už v listopadu loňského roku, když zemědělci v regionu použili těžké stroje, aby se pokusili rozšířit svá pole.
Jordánův tým pojmenoval chrám Tomabalito podle nedalekého archeologického naleziště známého jako el Castillo de Tomabal. „Místo bylo zaregistrováno a nález bude zakryt, dokud neskončí pandemie covidu a dokud zde nebude proveden normální průzmum lokality,“ řekl listu La República.
Pavoučí bohové ve světě
V našem středoevropském prostředí jsou pavouci historicky považováni za něco spíše odpudivého, v jiných částech světa jsou ale spojeni s napřirozenými schopnostmi, a tedy i s řadou božstev – a velmi často i s vodním živlem.
Jedním z nejstarších známých pavoučích božstev byla sumerská bohyně Uttu, dcera boha vod Enkiho. Byla patronkou tkaní – podobně jako řecká Arachné, která dala pavoukům vědecké pojmenování.
Významným byl i africký pavoučí bůh Anansi, který patřil mezi bohy-podvodníky. O důležitosti pavoučích božstev v Jižní Americe svědčí i zobrazení obřího pavouka na planině Nazca.