Před 170 provedl pražský lékař Opitz první operaci v narkóze v Evropě – a teprve druhou na celém světě. Použil tehdy éter. Do té doby se snažili lékaři utlumit pacienty velkým množstvím alkoholu.
Před 170 lety, 7. února 1847, provedl lékař a člen Řádu milosrdných bratří František Celestýn Opitz v pražské nemocnici Milosrdných bratří (dnes Na Františku) jako první v Evropě operaci v narkóze.
Jednalo se o amputaci končetiny a chybělo málo a Opitz mohl být dokonce prvním na světě. O čtyři měsíce ho totiž předběhl americký lékař William Morton. Oba ale pracovali nezávisle na sobě.
- Chirurgové byli před objevem anestezie školeni na velmi rychlou práci – amputace nohy například trvala osm minut, ti nejlepší ji zvládali za tři minuty.
- Cena Celestýna Opitze je ocenění udělované za vzor v péči o nemocné a jinak potřebné. Cenu každoročně uděluje řád milosrdných bratří v České republice, a to vždy v druhé polovině roku v pražském kostele sv. Šimona a Judy u Nemocnice Na Františku v Praze.
Opitz se dlouhodobě zabýval tím, jak pacientům ulevit od bolesti. Do té doby bylo jedinou možností podat jim velké množství alkoholu. Chirurgie se přitom omezovala pouze na amputaci končetin, například do dutiny břišní se lékaři neodvažovali zasáhnout.
Opitz se rozhodl použít éter. Několik let studoval jeho účinky a zkoušel ho na zvířatech. Přesvědčit vedení nemocnice, aby se metoda vyzkoušela na lidech, nebylo jednoduché. Tenkrát se věřilo, že bolest má pro člověka zvláštní význam, posiluje ho a je příležitostí k prokázání poslušnosti k Bohu.
Od historické operace v únoru 1847 provedl Opitz dalších 186 operací v narkóze pomocí jednoduché skleněné baňky, v níž byla látka nasáklá éterem. Vídeňská univerzita mu pak nabídla doktorská studia chirurgie, Opitz nabídku přijal a přesunul se do hlavního města mocnářství. Léčil císařskou rodinu a v roce 1866 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I.
Jak funguje anestezie
Anestezie je cíleně navozenou ztrátou vnímání veškerého čití – tedy dotyku, tepla i chladu, ale především bolesti. Přestože ji aktivně využíváme, lékaři si stále nejsou zcela jistí, jak funguje. Obecně se dá říci, že anestezie spočívá v útlumu činnosti nervového systému, tedy mozku a míchy.
Jednoduše řečeno celková anestezie se projevuje ztrátou vědomí a vyřazením vnímání a reakce na vnější podněty. Naproti tomu lokální anestezie je způsobena tím, že se blokuje vedení bolestivých vjemů do mozku. Nicméně „i po více než sto letech aktivního výzkumu zůstává molekulární pozadí mechanismů odpovědných za anestetické účinky jedním ze stále neobjasněných tajemství farmakologie“, přiznávají autoři učebnice Klinické anesteziologie.
