Gymnasté předvádějí na olympiádě na kladině nebo na bradlech neuvěřitelné výkony. Jejich schopnosti ale blednou ve srovnání s tím, co dokáží veverky. Biologové z Kalifornské univerzity v Berkeley teď unikátní schopnosti těchto hlodavců lépe popsali.
Akrobatické schopnosti veverek jsou podle nové studie unikátní. Zvířata o skocích zřejmě uvažují jako atleti
Aby mohli systematicky zkoumat tato zvířata a jejich skokanské schopnosti, vydali se experti z Kalifornské univerzity v Berkeley na okraj jejich univerzitního kampusu, kde žije velké množství veverek liščích – severoamerických příbuzných evropských veverek.
Tam pro ně vyrobili jakousi venkovní laboratoř – obdobu venkovního cvičiště, jaké se využívá třeba pro street workout. Uprostřed tohoto prostoru, kam se dalo proniknout jen tak, že by veverka přeskočila z pružné tyče na plošinu, vědci umístil oříšky, kterým veverky neumí odolat. Místo bylo sledováno kamerou:
Jakmile hlodavci zjistili, že tam je jejich oblíbená potrava, snadno se naučili vylézt po rampě na tyč a skočit na plošinu pro další oříšek.
Těžko na cvičišti…
Vědci testovali hranice obratnosti veverek tím, že měnili jak vzdálenost k přistávací plošině, tak její výšku, používali také různé tyče, trubky a větve s nejrůznějšími vlastnostmi.
Ukázalo se, že s rostoucí obtížností skoků veverky upravovaly své pohyby a měnily místo a způsob odrazu a přistání. Před pokusy se vědci domnívali, že hlavním cílem veverek bude minimalizovat vzdálenost mezery, kterou musí překonat. Jenže místo toho, čím byla „větev“ ohnutější, tím dříve veverky vyskočily – i když měly před přistáním delší cestu, popsali vědci v článku, který vyšel v odborném časopise Science.
Když se veverka netrefí, může to pro ni představovat docela velký problém – pohybuje se často vysoko na stromech, takže důsledkem může být pád. Takže to, jak se rozhodnou, co udělají a jak to provedou, je pro ně opravdu rozhodnutím mezi životem a smrtí. Ukázalo se, že v průběhu celého experimentu žádná z veverek ani jednou neminula.
Vědci už dlouho řeší, jestli veverky o svých riskantních skocích přemýšlí a plánují je, jak moc jsou schopné poučit se ze svých zkušeností a selhání – anebo zda jde čistě o instinktivní činnost. Nová práce dokazuje, že veverky přemýšlí o vlastnosti větví a podle toho upravují své počínání. Bylo to vidět i na tom, že v průběhu několika skoků veverky upravily svůj start tak, aby si zajistily dokonalejší přistání.
To ale není všechno. Když byla mezera širší, než očekávaly – a když se zdálo, že by mohly místo dopadu minout, dokázaly v průběhu skoku často manévrovat tělem, aby prodloužily délku skoku.
„U olympijských sportů se považuje za samozřejmé, že čím více toho děláte, tím jste v tom lepší, ale nebylo jasné, jaká je schopnost učení u zvířat,“ popsal pro Science biomechanik Christofer Clemente z University of the Sunshine Coast, který se na práci nepodílel. „Tohle ukazuje, že se to mohou naučit,“ dodal.