Zemřel bývalý egyptský prezident Husní Mubarak. Bylo mu 91 let a v čele Egypta stál jako jeho čtvrtý prezident tři desetiletí až do revolučního roku 2011. Ve funkci zažil studenou válku, řadu ozbrojených konfliktů i četná mírová jednání na Blízkém východě. O jeho úmrtí informovala egyptská státní televize. Mubarak se podle ní nedávno podrobil chirurgickému zákroku, po kterém následovaly komplikace. Egyptské úřady kvůli státníkově umrtí vyhlásily třídenní smutek.
Zemřel exprezident Husní Mubarak. Egyptu vládl tři desetiletí
Nynější egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí vyjádřil upřímnou soustrast a ocenil Mubarakovu vojenskou službu za války v roce 1973. Svého předchůdce označil za „válečného hrdinu“. Tématu Mubarakova působení v prezidentské funkci se však vyhnul, poznamenala agentura AP.
„Hluboký zármutek“ nad Mubarakovým skonem vyjádřil izraelský premiér Benjamin Netanjahu. „Prezident Mubarak, můj osobní přítel, své lidi dovedl k míru a bezpečí, k míru s Izraelem,“ uvedl Netanjahu.
Mubarak „zasvětil svůj život službě své domovině a problematice spravedlnosti ve světě“, domnívá se předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, podle kterého se egyptský exprezident zajímal o záležitosti palestinského lidu.
Mubarak vládl Egyptu autokratickým stylem od října 1981 do února 2011. Jeho kritici mu vytýkali absenci svobody slova a politické plurality. Stížnostem Mubarak čelil například i po přijetí kontroverzních změn ústavy, které omezily dohled nad volbami a poskytly větší pravomoci prezidentovi. Obyvatele sužovaly rostoucí ceny potravin, nedostatek pracovních míst či chronická korupce. Přes čtyřicet procent Egypťanů živořilo pod hranicí chudoby.
Na druhé straně si Mubarak v arabském i západním světě stále udržoval jistou prestiž. Egypt byl dlouhodobě jedním z nejbližších blízkovýchodních spojenců USA. Podařilo se mu také vylepšit infrastrukturu země, zvýšil úroveň zdravotnictví a vzdělání. V Egyptě se potýkal zejména s islamisty z Muslimského bratrstva a jiných uskupení, zemi totiž zasáhla vlna teroristických útoků proti cizincům.
Reformy i zákaz radikálních islamistických skupin
Mubarak, který byl někdy pro svou dlouholetou vládu nazýván Sfingou, nastoupil do čela státu po zavraždění svého předchůdce Anvara Sadata v říjnu 1981. Ihned rázně skoncoval s politickým a ekonomickým chaosem, který v zemi po vládě prezidentů Gamála Abdan Násira a Sadata panoval. Dal propustit politické vězně, povolil činnost politických stran a zahájil ekonomické reformy. V roce 2005 se v zemi konaly první pluralitní prezidentské volby – do té doby byl prezident volen v referendu.
Za tři desítky let se Mubarakovi do jisté míry podařilo eliminovat násilnosti ze strany radikálních islamistů, proti kterým neváhal tvrdě zakročit (paradoxem je, že sám byl v mládí členem Muslimského bratrstva).
Mubarak zakázal radikální islamistické skupiny jako Nový džihád, který spáchal atentát na Sadata, či Islámské seskupení (Gamá al-Islamíja). Mnoho členů formací skončilo ve vězení, Mubarak islamisty soudil před vojenskými soudy. Od roku 1992 do konce 1999 zahynulo při násilných akcích islamistů v Egyptě přes 1350 lidí, vojenské soudy zase rozdaly přes stovku trestů smrti. Nový džihád i Islámské seskupení poté splynuly s teroristickou sítí al-Káida Usámy bin Ládina.
Snažil se také bojovat proti korupci: v červenci 2002 bylo v největším protikorupčním procesu v zemi odsouzeno přes 30 osob, včetně několika bankéřů, podnikatelů a čtyř poslanců Mubarakovy vládnoucí Národní demokratické strany (NDP).
Mubarak také vyvedl zemi z mezinárodní izolace. V roce 1989 bylo Egyptu obnoveno členství v Lize arabských států, které mu o deset let dříve pozastavili po podpisu mírové smlouvy s Izraelem.
Normalizoval styky s Ruskem a zároveň zachoval dobré vztahy k USA. V době irácké agrese v roce 1991 stál Egypt na straně zemí, jež bránily Kuvajt proti útočníkům, Mubarak ale nesouhlasil s americkým vpádem do Iráku v roce 2003. Časem se stal důležitým prostředníkem v izraelsko-palestinském konfliktu.
Soud kvůli smrti demonstrantů
Po odstoupení z úřadu prezidenta v únoru 2011 byl obviněn z vraždy stovek demonstrantů, zneužití moci, plýtvání veřejnými prostředky a z nezákonného obohacování a v červnu 2012 odsouzen k doživotnímu vězení za podíl na smrti demonstrantů.
V srpnu 2013 byl propuštěn z vazby do domácího vězení do vojenské nemocnice jižně od Káhiry a v listopadu 2014 byl v opakovaném procesu zproštěn viny.
Po dalším odvolání byl loni v březnu definitivně pravomocně zproštěn obvinění z podílu na vraždách stovek demonstrantů během povstání v roce 2011 a 24. března 2017 byl propuštěn na svobodu. V jiném případu byl ale v květnu 2015 odsouzen na tři roky vězení za korupci.
Z letectva do nejvyšší funkce
Muhammad Husní Saíd Mubarak se narodil 4. května 1928 ve vesnici Kafr al-Misilhá na severu země v rodině soudního úředníka. Absolvoval Vojenskou leteckou akademii, kterou ukončil s vyznamenáním jako poručík letectva, poté na škole vyučoval. V roce 1965 absolvoval Vojenskou akademii M. V. Frunzeho v SSSR.
Poté se stal jedním z prvních egyptských pilotů nadzvukových stíhaček. Na začátku 70. let, kdy byl vrchním velitelem letectva, se stal egyptským hrdinou během jomkipurské války v říjnu 1973 s Izraelem, kdy řídil ofenzivu leteckých sil.
Již v dubnu 1975 si jej ale Sadat vybral za viceprezidenta, kterým byl až do Sadatovy smrti po atentátu v říjnu 1981. Mubarak, který byl zvolen prezidentem i v letech 1987, 1993, 1999 a 2005, přežil nejméně šest pokusů o atentát – naposledy v červnu 1995 na summitu Organizace africké jednoty v etiopské Addis Abebě. V červenci 1994 byl na oficiální návštěvě v Česku.