Ve věku 90 let zemřel jihoafrický emeritní arcibiskup, bojovník proti rasistickému režimu apartheidu a držitel Nobelovy ceny za mír Desmond Tutu. S odkazem na jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosu o tom informuje agentura Reuters.
„Odchod emeritního arcibiskupa Desmonda Tutua je další bolestnou kapitolou, kdy se náš národ loučí s generací výjimečných Jihoafričanů, kteří nám odkázali svobodnou zemi,“ prohlásil prezident Ramaphosa.
Tutuovi byla koncem 90. let minulého století diagnostikována rakovina prostaty a v posledních letech prodělal několik hospitalizací kvůli infekcím souvisejícím s léčbou rakoviny.
O jeho úmrtí jménem rodiny informovala úřadující předsedkyně jeho nadace a koordinátorka úřadu arcibiskupa Ramphela Mampheleová. Zemřel podle ní pokojně v neděli ráno v domově pro seniory v Kapském Městě. Příčinu úmrtí Mampheleová nesdělila.
Politování nad smrtí emeritního arcibiskupa vyjádřila řada světových lídrů. Britský premiér Boris Johnson vyzdvihl jeho klíčovou roli v „boji za novou Jižní Afriku“, norský premiér Jonas Gahr Störe ho označil za „skvělého malého muže, který ukázal moc usmíření a odpuštění“.
Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že Tutuův boj za ukončení apartheidu a usmíření v JAR „zůstane v našich vzpomínkách“, a dodal, že Tutu lidským právům zasvětil svůj život.
České ministerstvo zahraničí označilo Tutua za „zásadní postavu moderních dějin JAR“. „Významně přispěl k vítězství demokracie v JAR,“ doplnilo.
Neúnavný a nenásilný bojovník
Tutu byl malého vzrůstu, ale měl obrovského ducha, podotýká Reuters. Svou prominentní roli v jihoafrické anglikánské církvi využil k poukazování na vážnou situaci černošských obyvatel země. V době, kdy mnoho lídrů hnutí proti apartheidu skončilo za mřížemi, se Tutu stal hlavní tváří odporu.
Jeho mírumilovný boj vůči apartheidu ocenila roku 1984 Švédská akademie Nobelovou cenou míru.
Tutu se angažoval i v boji za lidská práva, proti chudobě, AIDS či rasismu. Své veřejné aktivity ukončil nositel mnoha světových vyznamenání teprve před několika lety.
Tutu několik let učil na škole pro černošské obyvatele, poté se ale obrátil k teologii a v 29 letech byl vysvěcen na kněze. Jako biskup a později arcibiskup jihoafrické anglikánské církve, jíž byl hlavou jako první černoch téměř deset let, využíval svého postavení k boji proti rasovému útlaku. Býval označován za „svědomí národa“.
Tutu podporoval cíle Afrického národního kongresu, nikoli však jeho metody. Svým vytrvalým naléháním na západní státy, aby kvůli apartheidu uplatnily proti vládě JAR hospodářské sankce, vzbudil nevoli i u části černého obyvatelstva. Příznivý ohlas nalezly naopak jeho snahy o prosazení společného občanství všech ras v JAR, odvolání zákona o pasech, zastavení nuceného přesídlování a vytvoření jednotného vzdělávacího systému. Jihoafrické úřady Tutua šikanovaly, několikrát byl zatčen.
V období bouřlivých nepokojů v černošských ghettech v letech 1984 až 1986 neustále vystupoval na pohřbech a demonstracích a zapřísahal mládež, aby neupalovala a nevěšela údajné kolaboranty a informátory policie.
Arcibiskup Tutu byl členem delegace ze Soweta, s níž jednal začátkem října 1989 prezident Frederik de Klerk. Po skončení režimu apartheidu v roce 1994 předsedal Komisi pravdy a usmíření, která vyšetřovala porušování lidských práv v době apartheidu. Z postu hlavy anglikánské církve v Jižní Africe, jejíž byl hlavou jako první černoch téměř deset let, odešel v červnu 1996 do důchodu.
