Johannesburg – Symbol boje proti rasistickému státnímu zřízení a bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela je po smrti. Bylo mu 95 let. Zprávu oznámil současný jihoafrický prezident Jacob Zuma. Mandela, který se již za svého života stal legendou, odstranil v čele jihoafrických černochů v 90. letech spolu s tehdejším prezidentem Frederikem de Klerkem tamní rasistický režim. V roce 1993 získal Nobelovu cenu za mír. Prezidentem JAR se stal po prvních vícerasových volbách v dubnu 1994, kdy se velkou měrou zasloužil o přechod k demokracii a usmíření ve společnosti. Zuma krátce po oznámení řekl, že Mandelovi bude vystrojen státní pohřeb a národní vlajky budou v pátek staženy na půl žerdi.
Jacob Zuma v živém televizním projevu:
„Vážení spoluobčané, náš bývalý prezident a zakladatel demokratické republiky Nelson Mandela zemřel. Odešel v kruhu své rodiny a teď odpočívá v klidu a pokoji. Naše země přišla o svého otce. Přestože jsme věděli, že tento den přijde, nic nemůže zmírnit tuto hlubokou ztrátu. Svým neúnavným bojem za svobodu si vysloužil respekt celého světa. Skromností, nadšením a lidskostí si získal lásku všech.“
Mandela podle jihoafrického prezidenta zemřel poklidně ve svém domě v Johannesburgu ve 20:50 tamního času (19:50 SEČ). Poslední týdny života strávil v kruhu své rodiny.
Bývalý vůdce boje proti rasové segregaci byl hospitalizován 8. června kvůli plicní infekci. Na konci června byl jeho stav natolik vážný, že se všeobecně očekávalo oznámení o jeho úmrtí. V průběhu srpna sice vláda stále označovala Mandelův stav za kritický, bývalý prezident se však podle ní začal postupně zotavovat. Z nemocnice byl propuštěn na začátku září, jeho stav byl ale nadále velmi vážný. Poslední měsíce strávil ve svém domově v Johannesburgu.
Nelson Rolihlahla Mandela se narodil 18. července 1918 ve vesnici Qunu nedaleko města Umtata ve Východním Kapsku jako nejstarší syn náčelníka kmene Tembu. Základní a střední vzdělání získal na misijních školách, později studoval na černošské univerzitě ve Fort Hare, ze které ho pro organizování studentské stávky vyloučili.
Později už jako úspěšný johannesburský advokát se Mandela stal v polovině 40. let vůdčím členem černošského Afrického národního kongresu (ANC). V roce 1952 byl zvolen jeho místopředsedou a za spoluúčast na jedné z prvních protirežimních akcí kongresu, kampani občanské neposlušnosti, byl v roce 1952 poprvé uvězněn.
Po masakru ve Sharpeville v březnu 1960, kdy policie zabila 69 lidí, byl Mandela jedním z hlavních organizátorů kampaně odporu. Po zákazu ANC v roce 1961 se však podílel na založení Umkhonto we Sizwe, Kopí národa, bojové složky ANC. V roce 1961 odešel do ilegality a posléze odjel ze země, odkud řídil bojové akce.
Při takzvaných Sharpevillských masakrech policie během nepokojů v přístavním městě Sharpevill zastřelila 69 Jihoafričanů černé pleti, kteří demonstrovali proti apartheidu, například proti povinnosti všech obyvatel černé pleti nosit identifikační dokumenty známé jako pass books. Po krvavých událostech byly sice zakázány opoziční strany Africký národní kongres a Panafrický kongres, ale tvrdý zásah policie umocnil vůli černošského obyvatelstva prosadit zásadní změny ve společenském uspořádání.
Při návratu z několikaměsíčního pobytu v zahraničí byl ale v srpnu 1962 zatčen a v říjnu 1962 odsouzen na pět let za podněcování ke stávce a ilegální odchod ze země. Z vězení byl poté převezen jako hlavní obžalovaný k novému procesu procesu Rivonia (název procesu pochází od johannesburského předměstí, kde sídlila farma, odkud ANC řídil bojové akce), který trval od listopadu 1963 do června 1964.
Do dějin vešla Mandelova obhajoba v procesu Rivonia:
„Zasvětil jsem svůj život boji pro lid Afriky. Bojoval jsem proti bílé nadvládě, ale bojoval jsem i proti černé nadvládě. Střežil jsem ideály demokratické a svobodné společnosti, ve které všichni žijí pospolu v souladu a mají stejné možnosti. Je to ideál, pro který, doufám, budu žít a kterého dosáhnu. Když to však bude nutné, je to ideál, pro který jsem hotov zemřít.“
Mandela byl 12. června 1964 spolu s dalšími pěti významnými členy vedení ANC odsouzen na doživotí za údajnou velezradu a 193 akcí sabotáže. Za mřížemi Mandela strávil celkem 27 let, šest měsíců a šest dní.
Po nástupu Frederika de Klerka do funkce prezidenta v roce 1989 byl nejprve odvolán zákaz činnosti ANC a 11. února 1990 byl mandela, ve svých 72 letech, propuštěn na svobodu. V červenci 1991 stanul v čele ANC, který poté přeměnil z bojové organizace v silnou politickou stranu a veřejně se zřekl ozbrojeného boje. V květnu 1994 byl zvolen prvním černošským prezidentem JAR, ve funkci byl do června 1999.
Jako hlava JAR věnoval Mandela mnoho energie zejména snahám o sjednocení a odpuštění, ale i o zlepšení životních podmínek obyvatel. Stál u zrodu demokratické ústavy a zasadil se o nastartování hospodářské reformy. Snažil se také urovnávat vnitroafrické spory (Kongo, Angola), ale některé aktivity se nesetkaly s jasným souhlasem: trnem v oku Západu byly zejména jeho vztahy s Kubou, Sýrií, Íránem či Libyí, kde ovšem Mandela dosáhl výrazného úspěchu v případu Lockerbie. Někdy byl též kritizován za malou efektivitu své vlády v boji proti AIDS v JAR, což po odchodu z funkce přiznal a začal se v tom více angažovat. Mandela předal v červnu 1999 jako jeden z mála státníků černého kontinentu dobrovolně moc svému nástupci Thabu Mbekimu.
V celém Mandelově životě i vývoji „jeho“ Afrického národního kongresu se promítlo bipolární rozdělení světa a následný pád komunistických režimů. Kongres byl dlouhá léta podporován Sovětským svazem a nevyhnul se metodám teroru a sabotáží, zajímavostí je, že Kongres Spojených států ANC teprve před pěti lety vyřadil ze seznamu teroristů. V roce 1968 ANC například přivítal agresi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Samotný Mandela byl apartheidním režimem nazýván teroristou. Po převzetí moci v roce 1994 však ANC socialistickou cestu opustil.
Proč měl Nelson Mandela šest jmen?
Některá jeho jména pocházejí z dob Mandelova dětství, zatímco další odrážejí úctu, kterou si bojem za svobodu získal.
- Rolihlahla - při narození dostal od svého otce jméno Rolihlahla Mandela. V jazyce xhosa to doslova znamená „tahat stromy za větve“, ale všeobecný význam je „ten, který vyvolává rozbroje“ - „buřič“.
- Nelson - jméno Nelson se poprvé objevilo, když šel mladý Mandela do základní školy, dala mu ho jeho učitelka slečna Mdinganeová první den ve škole ve vesnici Qunu. Bylo to začátkem 20. let minulého století a tehdy bylo běžné dávat africkým dětem anglická jména, aby se britským kolonistům lépe vyslovovala.
- Madiba - v Jižní Africe je Mandela nejčastěji označován jako Madiba, jménem z kmene Tembu náležícího ke Xhosům, k němuž patřil. Madiba bylo jméno náčelníka kmene Tembu z 19. století, který vládl nad územím na jihovýchodě země. Mluvit o Mandelovi jako o Madibovi tedy bylo známkou náklonnosti a respektu.
- Tata - vzhledem k tomu, že je pokládán za otce-zakladatele demokracie v Jihoafrické republice, pro mnohé byl Mandela jednoduše „Tata“, což je v jazyce xhosa slovo pro otce.
- Khulu - jazyk xhosa nabízí další výraz ocenění, jímž byl Mandela oslovován. „Khulu“ je zkratka z výrazu „uBawomkhulu“, což znamená jednak „děda“, ale také „velký, prvořadý, velkolepý“.
- Dalibhunga - ve věku šestnácti let podstoupil Mandela jako další xhosští chlapci tradiční iniciační obřady, jimiž vstoupil do dospělosti. Tehdy dostal jméno Dalibhunga, což znamená „tvůrce nebo zakladatel rady“ či „iniciátor dialogu“.
