Ve věku 96 let zemřel bývalý čínský prezident Ťiang Ce-min. Podle agentury Nová Čína na leukémii a mnohočetné selhání orgánů. Na svém vrcholu byl současně prezidentem, generálním tajemníkem komunistické strany i šéfem armády. Kormidlo opouštěl s pověstí ekonomického reformátora, který přivedl Čínu do Světové obchodní organizace (WTO) a povolil soukromé podnikání. Zároveň se ovšem Ťiang Ce-min zapsal jako tvrdý autoritářský vůdce, pro nějž byl ekonomický rozvoj důležitější než lidská práva.
Agentura Nová Čína doplnila, že vlajky na budovách komunistické strany a vlády budou staženy na půl žerdi.
„Smrt soudruha Ťiang Ce-minga představuje nesmírnou ztrátu pro naši stranu, armádu a lid,“ napsala ve společném dopise národu čínská komunistická strana, parlament, vláda a armáda. Ťianga dokument označuje za „vynikajícího vůdce, významného marxistu, státníka, vojenského stratéga, diplomata a osvědčeného komunistického bojovníka“.
Ťiang Ce-min se vedení Číny ujal v roce 1989 po krvavém potlačení prodemokratických demonstrací na pekingském náměstí Tchien-an-men a u moci zůstal do roku 2002. Zásah sice podporoval, ale přesto si získal značné sympatie, když jako tajemník šanghajského výboru strany nedbal instrukcí z Pekingu a odmítl proti dalším demonstrantům v Šanghaji použít násilí.
Ve vrcholné politice si téměř neznámého starostu Šanghaje tehdy jako svého nástupce vybral architekt čínské ekonomické reformy Teng Siao-pching, ještě nadlouho faktický vládce země. V čele komunistické strany Ťiang v červnu 1989 nahradil sesazeného generálního tajemníka Čao C'-janga.
Zadání velkého reformátora splnil Ťiang Ce-min na výbornou – zajistil zemi ekonomický rozvoj a stabilitu. Za jeho vlády zažila Čína své nejdelší období hospodářského růstu, vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO) a získala právo pořádat olympijské hry v roce 2008. Komunistickou stranu otevřel všem sociálním skupinám včetně soukromých podnikatelů. Stinnou stránkou urychleného vývoje bylo ale například prohloubení propasti mezi chudými a bohatými.
Pochopení pro protesty i jejich krvavé potlačení
Ťiang Ce-minův postoj k lidským právům byl přinejmenším dvojznačný. Ke studentským protestům v 80. letech se stavěl s pochopením i výtkami. V 90. letech omlouval potlačení demonstrace na náměstí Tchien-an-men: „Pokud by čínská vláda neprovedla rozhodná opatření, nemohli bychom dosáhnout stability, kterou zažíváme nyní.“ Za jeho vlády byly nadále utlačovány náboženské i etnické menšiny, Ťiang zakázal například náboženskou skupinu Fa-lun-kung. Režim také tvrdě postihoval jakékoliv projevy nesouhlasu s komunistickou diktaturou.
Ačkoliv nastoupil v roce 1989 jako přechodný vládce, udržel se u moci více než desetiletí. Překvapil na čínské poměry liberálním smýšlením, manévrovacími schopnostmi a schopností dohody. Hodně cestoval a v zahraniční politice se mu dařilo. Ačkoliv mu chybělo charisma, okouzloval svou znalostí angličtiny.
Ťiang představoval třetí generaci ve vedení komunistické Číny (po Mao Ce-tungovi a Teng Siao-pchingovi). I jeho zásluhou bylo předání moci po Tengově smrti v roce 1997 klidné, stejně jako jeho vlastní postupný odchod do pozadí. Už v listopadu 2002 a v březnu 2003 předal Ťiang svému nástupci Chu Ťin-tchaovi předsednictví strany a státu.
Po vzoru Teng Siao-pchinga si tehdy ponechal vedení obou Ústředních vojenských komisí, a tím vliv na zahraniční a vojenskou politiku. Toho se vzdal definitivně v březnu 2005, a jako první z čínských vůdců tak skutečně odešel do důchodu.
Ťiang Ce-min se narodil 17. srpna 1926 v Jang-čou v provincii Ťiang-su. Podle čínské tradice byl po smrti svého strýce, komunistického spisovatele, který zahynul v boji, adoptován jeho ženou, a stal se tak potomkem mučedníka. Vystudoval strojní inženýrství v Šanghaji. Uměl anglicky, rusky, trochu japonsky a rumunsky. K jeho zálibám patřil zpěv a hra na klavír, psaní básní a malování.
V posledních letech se spekulovalo o jeho zdravotním stavu, v červenci 2011 odvysílala hongkongská média zprávu, že Ťiang zemřel. Podle zdrojů agentury Reuters tehdy Ťiang po srdeční příhodě ležel v pekingské vojenské nemocnici na jednotce intenzivní péče. V říjnu téhož roku se však po dlouhé době objevil na veřejnosti.
Zeman: Byl jedním z významných lídrů čínského lidu
Na Ťiang Ce-mina zavzpomínal generální tajemník OSN António Guterres. Označil ho za „vytrvalého zastánce mezinárodní angažovanosti“ a připomněl jeho „vřelost a otevřenost“. Rada bezpečnosti OSN si úmrtí čínského vůdce připomněla minutou ticha.
„Jako drahý přítel naší země Ťiang Ce-min neocenitelně přispěl k rozvoji rusko-čínských vztahů… Vzpomínka na tak autoritativního politika a úžasného člověka zůstane navždy v mém srdci,“ reagoval na úmrtí bývalého čínského vůdce také ruský prezident Vladimir Putin.
Kondolenční dopis prezidentu Si Ťin-Pchingovi zaslal i jeho český protějšek Miloš Zeman. „Ťiang Ce-min byl jedním z významných lídrů čínského lidu. Do dějin Čínské lidové republiky se zapsal především svými ekonomickými reformami. Mezi jeho úspěchy se řadí zavedení možnosti soukromého podnikání v Číně či vstup Číny do Světové obchodní organizace. Oceňuji jeho vůdčí schopnosti, které zajistily Vaší zemi ekonomický rozvoj a stabilitu,“ uvedl český prezident v dopise.
„Jsem přesvědčen, že ačkoliv prezident Ťiang Ce-min již není mezi námi, v srdcích a vzpomínkách národa si místo uchová navždy,“ dodal.
Sinolog společnosti Sinopsis David Gardáš v pořadu Události, komentáře o tomto čínském exprezidentovi řekl, že do jisté míry otevřel ekonomiku a i přes tvrdé potlačení protestů na Náměstí nebeského klidu udržel relativně vřelé vztahy se Západem. V roce 2001 země vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO), což podpořilo její další růst.
Zakladatel a ředitel European Centre for Career Education Tomáš Hülle pak soudí, že do této cesty byl do jisté míry „dotlačený“ svým předchůdcem. Čína se v tu dobu podle něj také učila, co znamenají jednotlivé právní a podnikatelské koncepty. „Nová podnikatelská generace pak působila úplně jinak.“
