Pražský Institut klinické a experimentální medicíny uzavřel dohodu s Izraelem o sdílení registru pacientů i možných dárců. To zvyšuje pravděpodobnost jejich úspěšného spárování. Kdo komu může darovat ledvinu a zachránit život, totiž závisí na mnoha faktorech včetně krevní skupiny, genetiky a imunitního systému.
„Zapojení druhé, srovnatelně velké země, významně rozšiřuje pravděpodobnost, že se český pacient nového orgánu dočká,“ vysvětluje ředitel IKEMu Michal Stiborek.
Výhodou je i genetická rozmanitost a odlišnost obou zemí. „Možná budou mít Židé nižší genetickou rezistenci vůči orgánům od dárců z Česka a naopak,“ říká ředitelka Izraelského centra pro transplantace Tamar Aškenaziová.
Pražský IKEM už má podobnou dohodu s Rakouskem. Zatímco z Vídně se orgány vozí sanitkou, mezi Tel Avivem a Prahou to bude letecky. „Ve světě je běžné využití komerčních letů,“ popisuje Stiborek. A Aškenaziová dodává: „Každopádně ledvina se vždy bude přepravovat v chlazené schránce.“
V Izraeli se ročně provede přes dvě stě transplantací ledvin od živých dárců. Číslo by se mělo dále zvyšovat i díky spolupráci. V Česku ročně dostane ledvinu od živého dárce něco mezi padesáti a sto lidmi.
Vhodné páry vybírá jednou za tři měsíce speciální počítač. „Vyhodnocuje desítky, někdy stovky parametrů, což otrocky, matematicky nelze provést. Počítačové simulace trvají mnohdy řadu hodin,“ vysvětluje přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEMu Jiří Froněk.
Poprvé si počítač projde databáze obou zemí koncem letošního roku. Pak už by mohla na linku z Tel Avivu vyletět první drahocenná zásilka.
