Nové muzeum se stálou výstavou otevřeli v Sobiboru. Doteď tam bývalý nacistický vyhlazovací tábor připomínala jen mohyla a venkovní expozice. Od jara 1942 do podzimu 1943 zavraždili nacisté na tomto místě v dnešním východním Polsku na 180 tisíc Židů.
Smrt v Sobiboru čekala i na pětiletou Leu z Amsterdamu. Vzpomínka na ni leží ve vitríně, která je osou nového muzea. „Vše bylo nalezeno během archeologických výzkumů. Ty se tu prováděly od roku 2000 a skončily v loňském roce,“ vysvětluje průvodkyně Justyna Bajuková.
Do Sobiboru se nejezdilo pracovat, jen umírat. Svědectví hrstky přeživších můžou návštěvníci vyslechnout z dotykových obrazovek. Z hrdinů dřív pořízených nahrávek už nikdo nežije.
Interaktivní mapa zase ukazuje jednotlivé transporty, kudy a v jakých dnech projížděly. Mezi vůbec prvními byl i ten z Popradu na konci května roku 1942.
Snímků z 18 měsíců existence tábora se dochovalo jen málo. Ze stěn tak shlížejí oběti zachycené ještě v době, kdy si holocaust nikdo nedokázal ani představit. „(Příslušníci SS) museli podepsat prohlášení, kde se jim zakazovalo fotografovat a podávat zprávy o tom, co se děje ve vyhlazovacích táborech,“ připomíná Bajuková.
Moderní budova muzea stojí od loňského roku. Má sloužit hlavně školním skupinám v rámci výuky o holocastu. Dosud tábor připomínala jen skromná výstava v plenéru a mohyla, která přikrývá masové hroby.
Obklopen bažinou
Sobibor v dnešním východním Polsku si nacisté vybrali z více důvodů. Už tehdy tam vedly železniční koleje, v širším okolí navíc převažovalo židovské obyvatelstvo. „Hustý a bahnitý les, který to místo obklopuje, se stal jistým zabezpečením. Před útěky a taky před zraky zvídavých lidí z okolí,“ popisuje vedoucí muzea bývalého vyhlazovacího tábora Tomasz Oleksy-Zborowski.
Tábor nacisté zrušili a zbourali v říjnu 1943 po vzpouře vězňů. Třem stovkám z nich se podařilo utéct, válku jich přežilo šedesát.
