Po letech kritiky odchází německá automobilka Volkswagen (VW) ze Sin-ťiangu. Akcionáři prosadili konec všech provozů v autonomní oblasti na severozápadě Číny nechvalně proslulé represemi proti ujgurské menšině. Souhlasit museli i čínští zástupci společného podniku. Podle vedení VW odchod ukončí kontroverze a bude mít minimální finanční dopad. Podezření ze zneužívání otrocké práce v Číně čelí i Apple, Samsung nebo Nike.
Volkswagen a jeho čínský partner SAIC se na prodeji kontroverzní továrny v provincii Sin-ťiang dohodli, závod koupila společnost Shanghai Motor Vehicle Inspection Certification (SMVIC), která je divizí čínského státního podniku Shanghai Lingang Development Group.
Továrna v Sin-ťiangu montovala od roku 2013 vozy Santana, konkrétně 50 tisíc kusů ročně. Nařčení z otrocké práce publikoval v roce 2020 Australský institut pro strategickou politiku. Od té doby je automobilka pod tlakem organizací na ochranu lidských práv.
Problematická byla například testovací dráha v Turpanu, k jejíž stavbě měl společný podnik Volkswagenu a SAIC využít nuceně nasazené Ujgury. „Strategie Volkswagenu ‚v Číně pro Čínu‘ by neměla znamenat spoluúčast na nucené práci,“ řekl Jim Wormington z organizace Human Rights Watch.
Volkswagen továrnu držel, přestože už několik let nic neprodukuje. Společnost popírá, že to byla podmínka Pekingu, aby nemusela odejít z Číny, kde prodá každý třetí vyrobený vůz. „Všechny zmiňované události se vztahují výhradně k období před rokem 2019 a netýkají se současnosti,“ tvrdí SAIC Volkswagen.
Odchod Volkswagenu ze Sin-ťiangu neznamená konec německé automobilky v Číně. Společný podnik VW-SAIC tam plánuje do roku 2030 osmnáct nových modelů, aby uspěl na vysoce konkurenčním trhu.
Zahraniční firmy v Číně
„Volkswagen není zdaleka jedinou zahraniční firmou podezřelou ze zneužívání otrocké práce v Číně – byť na počátku možná nevědomky. Z australské studie vyplývá, že komunistická vláda hromadně přesouvala Ujgury ze Sin-ťiangu do továren po celé zemi,“ upozornila zahraniční zpravodajka ČT Barbora Šámalová.
Šlo o další fázi takzvané převýchovy. Z internačních táborů úřady přesunuly nejméně 80 tisíc vězňů do sedmadvaceti fabrik, které byly dodavateli minimálně třiaosmdesáti světových firem. Vlády v provinciích a soukromí zprostředkovatelé dostávali za každého pracovníka peníze.
Na seznamu byly například Apple, Dell, Samsung nebo Sony. Také módní značky Zara, HM a Uniqlo či výrobci sportovních potřeb Nike a Puma. I německá automobilka BMW. Kvůli pronásledování Ujgurů přitom uvalily západní země na Čínu sankce.
„Bidenova administrativa přijala konkrétní opatření včetně omezení víz, Magnitského zákona a dalších finančních sankcí, vývozních kontrol a omezení dovozu. Prezident také přivedl spojence včetně G7 k závazku, že světové řetězce přestanou využívat nucenou práci včetně Sin-ťiangu,“ uvedla mluvčí Bílého domu Karine Jean-Pierrová. „Pro žádný západní subjekt, řekl bych, neexistuje způsob, jak vyargumentovat svou přítomnost v Sin-ťiangu,“ dodal sinolog Ondřej Klimeš.
Zahraniční firmy se zpočátku hájily, že jejich zaměstnanci pracují v důstojných podmínkách. Režim v továrnách ale měl do běžného zaměstnání daleko – Ujguři pracovali pod dohledem, nesměli praktikovat náboženství, žili pohromadě a po pracovní době měli povinnou výuku ideologie a čínštiny. Peking otrockou práci popírá.
„Smyslem lží je rozvrátit Sin-ťiang pod rouškou lidských práv a zabránit rozvoji a revitalizaci Číny,“ tvrdí mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning.
Čínská propaganda
Podle Pekingu je Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang mírumilovným místem, kde žijí Chanové, dominantní čínské etnikum, po boku muslimů v harmonii. Ukázat to měl třeba i muzikál s názvem Křídla písní, který komunistická strana vysílala před třemi lety v kinech.
Realita je přitom velmi odlišná. Úkolem propagandistických materiálů a videí je zastřít fakt, že Peking páchá v Sin-ťiangu genocidu – nejen na Ujgurech, ale i dalších muslimských menšinách. Podle lidskoprávních organizací úředníci obyvatele sledují pomocí husté sítě kamer, trestají je, pronásledují a zavírají do táborů nucených prací.
Klimeš upozornil, že smyslem hospodářského rozvoje Sin-ťiangu je především posílit vazby autonomní oblasti na Peking a ekonomicky stimulovat zalidnění Chany z centrální Číny.
