Zhroucení legitimní moci v Súdánu poukázalo na sílící tendence na africkém kontinentě, které vyvolávají novou vlnu politické nestability. Patří mezi ně etnické napětí, korupce nebo ekonomická zaostalost. Afrika letos zaznamenala již čtyři převraty, což připomíná období krvavých revolucí před rokem 2000.
V Africe se letos odehrály už čtyři převraty. Bilance připomíná krvavé období před více než dvaceti lety
3 minuty
Horizont ČT24: Proč je v Africe tolik převratů?
Dva puče zaznamenalo v letošním roce Mali, další nedávno zasáhl Guineu. Vojenský převrat se aktuálně odehrává také v Súdánu. K neúspěšnému pokusu o uchvácení moci došlo letos v Nigeru a za problematické lze rovněž označit převzetí exekutivy armádou v Čadu po atentátu na prezidenta.
Podle nedávné analýzy americké televizní stanice CNN je vážnými mocenskými krizemi ohrožena nejméně pětina afrických států. „To činí Afriku obecně méně předvídatelnou, méně stabilní a nevhodnou pro investice, což může vést k dalšímu zhoršování ekonomické situace,“ vysvětlil analytik CNN Remi Adekoy.
Magazín The Economist již minulý rok konstatoval, že některé oblasti nejchudšího kontinentu světa mohou zůstat mocensky nestabilní další desetiletí. Příčiny je podle analytiků třeba hledat nejen v chudobě a nesvobodě, ale také v nedostatečném vzdělání širokých vrstev.
Letošní rok se podobá éře nestability před začátkem milénia
Mohutným zdrojem napětí a nepokojů v Africe je také etnické a kmenové dělení, které většinou nekopíruje hranice jednotlivých států. Mezi mnoha etniky uvnitř afrických států tak narůstá značné napětí.
V nejbrutálnější podobě se tento problém projevil po pádu režimu a následné genocidě ve Rwandě v roce 1994. Při rozsáhlých masakrech etnika Tutsiů, které prováděli příslušníci kmene Hutů, tehdy zahynulo osm set tisíc lidí.
Nestabilita má původ v moderní historii. Jen subsaharská Afrika zaznamenala v druhé polovině minulého století kolem osmdesáti úspěšných převratů a k tomu téměř sto deset zmařených pokusů o puč. V průměru to byly čtyři ročně.
Na začátku tisíciletí ale přišel zlom a v prvních dvou dekádách počet násilných změn poklesl zhruba o polovinu. Letošní rok proto připomíná předchozí éru nejistoty a potíží.
Korupce posiluje, Afričané se jí ale bojí čelit
Problémem je také korupce. Podle nevládního projektu Afrobarometr zaznamenalo posilování úplatkářství šedesát procent respondentů z devatenácti afrických zemích. Ještě více oslovených považuje opatření proti uplácení za nedostatečná.
Téměř tři čtvrtiny Afričanů se bojí korupci jakkoli čelit v obavách z odvety. Například v Jihoafrické republice zřejmě uplácení vystoupalo do nejvyšších mocenských kruhů, svědčí o tom probíhající soud s exprezidentem Jacobem Zumou.
„Je to svým způsobem nespravedlivé, jak se plýtvalo ve prospěch jednoho muže, když je na tom naše země právě takhle,“ stěžuje si obyvatel Johannesburgu Siyabonga Zulu.
Pučisté slibují, že vyřeší všechny problémy
Paradoxem téměř každého puče je, že bývá svými strůjci označován za nastolení řádu. „Jak víte, Mali je v sociální, politické a bezpečnostní krizi. Nemůžeme si dovolit žádné další chyby,“ prohlašoval například v červnu loňského roku strůjce puče v Mali Assimi Goita.
„Chudoba a trvalá korupce vedly guinejskou armádu, aby skrze Národní komisi pro rozvoj převzala svoji zodpovědnost za suverénní guinejský lid,“ tvrdil zase vůdce převratu v Guinei Manady Doumbouya letos v září.
Podobné výroky lze vnímat jako záminku vojenských velitelů k uzurpování moci. Na druhé straně jimi zmiňované problémy skutečně existují.
- Podle amerických vědců Johathana Powella a Claytona Thyneho se v Africe uskutečnilo od konce padesátých let více než dvě stě vojenských převratů, asi polovina z nich byla úspěšných. Nejčastěji se podařilo svrhnout držitele moci v Burkina Fasu – konkrétně sedmkrát.
- Súdán zažil převratů vůbec nejvíc – včetně toho z října 2021 jde o šestnáct pokusů, z nichž pět bylo úspěšných. Následují Burundi s jedenácti a Sierra Leone a Ghana s deseti.
- V posledních pěti letech došlo v Africe k sedmi pučům:
- 21. listopadu 2017 – Zimbabwe – Prezident Robert Mugabe odstoupil po nátlaku armády z funkce, ve které byl od prosince 1987 (předtím byl sedm let premiérem, zemi fakticky vedl 37 let, a to od svržení bělošské nadvlády v roce 1980). Novým prezidentem se stal bývalý viceprezident Emmerson Mnangagwa.
- 11. dubna 2019 – Súdán – Armáda svrhla prezidenta Umara Bašíra, který v zemi vládl téměř třicet let, od června 1989.
- 18. srpna 2020 – Mali – Prezident Ibrahim Boubacar Keita odstoupil z funkce, když jej společně s premiérem Boubouem Cissém zajali armádní vzbouřenci. Vláda podala demisi a byl rozpuštěn parlament.
- Protivládní protesty vypukly po jarních parlamentních volbách, v nichž zvítězila Keitova strana a které opozice zpochybnila. Vůdce vojenské vzpoury plukovník Assimi Goita se stal v srpnu hlavou státu, v září byl prozatímním prezidentem jmenován bývalý ministr obrany a plukovník ve výslužbě Bah N'Daow, viceprezidentem se stal plukovník Assimi Goita, velitel junty.
- 20. dubna 2021 – Čad – Na následky zranění, které utrpěl při návštěvě fronty na severu země, zemřel osmašedesátiletý prezident Iriss Déby, který byl u moci od roku 1990. Moc převzala vojenská rada v čele se synem zesnulého prezidenta, sedmatřicetiletým Mahamatem Idrissem Débym.
- 24. května 2021 – Mali – Další vojenský převrat kvůli neshodám o složení nové vlády, armáda krátce zadržela prezidenta Baha Ndawa i premiéra Moctara Ouaneho. V čele země stanul viceprezident a velitel junty plukovník Assimi Goita.
- 5. září 2021 – Guinea – Vzbouřenci z řad speciálních jednotek zajali prezidenta Alphu Condého, pozastavili platnost ústavy, rozpustili všechny instituce a uzavřeli pozemní a vzdušné hranice. Za převratem byla elitní jednotka, které velel bývalý příslušník francouzské Cizinecké legie Mamady Doumbouya, který se 1. října stal prozatímním prezidentem.
- 25. října 2021 – Súdán – Nejvýše postavený súdánský generál Abdal Fattáh Burhán rozpustil přechodnou vládu a vyhlásil výjimečný stav. Súdánští vojáci předtím zadrželi většinu členů vlády a řadu dalších vysoce postavených politiků a úředníků.
