Kniha rozhovorů Neztratit se sama sobě s bývalou slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou, které v polovině června skončil mandát, je upřímnou osobní zpovědí, řekl v pořadu Události, komentáře autor a novinář Erik Tabery. Čaputová se v ní svěřuje se zkušenostmi z politiky, například o svých pochybnostech v souvislosti s výkonem úřadu, ale i o svém soukromém životě.
U těžkých témat ožila, říká Tabery o rozhovorech s Čaputovou
10 minut
Šéfredaktor Respektu Erik Tabery o knižním rozhovoru s bývalou slovenskou prezidentkou
Rozhovory probíhaly po dobu dvou let. „Potkávali jsme se poměrně často. Kolik to bylo celkem hodin, nevím,“ přiznává šéfredaktor Respektu Tabery, ale upřesňuje, že šlo určitě o desítky hodin. Cílem prý bylo, aby si vždy povídali delší čas v kuse, aby byl rozhovor plynulý a přirozený.
„V roli prezidentky byla pořád. I když rozhovor probíhal v neformální rovině, tak to stále byla prezidentka a v tomto ohledu držela svůj prostor a způsob komunikace,“ uvedl novinář.
Osobní zpověď
Přesto je Čaputová v rozhovoru dost otevřená a knižní zpověď slovenské hlavy státu je v mnoha ohledech velmi osobní. Ožila, paradoxně, když mluvila o těžkých tématech, prozradil autor knihy. To, že se pro tento jediný knižně vydaný rozhovor takto svěřila, byla ale podle Taberyho i souhra náhod.
„V jednu chvíli jsem vycítil náznak, kdy začala mluvit otevřeně, a v ten moment je dobré jít za tím, co je zajímavé, ojedinělé,“ popisuje novinář. V knize bývalá prezidentka hovoří například o svých pochybnostech v době, kdy lékaři našli její dceři nádor na mozku krátce předtím, než měla nastoupit do úřadu.
Taberyho zaujalo, že u Čaputové nikdy necítil umělý sentiment. „Hodně se soustředila na to, co je před ní, co je ten úkol. Často zmiňovala, že pokud se na to dobře připravila a dala do toho všechno, ale nevyšlo to, tak to se nedá nic dělat. Ale vždy se soustředila na přípravu,“ sdělil šéfredaktor Respektu.
Výčitka, že měla kandidovat znovu, je podle Taberyho zcela relevantní, zároveň ale chápe i důvody Čaputové, proč se o místo hlavy státu znovu neucházela. „Ctím, když si někdo projde myšlenky, zhodnotí vlastní síly a rozhodne se do toho nejít. Přijde mi to spíš jako něco, co bychom měli vítat. Většinou spíše kritizujeme politiky, že nechtějí odejít a drží se moci, a tady se někdo rozhodl opačně a jde tak dobrým příkladem. Ale je vidět, že na to nejsme zvyklí,“ komentuje rozhodnutí bývalé prezidentky šéfredaktor časopisu Respekt.
