Trump zmátl hodně lidí, boxovat s ním ale nehodláme, tvrdí ředitel The New York Times

Rozhovor s ředitelem The New York Times Markem Thompsonem (zdroj: ČT24)

Zůstaňte pevní a najděte si vlivné hlasy, které vás budou obhajovat, radí českým veřejnoprávním médiím ředitel The New York Times (NYT) Mark Thompson, který krátce navštívil Prahu na pozvání Knihovny Václava Havla. Za Thompsona, který stál kdysi i v čele BBC, deníku NYT výrazně roste počet předplatitelů – v současnosti se pohybuje kolem čtyř milionů. Donald Trump na liberální deník často útočí a označuje ho jako nepřítele lidu, jako fake news. Marka Thompsona zpovídal moderátor ČT Martin Řezníček.

Jak těžké je v době polarizace a populismu prosadit se seriozní novinařinou?

Myslím si, že poptávka po skutečných zprávách roste. Možná je to částečně tím, že lidé se teď víc než dřív zajímají o to, zda zprávy přicházejí ze spolehlivého zdroje. Před několika lety si lidé mysleli, že mohou získat skvělé zprávy zadarmo na internetu. Teď si začínají uvědomovat, že je potřeba být opatrný a vědět, odkud zprávy pocházejí. Kdo je napsal, kdo je za ně zodpovědný.

Vždy existoval svět ztřeštěných fám a konspiračních teorií, to se táhne od starověku. Je tu stále a digitalizace to zrychluje a zesiluje. Je tu obrovský a stále se zvětšující trh pro profesionálně zpracované a pečlivě ověřené zprávy a ty nabízíme.

Proč si ale lidé ve Spojených státech tak oblíbili New York Times, a ne tolik jiná velká média?

Myslím si, že máme větší novinářský rozsah než téměř kdokoliv jiný. Máme redakce po celých Spojených státech a jsme jedno z mála médií, které pokrývá celou zemi. Máme 32 redakcí mimo Spojené státy. Pokud chcete světu rozumět a pochopit ho jako celek, tak vlastně tolik zdrojů není. Jsme tu my, je tu BBC, není tu příliš hloubavých a seriozních vodítek, která by vám řekla, co se děje. A to lidé chtějí.

Prezident Trump vás konstantně označuje za fake news, tedy falešné zprávy, ale i tak vám počet předplatitelů roste. Znamená to, že vám Trump pomáhá, nebo že se vám daří dobře navzdory jeho útokům?

Myslím, že většina lidí už s tím svým způsobem počítá, vyfiltrovali to před měsíci nebo lety. Jinými slovy – on říká to, co říká, my pokračujeme ve své práci, nemyslím si, že by si nás většina lidí předplácela kvůli tomuhle.

Takže možná nějaká symbióza, nebo ne?

Je to, jako kdyby v ringu byl jeden člověk, my s ním v tom ringu nejsme. My se nechceme dostávat do soubojů v boxu s nikým.

Ale to není jeden člověk, je za ním celé hnutí.

Ano.

Kdyby to nebylo hnutí, tak by nebyl zvolen.

Ano, je to tak. My se jím ale nenecháme rozptylovat v tom, co děláme. Pravda ale je, a vidíme to i na některých číslech, že pan Trump a další lidé, kteří se rozhodli označovat zavedená média za fake news, matou mnoho běžných lidí napříč Amerikou. Když se zeptáte nezávislých voličů na větu, jestli jsou „média nepřítelem státu“, tak třetina řekne: Ano jsou.

Jak na tohle reagujete?

Jediná rozumná odpověď, s níž můžeme přijít, je víc dobré novinařiny. Více novinářů, více investigativních novinářů, více ověřování, více tlaku na lidi, aby své činy vysvětlovali a přejímali za ně zodpovědnost. My jsme dobří v jedné věci – zjišťování pravdy, chceme v tom odvádět co nejlepší práci. Pokaždé, když cítím jeden z podobných útoků, tak chci nalézt víc peněz, abychom mohli zaměstnat víc novinářů v redakci.

Jaký ale máte nástroj, když se falešné zprávy zdají být lákavější, když jsou na internetu čtenější. Co s tím můžete dělat?

Nemyslím si, že můžeme kontrolovat internet. Domnívám se, že většina lidí, kteří si užívají fake news, ať už jsou ty zprávy falešné, nebo ne, stejně nejsou čtenáři New York Times. V širší „ekologii“ by ale Twitter, Facebook a mnoho dalších platforem mělo být znepokojeno, protože jsou za to částečně zodpovědné. Ale to, co můžeme dělat, má své limity.

Na těchto platformách jsme hodně viditelní. Děláme všechno pro to, aby mnoho skutečných zpráv bylo dostupných na sociálních sítích a ve vyhledávači Google. Snažíme se tam být vidět, aby lidé měli na výběr. V čím dál větším počtu případů, protože se v tom zlepšujeme, tak jsme na špici vyhledávání a naše zprávy se výrazně distribuují na Facebooku.

Nesouhlasím s tím, že jednotlivé kusy fake news porážejí New York Times, Washington Post nebo Wall Street Journal. Všichni se zdokonalujeme. Je tady ale jeden společenský fenomén: něco jako neblahý soutok nových digitálních platforem, pomatenců a psychologických operací zahraničních vlád proti Američanům a podobně. Informujeme o tom, rádi na to upozorňujeme, ale vymýtit to nemůžeme, protože ty platformy nekontrolujeme.

Nepřispíváte vy sami k příkopům, rozdělení americké společnosti tím, jak zejména na svých komentářových stránkách tak moc kritizujete Donalda Trumpa?

Na komentářových stranách, jak víte, dostávají prostor zástupci různých stran. Některé příspěvky vyznívaly ve prospěch pana Trumpa. Když se podíváte na to, jak pokrýváme americké hospodářství, tak často upozorňujeme na to, jak výborně se mu daří.

Interview with Mark Thompson, CEO of the New York Times (zdroj: ČT24)

Ale chválíte za to Trumpa?

My určitě uznáváme, že se to děje za jeho prezidentství. Zároveň není pochyb o tom, že pokud by se hospodářství nedařilo, tak by se to v Americe kladlo za vinu panu Trumpovi. Ano, děje se to výjimečně vzhledem k jeho prezidentství, ale jsou okamžiky, kdy ho chválíme.

Myslíte si, že by počet vašich předplatitelů poklesl, pokud byste k Trumpovi nebyli tak kritičtí?

Naše hřiště je daleko šiřší než Donald Trump. Jednou z našich letošních největších zpráv bylo upřímně výborné pokrytí požáru Notre-Dame, což s Donaldem Trumpem nemělo nic společného. Pokud jsme v minulých dvou až tří letech prosluli jednou zprávou, tak to bylo pokrytí hnutí MeToo, vyšetřování Billa O'Reillyho a Harveyho Weinsteina, podařilo se nám vyvolat globální konverzaci. To bylo s panem Trumpem spojeno jen okrajově.

Loni jsme přinesli devět set článků o změnách klimatu. Jsme mnohem, mnohem větší organizací. Víme to, protože studujeme to, na co se lidi dívají. Pokrytí požáru Notre-Dame bylo několik týdnů čtenější než cokoliv o Donaldu Trumpovi. Často jsme svědky toho, že nejčtenějšími příspěvky nejsou ty o americké politice nebo panu Trumpovi. Je to taková iluze, že se děje jen toto.

Je tady ale jedno téma, které je s panem Trumpem přímo spojené, dokonce osobně, a to je onen ukrajinský skandál, v němž údajně Trump žádal po svém ukrajinském protějšku, aby nechal vyšetřovat Joea Bidena. Myslíte si, že skutečně roste tlak na impeachment, jak naznačuje jeden z vašich titulků?

Upozornil bych na dvě věci. Jednak – nejsem součástí redakce New York Times, jsem ředitelem společnosti. A za druhé si myslím, že po mně chcete předpovědět budoucnost. Jsem od toho vzdálen dva kroky. Je to jasně zpráva veřejného zájmu. To, že zde pravděpodobně byl našeptávač, tedy člověk zevnitř, který slyšel rozhovory a došel k závěru, že jsou v něčem velmi problematické z pohledu amerického zájmu, je velmi zajímavá zpráva.

Jsem rád, že se tomu efektivně věnujeme. A jaké budou politické důsledky? I pro mě je to těžko srozumitelné, a to jsem povoláním novinář a editor. Abych citoval samotného prezidenta Trumpa: „Uvidíme, co se stane“. Není to jasné.

S tím se nedá polemizovat. Nepreferují mainstreamová média mainstreamové politiky? Nemá v tomhle prezident Trump pravdu?

Volby v roce 2016 byly pro velkou část amerických médií školou a nechci z toho vyčleňovat New York Times. Politika se někdy pohybuje ve známých vzorcích, máte kontinuitu – tyto volby byly stejné jako ty minulé a ty zas jako ty předcházející. Někdy politika přináší překvapení a narušení těchto kontinuit. Musíme být opatrní s předpověďmi toho, co se stane na takto širokém demokratickém poli, tedy kdo bude nevyhnutelným favoritem nebo vítězem. Asi je pravda, že Berniemu Sandersovi se ve volbách v roce 2016 ze začátku dostalo příliš malého pokrytí, lidé podcenili jeho šance.

Vedl excelentní kampaň a byl velmi blízko k tomu, aby porazil Hillary Clintonovou. Lidem trvalo, než začali brát kandidaturu Donalda Trumpa vážně. Kvůli svému silnému emociálnímu zapojení do toho, co se dělo kolem brexitu v Británii, jsem od začátku věděl, že to Trump myslí smrtelně vážně a může skutečně vyhrát. Když se podíváte na mou knihu, která byla dokončena několik měsíců před tím, než se stal prezidentem, tak já měl za to, že ho musíme skutečně brát velmi vážně.

Dovolte na závěr dvě otázky. Ta první souvisí s místní mediální scénou. Jak byste jako bývalý generální ředitel BBC doporučil České televizi nebo Českému rozhlasu jako stabilním, veřejnoprávním médiím reagovat na zvyšující se počet útoků od politiků?

Všude u politiků je taková tendence – není to nic nového, jen se v mnohých zemích stává ostřejší – buď kontrolovat, nebo vlastnit média, protože jejich přátelé vlastní média, nebo je znevažovat a útočit na ně, protože je nemůžou vlastnit nebo kontrolovat. Musíte zůstat silní. Vysoce kvalitní pořady, kreativní zaměstnanci, to je obojí důležité.

Nejdůležitější ale je politická nezávislost a odstup, s nímž můžete pokrývat dění ve své zemi přesně a bez emocí. Všichni jsme terčem útoků. Pro média všude na světě platí, že nejsme imunní. A vlastně nevidím jediný důvod, proč bychom měli být. Lidé by nás měli hnát k odpovědnosti, možná s výjimkou toho, co říká pan Trump: zrádci, nepřátelé lidí.

Ano, na jedné straně máte samozřejmě zodpovědnost, ale pak na té druhé existenční hrozby pro média veřejné služby jako takové.

Ano, souhlasím, veřejnoprávní média napříč Evropou, včetně BBC, čelí existenčnímu tlaku kvůli surovosti a koordinaci kampaní, které stojí proti nim. Musíte zůstat pevní a najít vlivné hlasy – a Česko má silnou občanskou společnost, které vás budou bránit a obhajovat.

V roce 2006 BBC pod vaším vedením uzavřela jazykové redakce ve střední Evropě, čehož jsem byl součástí, takže jsem možná zaujatý. Ale teď Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda zvažuje, že po letech začne zase vysílat v Maďarsku maďarsky. Myslíte si, že to má smysl pro vysílatele, jako je BBC World Service nebo RFE/RL, aby se o střední Evropu zase začaly zajímat?

Já přirozeně nemůžu mluvit za dnešní BBC. Smyslem existence BBC World Service je zabývat se chybami na trhu. Když země nemá, nemůže si zajistit, nebo přijde o nezávislá média, tak možná zahraniční vysílatel může té zemi poskytovat nezávislé a přesné zprávy, publicistiku, debaty. Důvod, proč jsme tehdy rozhodli se ze střední Evropy stáhnout a použít peníze na velké investice na Blízkém východě, Afghánistánu a jinde, byl ten, že se nám zdálo, že se potřeba přesunula někam jinam a že například v České republice vzniká živá, mediální scéna a nutnost v Londýně sídlící české redakce mizí, pokud už nezmizela úplně.

Nikdy jste toho nelitoval?

Stále mám velkou důvěru ve schopnost Česka zachovat si živá média. Vím, že je zde určité napětí a obavy, ale nemám pocit, že se situace změnila dostatečně na to, aby si to žádalo přehodnocení. Maďarsko je ale odlišný případ. Polsko je odlišný případ. Nikdy neříkej nikdy. Když se stáhnete na základě toho, že v zemi existují svobodná a nezávislá média, tak pokud se to změní… Abych zmínil něco samozřejmého: BBC nikdy neodešla z Ruska. A je pro to důvod.