Srebrenica - Na pamětním hřbitově Potočari na okraji Srebrenice byly pohřebeny ostatky více než 500 obětí masakru z roku 1995. Děje se tak každý rok 11. července. Na tento den totiž připadá výročí počátku hrůzné události, která se označuje za největší masakr v Evropě od druhé světové války. Zemřelo při něm přes 8000 tisíc bosenských muslimů.
Nákladní auta, po strop naplněná ostatky těl, odváží za tichého zpěvu a pláče dalších 500 identifikovaných obětí srebrenického masakru na hřbitov Potočari.
„Mému synovi bylo 20 let, bratr byl o něco starší než já. Je to 14 let, co jsme je ztratili a teprve teď je máme zpátky,“ vypráví jedna z pozůstalých Hajreta Halilovičová.
Spousta dalších ale stále čeká, až bude moct své nejbližší pohřbít. Mezinárodní komise pro pohřešované osoby je musí nejdřív najít a identifikovat. Buldozery srbských ozbrojenců roztrhaly těla na kusy, když se je vojáci snažili přemístit z masových hrobů a zakrýt důkazy o válečných zločinech. Pozůstatky obětí ze sreberenického masakru jsou roztroušené na několika místech.
„Na grafice kostry vysvětlujeme příbuzným, které části jsme už našli a které nám chybí,“ vysvětluje Emina Kurtagičová z Mezinárodní komise pro pohřešované osoby (ICMP).
Hroby se s každým nálezem otevírají…
Deset let poté, co laboratoř odebrala Habibě Masičové krev kvůli porovnání DNA, zavolali jí pátrači, že identifikovali 90 procent těla jejího manžela. „Ptala jsem se, a co mé děti? Ti muži nic neříkali a já věděla, že něco není v pořádku,“ vypráví Habiba Masičová.
Pátrači našli jen nepatrné zlomky kostry jednoho z jejích synů. Zatím se ale nepodařilo určit, kterému vlastně patří. Habiba Masičová tak nemůže pochovat své děti. Podobná dilemata zažívají tisíce bosenských matek. Některé z nich se rozhodnou prvních pár kostí pohřbít a s dalšími nálezy se ale pak hroby otevírají znovu a znovu.
