Madrid - V neděli se otevřou španělské volební místnosti pro 35 milionů oprávněných voličů. Tvrdý souboj o jejich přízeň svedou dvě hlavní formace, které obvykle získávají dohromady kolem 80 procent hlasů. Jde o Španělskou dělnickou socialistickou stranu (PSOE) premiéra Josého Luise Zapatera a Lidovou stranu (PP), v jejímž čele stojí Mariano Rajoy.
Před volbami je španělská společnost značně rozdělená a astmosféra vypjatá. „Pokud premiér Zapatero vyhraje volby znovu, tak se vášně utlumí. Pokračuje ve velmi moderní politice, na kterou si za čtyři roky španělská společnost pomalu zvykla a za další čtyři roky už nebude pro Španěly znepokojivá,“ soudí hispanistka Markéta Pilátová.
Voliči se budou rozhodovat podle postojů stran k nejpalčivějším otázkám, mezi něž patří stagnující ekonomika, migrace, reformy schválené za vlády socialistů a také řešení problematiky radikálního separatismu v Baskicku. Poslední odhady výsledků voleb mírně favorizují levici. Rajoy, který zůstává ve stínu bývalého dvojnásobného premiéra a dlouholetého vůdce konzervativců Aznara, se těší mnohem menší přízni voličů než jeho rival. Ve dvou televizních duelech mezi oběma lídry jasně zvítězil Zapatero.
Socialisté zvítězili i v předešlých volbách v roce 2004, hlavně díky masové účasti mladého voličstva. „Částečně i díky hlasům těch nejmladších, kteří měli dost lží a války v Iráku,“ zmínil tento týden Zapatero před studenty univerzity Karla III. v Madridu. Zásah v Iráku z roku 2003 většina Španělů neschvalovala, přesto vláda Josého Maríi Aznara patřila k hlavním spojencům USA. Zapatero tehdy slíbil, že v případě svého vítězství španělské vojáky z Iráku stáhne, a také tak učinil. Tři dny před volbami mu zřejmě u voličů pomohl i teroristický útok al-Káidy na madridských nádražích, při němž zemřelo 191 lidí a na 1500 jich bylo zraněno. Útok byl totiž protestem proti přítomnosti španělských vojáků v Iráku, avšak vláda lživě tvrdila, že za útoky stála ETA.
Socialisté si získali oblibu mezi mladými také díky některým reformám. Prosadili například zákon o manželství osob stejného pohlaví, usnadnili rozvody a zasazují se o větší práva žen.
Pravice však vládu kritizuje za neúspěšný dialog s ozbrojenou skupinou Baskicko a jeho svoboda (ETA), jež loni v červnu ukončila příměří z března 2006. Kromě toho pravice Zapaterovu kabinetu vytýká reformu autonomního statusu Katalánska.
Lidovci chtějí dále využít poklesu výkonnosti španělské ekonomiky za čtyři roky vlády socialistů a představili svou konzervativní linii imigrační politiky. Požadují především, aby imigranti dodržovali španělské zákony a zvyklosti, a zavázali se, že v případě volebního vítězství budou vyhošťovat imigranty, kteří by se ve Španělsku dopustili trestného činu. Socialisté označili tyto návrhy za xenofobní, podle průzkumů však v tomto bodu lidovce podporuje 84 procent dotázaných.
Zákonodárným orgánem Španělska jsou dvoukomorové Generální kortesy složené z Kongresu poslanců a Senátu. Volební období je čtyřleté. Kongres poslanců má 350 členů, Senát bude mít po volbách 264 (dosud má 259 členů). Letos bude voleno více senátorů díky nárůstu počtu obyvatel v Katalánsku, Madridu, Andalusii, na Baleárech a na Kanárských ostrovech. Španělské království je konstituční monarchie, v jejímž čele stojí od roku 1975 Juan Carlos I. Předtím v zemi vládl téměř čtyři desetiletí diktátorský režim Franciska Franka.
