V Demokratické republice Kongo ani dvacet let po formálním ukončení války boje zcela neustaly. Jen za uplynulý rok zasáhly na východě země téměř milion obyvatel. Rodiny mnohdy musí opustit své domovy a míří do uprchlických táborů. V souvislosti s doutnajícím konfliktem roste i počet obětí sexuálního násilí. Na tristní podmínky žen a dívek ve válce upozorňuje skupina novinářek ve vysílání rádia GO FM.
Skupina novinářek ve městě Goma na východě Demokratické republiky Kongo se schází, aby dala hlas těm, které mluvit nemohou. Za mikrofon ve studiu usedají každý den. Skrze něj svět informují o tom, jaké dopady má desítky let trvající konflikt v jejich rodné zemi – nejen na ženy.
„Hlavním cílem rádia je snaha poskytnout ženám prostor k vyjádření. Většina novinářek zde jsou ženy,“ řekla zakladatelka projektu a obhájkyně práv žen Passy Mubalamová. Ji samotnou už jako dítě politická nestabilita v rodné zemi hluboce poznamenala. I proto nechtěla nečinně přihlížet.
Jednou z novinářek je taky Yvonne Kapingová, která do rádia dochází dobrovolně. Říká, že své povolání vykonává i za ty, které žijí v místech ovládaných rebely a vykonávat ji už nemohou. „Musela jsem udělat rozhovor se ženou, které naše vláda odmítla dál pomáhat,“ prohlásila.
Od získání nezávislosti v roce 1960 nedokázalo konžské vedení zajistit v zemi stabilitu, navzdory značnému nerostnému bohatství se dlouhodobě řadí k nejchudším na světě. Novodobou historii zároveň naplnily válečné konflikty. Ten nejrozsáhlejší – nazývaný též velká africká válka – oficiálně skončil před téměř dvaceti lety. O život připravil až šest milionů lidí. Dílčí boje mezi ozbrojenými a etnickými skupinami v současnosti ale pokračují převážně na východě území.
Nepříznivá situace žen
„Víte, ženy patří k prvním obětem těchto konfliktů v našem regionu,“ prohlásila Mubalamová. Jen za letošní únor muselo kvůli násilnostem v provincii Severní Kivu prchnout z domovů až tři sta tisíc lidí. Ženy a děti často pak v domnění, že si zajistí bezpečí, míří do provizorních táborů.
„V táborech pro vnitřně vysídlené osoby docházelo k množství násilných činů na ženách. Přes noc se stávaly oběťmi znásilnění. Po mnoha letech se tak historie opakuje,“ přibližuje Mubalamová.
Masivní znásilňování, sexuální otroctví, únosy i další násilné praktiky včetně zohavování genitálií – nedůstojné zacházení se ženami se do historie země zapsalo stejně hluboko jako válka. Mubalamová i přes nepříznivé vyhlídky do budoucna ale nepřestává věřit, že svou činností v rodné zemi dokáže práva mezi ženami a muži alespoň trochu narovnat.
