Jimmie Akesson se stal lídrem nacionalistů ve Švédsku před sedmnácti lety. Od té doby jeho strana Švédští demokraté posiluje a nyní slaví historický úspěch - i když kompletní výsledky voleb budou známé až ve středu, podle průběžného sčítání hlasů se pravděpodobně stanou druhou nejsilnější stranou v parlamentu. Třiačtyřicetiletý politik se tak dočkal zásadní role ve švédské politice; může rozhodnout o tom, kdo bude příštím premiérem a zda otevřená severská země přijme jeho silně protiimigrační agendu.
„Opravdu jsme velkou stranou. Jsem hrdý a mám radost z toho, čeho jsme společně dosáhli,“ prohlásil po víkendových volbách Akesson.
Fanoušek detektivek, milovník pizzy a bývalý gambler přebral stranu s neonacistickými kořeny v roce 2005, kdy Švédští demokraté razili heslo 'Nechte Švédsko Švédům.' S jedním procentem voličů tehdy strana skomírala na politickém dnu. Jimmie Akesson však postupně změnil její mediální obraz, veřejně se distancoval od rasismu a násilí.
Podle odpůrců přitom partaj zůstává pro zemi bezpečnostní hrozbou, a to i kvůli údajnému napojení na Rusko. Na rozdíl od jiných krajně pravicových stran v Evropě ale Švédští demokraté podporují ve válce Ukrajinu a nedávno i švédský vstup do NATO.
„Stranické napojení na Rusko se nemůže shodit jen na postoj jednotlivců. Je to problém celé strany a hlavně pro její vedení,“ tvrdí Anders Ygeman, ministr integrace a migrace ze sociálních demokratů.
Islamofobie
Akesson si na začátku dekády jako hlavní téma vybral migraci a Islám, který označil za největší hrozbu pro zemi od druhé světové války. Švédští demokraté se v roce 2010 poprvé dostali do parlamentu. „Islám není jenom náboženství ale i systém hodnot, kde vám svaté písmo určuje každý detail života,“ hlásal.
Velkou podporu má nedostudovaný vysokoškolák, který chce na voliče působit jako obyčejný Švéd, i ve městě Sölvesborg na jihu země, kde vyrůstal.
„Švédští demokraté se etablovali jako patnácti- až dvacetiprocentní strana tím, že po docela dlouhou dobu jako jediní vyjadřovali jakýkoliv skepticismus ohledně migrace,“ míní politolog Nicholas Aylott ze Södertörnské univerzity. „Ostatní strany se s námi spojily nebo se k nám posunuly, aby neztratily voliče, a to je možná náš největší úspěch,“ říká pyšně Akesson.
Předsedou vlády se i přes úspěch ve volbách nejspíš nestane. Ostatní pravicové strany si ho totiž za premiéra nepřejí. Bez jeho podpory se ale neobejdou. Ještě před čtyřmi roky přitom s Akessonem odmítly spolupracovat.
