Moskevské soudy vynesly jeden trest ročního vězení a tři podmínky pro účastníky červencových protestů proti vyřazení opozičních kandidátů z komunálních voleb. Největší pozornost vyvolal proces s videoblogerem Jegorem Žukovem, který dostal tři roky podmíněně a dvouletý zákaz činnosti na internetu za výzvy k extremismu. Ve své závěrečné řeči podrobně rozebral problémy současného Ruska a vyzval k lásce a odpovědnosti.
Žukova původně obvinili za vedení davu na nepovolené červencové demonstraci. Když bylo z videozáznamů jasné, že se ničeho takového nedopustil, prokuratura ho obvinila z nabádání k extremismu na jeho videoblogu. Tvrdila, že v něm vyzývá k násilnému svržení současného ústavního uspořádání země.
Blog sledují až stovky tisíc lidí a jednadvacetiletý student na něm dlouhodobě kritizuje představitele současného režimu za to, že se u moci drží jen proto, aby mohli krást peníze daňových poplatníků.
Prokuratura pro něj žádala čtyři roky vězení. Soud nakonec vynesl mírnější rozsudek. „Doufám, že už jste se naučili nevnímat odsouzení nevinných lidí jako výhru,“ komentoval to Žukov po svém propuštění.
Soudy vynesly i další verdikty. Na rok do vězení poslaly aktivistu Nikitu Čircova, který podle rozsudku na demonstraci strčil do policisty a způsobil mu újmu. Pavel Novikov musí za podobný čin zaplatit pokutu 120 tisíc rublů (přes 40 tisíc korun). Vladimir Jemeljanov byl odsouzen k dvouletému podmíněnému trestu za to, že na několik vteřin držel policistu za neprůstřelnou vestu.
Inkriminovaná demonstrace byla jednou ze série násilně potlačených protestů proti vyřazení opozičních kandidátů z komunálních voleb. Volební komise většinou neuznaly podpisy pod jejich kandidaturou, přestože se k nim část jejich autorů na internetu hlásila.
Žukovova řeč
Žukov na závěr procesu pronesl na svou obhajobu řeč, jejíž plný text přinesla Novaja gazeta. „Ruský stát se dnes vydává za posledního ochránce tradičních hodnot. Říkají nám, že se silně věnují rodině a vlastenectví. Za klíčovou hodnotu označují křesťanskou víru,“ začal. Základem těchto hodnot jsou podle něj odpovědnost za sebe i společnost a láska k bližním.
A právě ty v chování současného ruského režimu, který označuje za zkorumpovaný a držící se u moci hlavně pro osobní zisk, postrádá: „Naše společnost je rozdělená na dvě vrstvy neproniknutelnou hranicí. Všechny peníze jsou nad ní a odtud je nikdo neodevzdá. Pod ní zůstala jen bezmoc. Ruští muži chápou, že nemohou s ničím počítat, že ať se budou snažit jakkoliv, nebudou moci zajistit štěstí sobě ani své rodině. Buď si vybíjí zlost na svých ženách, nebo se upíjejí, nebo se věší. V Rusku je nejvíc mužských sebevražd na sto tisíc obyvatel. Kvůli tomu tvoří třetinu všech rodin v Rusku samoživitelky s dětmi. Chce se mi zeptat: takto obhajují tradiční hodnotu rodiny?“
Dále mluvil o tom, že láska může vzniknout jen na základě důvěry, která se buduje při společných činech: „Jakmile se společná činnost někde objeví, ochránci ji hned začnou přijímat jako hrozbu. Je jedno, čeho se týká, jestli ochrany přírody, hájení lidských práv, pomoci vězňům. Dřív nebo později tě označí za zahraničního agenta nebo tě jen tak zavřou.“
Zbylo jen samoděržaví
Jedinou tradiční hodnotou, kterou současný ruský stát uctívá a ochraňuje, je podle Žukova samoděržaví. Všichni tak museli pochopit, že iniciativa se trestá a že vedení má pravdu jen proto, že je vedením, domnívá se.
„Myslím, že motivy mé činnosti jsou jasné. Skutečně si přeju vidět mezi svými spoluobčany tyto dvě hodnoty. Odpovědnost za sebe, za všechny okolo i za celou zemi. Lásku k slabým, bližním, k lidstvu. Toto přání je důvodem, proč jsem nemohl vyzývat k násilí,“ uzavřel svou řeč.
