Moskva - Když Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance, Rusům se to rozhodně nelíbilo. Začalo to demonstracemi a výhrůžkami. "Doba, kdy proti sobě stály dva vojenské bloky, skončila. Po rozpadu Varšavské smlouvy nemá NATO morální právo existovat," prohlašoval v březnu roku 1999 ruský poslanec Vladimir Šochin. Další politici hrozili, že Rusko přijme tvrdá opatření. Prý hlavně energetické ruské firmy zastaví dodávky do České republiky.
Rusko oslabené složitými reformami a finanční krizí ale nemělo sílu nic podstatného podniknout. S rozšířenou aliancí se prostě muselo smířit. Atmosféru změnil až nový vládce Kremlu Vladimir Putin. Vůči NATO byl zpočátku nečekaně vstřícný.
V roce 2000 se novinář BBC Putina v rozhovoru ptal, zda vnímá NATO jako partnera, rivala nebo nepřítele. „Rusko je součástí evropské kultury. Nedokážu si představit svoji zemi odříznutou od Evropy a od celého civilizovaného světa,“ odpověděl na to Putin.
Další rozšíření je Rusku proti srsti
Jenže realita byla jiná. Rusko pod Putinovou vládou ekonomicky posílilo a velmi nelibě neslo další přibližování aliance ke svým hranicím. Zvlášť když se o členství začaly ucházet Gruzie a Ukrajina. „Rozšiřování aliance přijímala Moskva jako naprosté ignorování ruských sfér vlivu a veřejné ponížení. Z toho vznikl silný pocit frustrace,“ míní analytik Nikolaj Petrov.
Ten naplno vybuchl během loňské rusko-gruzínské války. Pro Moskvu byla gruzínská armáda jen prodlouženou rukou aliance. Podle Kremlu přišel čas vztahy s NATO radikálně přehodnotit. Došlo na přerušení oficiálních vztahů, zmrazení smlouvy o konvenčních zbraních a další výhrůžky.
Dmitrij Medveděv:
„Nepotřebujeme iluzi partnerství.“
„Nepotřebujeme nějakou iluzi partnerství. Když nás ze všech stran obkličují vojenskými základnami, když aliance vtahuje do svých řad čím dál víc států a nám říkají: nic se neděje, nebojte se - nám se to samozřejmě nelíbí. A budeme reagovat,“ strašil loni v září ruský prezident Dmitrij Medveděv.
Rok po tvrdých sporech ale emoce pomalu opadají. Brusel i Moskva znovu opatrně navazují kontakty a snaží se spolu alespoň mluvit. Podstata věci ale zůstává stejná, jakýkoli krok východním směrem znamená pro alianci čím dál tvrdší souboj s nevyzpytatelným ruským medvědem.
