Nejzápadnější část Ukrajiny útoky prakticky nezasáhly, dopady války jsou ale patrné i tam. Třeba v psychiatrické léčebně nedaleko Užhorodu, kde pomáhali přijímat pacienty z evakuovaných oblastí. V současnosti se jedná o několik stovek mužů.
„Jsou to lidé s alkoholismem, drogovou závislostí, psychologickými problémy nebo lidé, kteří prožili takové zážitky, se kterými se nevyrovnali,“ řekla ředitelka ústavu Oksana Ignatižaková.
Například Vasil je v ústavu už dvanáct let, Ludvik teprve tři. Pravidelně jsou pod dohledem místních ošetřovatelů, kteří jim podávají léky. Jinak mají volný režim, mohou areál opustit a přivydělat si ve vesnici.
Muži se spolu s dalšími pacienty podílejí i na pracích, jako je například malování. K těm nejoblíbenějším tu patří výroba betonových dlaždic. Ze svých vlastních výrobků si pak skládají chodník. Vyrobené kusy ale nesmí prodávat.
„Je to pro ně dobré, protože pak mají pocit, že jsou mezi námi, že jsou potřební,“ vysvětila terapeutka.
„Psychiatrická léčebna je jednou ze sedmi v Zakarpatské oblasti, terapeuti se tu starají zhruba o 320 lidí. Všechno to jsou muži. Drtivá většina těch, které sem přijmou, tu zůstane. Do běžného života se vrací jen deset procent z nich,“ popsal reportér ČT Jan Řápek.
Západ Ukrajiny, který dřív patřil k Československu, boje nezasáhly, i přesto tady válku pocítili. Ústav se v prvních dnech ocitl bez potravin, bez paliva, mezi zaměstnanci panovala nejistota. Nakonec právě v Zakarpatské oblasti přijali pacienty z více zasažených regionů – ze Žitomiru a Záporoží.
„Poté, co nám nabídli přijmout pacienty (z válečné zóny), tak jsme pochopili, že u nás je bezpečno a můžeme si trochu oddechnout a pomoci druhým,“ prohlásila Ignatižaková.
Zatím se nestalo, že by kvůli válce museli v sanatoriu přijímat velké množství pacientů s čerstvými psychickými problémy. To podle jeho ředitelky hrozí až po konci války.
