Jak se válka proti takzvanému Islámskému státu blíží v Iráku ke konci, objevují se vedle tragických příběhů občas i ty se šťastným koncem. Blízkovýchodní zpravodaj ČT Jakub Szántó natáčel s dívkou z jezídské menšiny, která se po třech letech skrývání vrátila ke své rodině.
Tragédie dvanáctileté jezídské dívky Šílan začala v srpnu 2014, když její rodné město Sindžár na irácko-syrské hranici obsadil Islámský stát. Jeho členové označili menšinové jezídy za vyznavače satana, během pár týdnů povraždili na svazích jejich svaté hory tři tisíce mužů a chlapců. Sedm tisíc žen a dívek odvlekli. Drtivá většina z nich skončila jako otrokyně, včetně malé Šílan.
„Byla jsem služka manželky jednoho bojovníka Islámského státu. Neustále mě bila,“ vzpomíná.
Zmučená teprve devítiletá dívka skončila v mosulské nemocnici. Po měsících utrpení se na ni konečně usmálo štěstí. Potkala milosrdnou arabskou ženu, která ji vzala domů a další léta vydávala za svou vnučku. Celé sunnitské rodině přitom za ukrývání uprchlé jezídky hrozil přísný trest.
„Máme vlastní vnučku jménem Nirán. Tak jsme říkali, že to je ona. Naučila se správný přízvuk a nikdo neměl ani nejmenší podezření,“ popisuje adoptivní dědeček jezídské dívky Husejn Mahmúd Husejn.
Iráckým vojákům se nyní podařilo osvobodit mosulskou čtvrť, kde se skrývala Šílanina starší sestra s otcem. Setkání po dlouhých třech letech bylo plné emocí. „Jsem šťastná. Mám teď dvě rodiny. Budeme se pořád navštěvovat,“ plánuje Šílan.
Přes osudové propojení obou rodin ale zatím šťastný konec celého příběhu zůstává zahalený v budoucnosti. Tak jako desetitisíce dalších jezídů se ani Šílan nemůže vrátit domů. Do kdysi padesátitisícového Sindžáru, dnes skoro srovnaného se zemí a navíc zaminovaného, se možná život už nikdy nevrátí.
Tříletá hrůzovláda Islámského státu stála jen v Iráku na 150 000 zavražděných a zmrzačených. Účet za válku proti němu a zničenou infrastrukturu budou platit následující generace.
