Desítky lidí, kteří přežili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim, uctily v této bývalé „továrně na smrt“ na jihu Polska miliony obětí hitlerovského režimu. Dvaasedmdesáté výročí osvobození Osvětimi připomínaly různé akce i jinde v Evropě a v Izraeli. Podle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua se antisemitismus stále nedaří překonat.
Přeživší si na památku zavražděných vzali pruhované šátky symbolizující úbory, které vězni v Osvětimi museli nosit. Do tábora vstoupili přes nechvalně známou bránu s nápisem Práce osvobozuje (Arbeit Macht Frei). Společně pak došli k popravčí zdi, u které položili věnce a květiny, zapálili svíčky a pomodlili se. „Dokud budu žít, nepřestanu sem chodit,“ řekla Polka Janina Malecová, jejíž rodiče u zdi nacisté zavraždili.
„Stále pláču, protože naše psychika byla zničena. Byly jsme táborové děti. Nebyla jsem sice v Osvětimi, ale v táboře v Lodži. Nazývali ho malou Osvětimí pro polské děti. Bylo to tam plné krutosti. Později se k nám připojily dívky z Osvětimi, ale chtěly zpět, protože to v Lodži bylo ještě horší,“ přidala své svědectví Krystyna Szpigielová.
Od roku 2005 se 27. leden, kdy sovětská armáda v roce 1945 Osvětim osvobodila, celosvětově připomíná jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu. V Osvětimi zahynulo nejčastěji v plynových komorách více než 1,1 milionu lidí, většinou Židů. Celkově přišlo během holocaustu o život téměř šest milionů Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo rovněž na 50 000 československých občanů, z nichž přežilo asi 6000.
Nacisté za druhé světové války zavraždili na šest milionů lidí židovského původu. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350 000 lidí, zemřelo 250 000 Židů.
„Když vzpomínáme na oběti a tento zločin, nesmíme nikdy zapomenout na naši hroznou tragédii: přetrvávající nenávist k židovskému národu,“ prohlásil v Jeruzalémě Netanjahu. Podle něj je antisemitismus na vzestupu a největší nebezpečí představuje pro Židy hrozba ze strany Íránu.
Frank-Walter Steinmeier, který se pravděpodobně stane německým prezidentem, uvedl, že Osvětim je symbolem všech vyhlazovacích táborů a celé nacistické „vražedné mašinérie,“ jež zůstává součástí německých dějin. Německo má podle něj povinnost připomínat genocidu, uctívat památku obětí a přijímat odpovědnost za zločiny.
„Dějiny by měly být současně poučením, varováním i podnětem. Vzpomínání nemůže a nesmí skončit,“ ujistil Steinmeier.
Štěch: Holocaust je nejhorším příkladem, kam až může vést netolerance
Pietní akce u příležitosti Mezinárodního dne obětí holocaustu proběhly i v České republice. Podle předsedy Senátu Milana Štěcha je holocaust nejhorším příkladem toho, kam až může vést netolerance. Evropská kultura musí být kulturou snášenlivosti, avšak nelze být snášenlivý k těm, kdo hlásají náboženskou či rasovou nenávist.
Válečný veterán Pavel Vranský, který bojoval na různých bojištích druhé světové války, varoval před politickou korektností, v jejímž jménu se často překrucují dějiny. Pozastavil se také nad tím, že elita české populární hudby zkritizovala romského zpěváka a skladatele Radka Bangu za protest proti ocenění zpěváka Tomáše Ortela, jehož kapela bývá spojována s krajní pravicí a kritici jí vyčítají texty namířené proti menšinám.
Sám Banga uvedl, že z úcty ke všem obětem nacistických koncentračních táborů, k nimž patřil i jeho děd, nedokáže přihlížet jakýmkoli projevům nenávisti a xenofobie v současném světě. Podle nich se zdá, jako by druhá světová válka nebyla dost světová, dost zrůdná a že obětí této války nebylo málo.
Místopředseda sněmovny Jan Bartošek připomenul, že ten, kdo se nepoučí z dějin, je odsouzen k tomu, aby je zopakoval. Křesťané, aby pochopili sebe sama, musejí poukazovat na své židovské kořeny, poznamenal.
Poslanecká sněmovna pořádala pietní akci v bývalém krematoriu v Litoměřicích, kde byl pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg. Poslední těla sem nacisté dovezli na konci 2. světové války v květnu roku 1945. Šlo o zastřelené vězně z Malé terezínské pevnosti.
Na Národním hřbitově v Terezíně promluvili například Miroslav Kubík, který přežil nástrahy tří nacistických lágrů. Jako 17letý se dostal do věznice v Terezíně, poté byl převezen do Osvětimi a nakonec byl deportován do Dachau, kde zůstal až do konce války.
„Stojíme zde nad hroby obětí zhoubné ideologie. Ideologie, která až neuvěřitelně ovlivnila myšlení lidí, že byli schopni dopouštět se činů odporujících všem principům, jimiž se má lidská bytost řídit. Lze z toho vyvodit, že i my, kteří jsme přečkali, budeme naplněni nenávistí vůči svým trýznitelům. Nikoliv. Daleko větší bolestí a nenávistí byli naplněni pozůstalí, kteří přišli o své drahé,“ řekl Kubík na místě, kde je pohřbeno téměř deset tisíc lidí.
Zhruba čtyři desítky lidí uctily památku obětí holocaustu na místě bývalého židovského hřbitova v Moravské Ostravě. Přišel i Luděk Eliáš, muž, který byl v Osvětimi vězněn po čtyři měsíce.
Ostrava byla vůbec prvním městem v Evropě, odkud vyjel deportační transport se Židy. Už 18. října 1939 zamířil do Niska nad Sanem v Polsku. Tehdy žilo na Ostravsku asi 12 tisíc Židů. V září 1942 bylo odesláno v průběhu čtyř transportů 3442 ostravských Židů, z nichž se do Ostravy vrátilo necelých 200.
