Přesně před 40 lety se v Sovětském svazu rozhodlo o vývoji raketoplánu Buran (Sněžná bouře), který první i poslední zkušební let bez posádky absolvoval v listopadu 1988; počátkem 90. let se od nákladného projektu nakonec upustilo.
V 70. letech se USA i Sovětský svaz rozhodly posunout kosmonautiku dále a vyvinout opakovaně použitelný kosmický koráb. Sovětský Buran dostal od Ústředního výboru KSSS zelenou 17. února 1976. Jak v ČT poznamenal publicista Pavel Toufar, v době vzniku šlo o přísně tajný vojenský projekt, na který měli Sověti poměrně málo času. V době, kdy stavěli svůj kosmoplán (na rozdíl od amerických raketoplánů neměl motory pro start), USA už s raketoplánem začaly létat.
Na rozdíl od amerického programu Space Shuttle se ale Buran neuplatnil. Do vesmíru vzlétl jen jedinkrát - 15. listopadu 1988. Po dvou obletech Země a pouhých 205 minutách ve vesmíru stroj bez posádky, který řídila automatika, dosedl na bajkonurskou přistávací dráhu. Toufar připomněl, že během přistávání foukal silný boční nárazový vítr a stroj udělal automaticky ještě jeden okruh. Sověti se tehdy obávali, že se jim vymkl z rukou, a chtěli jej dokonce na dálku zničit náloží.
Buran se pak ještě v polovině roku 1989 představil na pařížském aerosalonu. Během cesty z Paříže do Moskvy dokonce na hřbetě obřího dopravního Antonovu An-225 Mrija zavítal i na pražské ruzyňské letiště.
Zhroucení sovětského impéria a následné ekonomické problémy začátkem 90. let definitivně poslaly k ledu ambiciózní plány na postavení flotily raketoplánů. Druhý stroj, který se měl do vesmíru i s posádkou vypravit v roce 1992, už nebyl dokončen, přestože byl téměř hotov. Rusko nakonec muselo investici ve výši téměř 30 miliard dolarů odepsat a dodnes spoléhá na klasické rakety a kosmické lodě na jedno použití.
Během vývoje a zkoušek vzniklo deset exemplářů sovětského raketoplánu. Některé sloužily pro zkoušky pevnosti či tepelné odolnosti, jeden pak ověřoval letové vlastnosti. Dnes si mohou zájemci prohlédnout dva Burany. První od roku 1997 slouží jako atrakce v Gorkého parku v Moskvě a jeho vnější podoba je totožná se strojem, který se podíval do vesmíru. Druhý je v leteckém muzeu v německém Speyeru - jedná se o stroj s proudovými motory na zádi, který při zkouškách podnikl 34 letů. Původně byl vystaven při olympijských hrách v Sydney, poté nějakou dobu chátral v Bahrajnu.
Kromě samotného vesmírného letounu skončila i největší a nejsilnější nosná raketa všech dob, Eněrgija. Tu Sověti vyzkoušeli dvakrát, poprvé už rok a půl před startem Buranu, když do vesmíru vynesla maketu osmdesátitunové vojenské družice Poljus, konstruované pro hvězdné války. Během uplynulých dvou desetiletí se sice občas objevily spekulace o možném obnovení výroby Eněrgije, nikdy se ale nepotvrdily.
Buran, který absolvoval jediný let, nakonec skončil neslavně. S nosnou raketou Eněrgija byl uložen v hangáru na kosmodromu Bajkonur. V květnu 2002 se ale po bouři propadla střecha hangáru, osm lidí zahynulo a zničen byl i kosmoplán a nosná raketa.
