Evropa se chystá na další možnou migrační krizi, připravuje nová pravidla pro přijímání a distribuci migrantů. Eurokomisařka pro vnitřní věci a pro migraci Ylva Johanssonová v rámci turné po unijních státech zamířila i do Česka. Připouští, že myšlenka povinných kvót není zdaleka mrtvá, zmiňuje dokonce termín povinná solidarita, a pokud jde o dětské uprchlíky, podle jejího názoru by jejich přijímání mělo Česko zvážit. Rozhovor vedl Lukáš Dolanský.
Potřebujeme mechanismus povinné solidarity, říká komisařka pro migraci. Měl by být ale přijatelný pro všechny
Eurokomisařka Johanssonová: Migrace bude pokračovat, musíme ji zvládat (zdroj: ČT24)
V nedávné době jste řekla, že chcete odeskalovat debatu o migraci, jak toho chcete dosáhnout?
Tím, že budeme v kontaktu s členskými státy. Budeme se snažit jim v první řadě naslouchat a také budeme přistupovat k migraci jako k běžné politické oblasti. V současné době nejsme v krizi, takže bychom měli být schopni vyjednávat a spolupracovat s cílem nalézt řešení, která budou přijatelná pro všechny členské státy.
Myslíte si, že to nebylo v minulosti rozumné rozhodnutí, tlačit na povinné kvóty?
Víte, slyšela jsem o tom mnoho, těch řečí, že to nebylo úplně rozumné, každopádně si musíme uvědomit, že okolnosti byly velice zvláštní, a já nemohu soudit, zdali to bylo dobré, nebo ne.
Ale když chcete odeskalovat tu situaci, jak se na to díváte?
Jsou zde jiné důvody k té deeskalaci. Musíme si uvědomit, že migrace bude pokračovat, a musíme ji zvládat a řídit ji spořádaným způsobem tak, aby Evropa byla schopná migraci zvládat, a to je naprosto dosažitelné. To, co slyším od členských států, tak se můžeme dohodnout na společném systému, který to umožní. Je to složité, ale když k tomu všechny země přistoupí tak, že nyní nastal čas na spolupráci a vyjednávání, tak můžeme postoupit.
Ještě jedna otázka ohledně povinných kvót. Myslíte si, že je to něco, co je stále na stole, něco, na čem Evropa pracuje?
Ano, samozřejmě, protože to, jak by měl být nastaven mechanismus solidarity, aby to přijaly všechny členské státy, je velice citlivé téma a já o tom diskutuji s jednotlivými zeměmi. Dojem, který jsem získala z diskuse, je, že různé členské státy jsou připravené spolupracovat, nalézt kompromisy, které budou přijatelné pro všechny země EU, a o to mi jde.
Použila jste termín povinná solidarita. Co to znamená?
Myslím si, že potřebujeme určitý mechanismus povinné solidarity. V Evropské v unii by solidarita neměla být ničím na výběr. Máme zde různé zeměpisné reality, situace, a proto musíme pomáhat členským státům, těm, které se čas od času ocitnou pod tlakem nezákonné migrace. To je důležité, ale myslím si, že je možné tento mechanismus solidarity nastavit tak, aby byl přijatelný pro všechny členské státy, a to je důležité, citlivé téma, o kterém chci diskutovat s vládami a ministry.
Povinná solidarita není to samé co povinné kvóty?
Ne, solidaritu můžeme sdílet. Je to něco jiného než kvóty na relokaci, ale musí to dávat smysl pro tu zemi, která je pod tlakem. Je třeba, aby se takové zemi dostalo pomoci. Ostatní členské státy jí musí pomoci. Není jednoduché nalézt ten klíč. Existují určité myšlenky, jak mechanismus nastavit, ale to, co já vidím, je, že členské státy mají vůli nalézt takovýto mechanismus, který bude přijatelný jak pro země, které se čas od času dostanou pod tlak nezákonné migrace, ale také pro členské státy, které se staví proti povinným kvótám. Takže je třeba nalézt kompromis.
Dovedete si představit situaci, že některé členské státy to nepřijmou a ostatní se rozhodnou, že i přesto se takové řešení přijme?
To by byl špatný počáteční bod. Já chci dosáhnout situace, kdy budeme začínat nanovo. Musíme opět budovat důvěru mezi členskými státy, to je přesně to, co musíme. Někdy jsou zde situace, které jsou obtížné, a tehdy si musíme důvěřovat, nalézt pragmatické řešení i to, jak problém zvládat, a proto si nemyslím, že je dobré začínat s určitou situací, která bude (Evropskou) radu rozdělovat.
Konkrétní případ z České republiky – hodně se hovoří o tom, zdali by Česko mělo přijímat dětské uprchlíky. Co byste řekla politikům v České republice?
Já nechci nic diktovat českým politikům, chci naslouchat. Setkám se s ministrem, s parlamentem, s neziskovými organizacemi. Chci diskutovat, samozřejmě se jedná o dialog, nejsem v Praze proto, abych někomu něco vnucovala, to není můj cíl.
A kdyby se vás někdo zeptal, co byste řekla?
Myslím si, že děti a nezletilé osoby bez doprovodu by měly být považovány za zranitelné. Možná bychom měli dělat rozdíl mezi těmi, kdo jsou více zranitelní než jiní, když hovoříme o konkrétním úsilí, co se týče relokace a zprostředkování například jejich pobytu v detenčních centrech.
Takže vaše odpověď by byla, že bychom to měli zvážit?
Ano.
Uvedla jste, že v současné době nejsme v krizi, ale krize může nastat. Je Evropa připravena na migrační krizi?
Řekla bych ano i ne. Jsme daleko více připraveni než v roce 2015. Bylo vynaloženo hodně úsilí a investic. Ale druhá část odpovědi je, že nejsme dostatečně připraveni. Musíme posílit Frontex o dalších 10 tisíc příslušníků, musíme mít společnou evropskou politiku v otázkách migrace a azylu a musíme úžeji a silněji spolupracovat s třetími zeměmi, abychom se vyhnuli nové krizi.
Ylva Johanssonová