Tajemné obrazce objevené na peruánské planině Nazca a v okolí přitahují vědce a návštěvníky po celá desetiletí. Výzkumníci objevují stále nové vzory. Geoglyfy, obrovské postavy i zvířata vytesané do jihoamerické pouště, jsou staré více než dva tisíce let. Rozluštit jejich tajemství se v zárodku výzkumu snažila německá matematička Maria Reicheová, která zemřela před 25 lety, 8. června 1998. Většinu života strávila na poušti, kde obrazce studovala pomocí žebříku i koštěte.
Obrovské postavy a sáhodlouhé přímky se rozprostírají na ploše více než pět set čtverečních kilometrů pouště poblíž peruánských měst Nazca a Palpa. Zobrazují lidi, kočky, hady, kosatky, ptáky, lamy, guanaky či alpaky.
Peruánští a japonští výzkumníci z Yamagatské univerzity loni v prosinci informovali o objevu 168 nových starověkých vzorů. Společně také pomocí dronů geoglyfy natočili.
Od začátku jejich terénního průzkumu v roce 2010 japonští vědci našli už 358 obrazců.
Například před třemi lety oznámili objev zhruba sto čtyřiceti nových obrazců různých velikostí, opět například ptáků, opic či hadů. Novinkou byl tehdy objev dvouhlavého hada požírajícího dva lidi, ryby, koček, lamy či neobvyklé lidské postavy s hranatou hlavou a holí v ruce. Největší z těchto geoglyfů měřil sto metrů a nejmenší ani ne pět metrů.
Studie Yamagatské univerzity ve spolupráci s peruánskou vládou pomohly vymezit a chránit oblast, která čelí hrozbám městského a ekonomického rozvoje. Univerzitní profesor Masato Sakai v této souvislosti upozornil, že některým geoglyfům hrozí zničení kvůli těžbě v tamním archeologickém parku.
Smysl obrazců na planině Nazca, z nichž některé zaznamenali už španělští dobyvatelé v 16. století, stále není definitivně objasněn. Podle některých teorií sloužily k náboženským rituálům jako způsob komunikace s bohy. Někteří míní, že šlo o zavlažovací systém, podle nejdivočejších představ jde o výtvor mimozemské civilizace.
Guvernantka
K uchování obrazců přispěla Maria Reicheová. Absolventka univerzity s diplomem z matematiky ovládala pět jazyků. Byla údajně první ženou, která jezdila po Berlíně na kole. Pro své feministické názory to ale v hitlerovském Německu neměla jako vzdělaná žena jednoduché. Byla rovněž pacifistkou, jejího otce zabili na frontě během první světové války.
Po studiích Reicheová učila, než v roce 1932 nastal v jejím životě zlom, když odpověděla na inzerát v novinách.
Odjela z rodného Německa do Peru, kde působila jako vychovatelka syna německého konzula v Cuzcu. Země jí natolik učarovala, že se rozhodla zůstat. Poznávala krásy Jižní Ameriky, objevovala například Andy a posléze i pláně v Peru. Poznala i stinné stránky, když například přišla o prst poté, co se píchla o kaktus.
V roce 1934 se přestěhovala do Limy, kde učila němčinu. Seznámila se s majitelkou místní kavárny a potkala se s americkým profesorem a archeologem Paulem Kosokem, který studoval podivné rýhy na planině Nazca, o kterých vůbec nic netušila. Kosok prováděl terénní práce a potřeboval asistenta s matematickým vzděláním, a proto najal Reicheovou.
Kosok se domníval, že půdní vzory jsou na zavlažovací systém příliš mělké. Při svém bádání zjistil, že některé linie mají astronomickou orientaci. Reicheová v této myšlence pokračovala. Jejich studium pak vedlo ve čtyřicátých letech 20. století k domněnce, že kresby jsou jakýmsi astronomickým kalendářem. Čáry představují postavení Slunce, hvězd i Měsíce a lidé je používali k tomu, aby věděli, kdy je správná doba pro setí, sklizeň, slunovrat či zatmění Slunce, usuzovali Reicheová a Kosok.
„Špionka“ s žebříkem a košťaty
Maria byla obrazci ptáků, zvířat a různých tvarů fascinovaná. Stovkám dlouhých čar vyrytých ve vyschlých kamenech propadla natolik, že poušť se stala jejím domovem. Spala venku na kamenné posteli, jedla sušené mléko, banány nebo kdoulovou pastu.
Žila téměř jako místní obyvatelé, pro které byla zpočátku podezřelým zjevením. „Místní si buď mysleli, že jsem špión, nebo úplně šílená. Jednou mi opilec vyhrožoval kamenem, tak jsem vyndala sextant a namířila ho na něj,“ popsala. Posléze se v místních novinách objevila zpráva o šílené a ozbrojené německé špionce.
Když se zrovna neproháněla po obloze helikoptérou, vylezla Reicheová na ten nejvyšší žebřík, jaký měla po ruce, a pozorovala čáry z výšky. Některé obrazce nebyly vidět kvůli prachu, Maria si proto vzala koště a zametala. Košťat měla mnoho, proto si místní mysleli, že je čarodějnice. Velikánský pavouk, kolibřík, květina a další geometrické tvary byly pro Marii zjevením. Rozhodla se, že musí jejich tajemství přijít na kloub.
Vyvracení mýtu
„Jako v knize o moderním umění leží v poušti na úpatí And obrovské kresby lidí, zvířat a rostlin. Jako by byly nakresleny pravítkem obří rukou, rovné čáry se táhnou od obzoru k obzoru,“ stojí v životopise Marie Reicheové s názvem Bilderbuch der Wüste: Maria Reiche und die Bodenzeichnungen von Nasca.
V roce 1949 badatelka publikovala knihu Geheimnis der Wüste, v níž popisuje teorii, že obrazec opice znázorňuje souhvězdí Velké medvědice, jehož pohyb po noční obloze se používal k označení času a předpovědi začátku období dešťů. Britský deník Independent připomíná, že její práce vyvrátila mýtus popularizovaný švýcarským konspiračním teoretikem Erichem von Danikenem, že obrazce vytvořili mimozemšťané.
Archeoložka se nikdy neprovdala, nejšťastnější byla sama na poušti a ostrém slunci. Místní peruánští obyvatelé ji obdivovali, přestože ji považovali za výstřední starou dámu, která měří ze starého žebříku hvězdy.
„Lady of the Lines“
Pomáhala také tamní vládě při přeměně místa na národní park. A když se Peruánci chystali v 50. letech 20. století kopat zavlažovací kanály přes střed Nazcy, bojovala s místními a národními úřady, aby planinu ochránila. V roce 1993 získala peruánské občanství, o rok později obdržela nejvyšší peruánské vyznamenání Řád Slunce.
Reicheová svůj život zasvětila poušti, kde žila více než padesát let. I když byla na invalidním vozíku a oslepla, chtěla dál pracovat a odháněla vetřelce, kteří by půdní obrazce mohli zničit.
Díky ní a jejímu úsilí byly v roce 1994 obrazce Nazca zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Za jejich záchranu obdržela „Řád mudrců Inků“ a Federální kříž za zásluhy.
Reicheová zemřela na rakovinu v nemocnici v Limě 8. června 1998, pohřbena je v poušti. V Peru je národní hrdinkou, její narozeniny jsou v zemi oficiálním státním svátkem.
Před pěti lety připomněl Reicheové dílo při příležitosti výročí jejích narozenin Google svátečním logem od Guille Comina a Eldy Brogliové, kteří zobrazili „Lady of the Lines“ ve svém živlu, jak sedí na žebříku a pozoruje geoglyfy Nazca.
