O víkendu uplyne přesně 100 let od podpisu příměří z Compiègne, které ukončilo boje na západní frontě. Vyvrcholení oslav konce první světové války v Paříži se uskuteční pod patronátem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten chtěl, aby při ceremonii v Invalidovně zaznělo jméno Philippa Pétaina, který se do dějin zapsal jako hrdina od Verdunu, avšak také jako kolaborant v druhé světové válce. Nakonec si Macron chválu kontroverzního maršála po kritice z mnoha stran rozmyslel.
„Když projíždíte vesnice na severu, severovýchodě Francie, vidíte, že všude si na plotech nebo před radnicemi připomínají jména lidí, kteří se nevrátili z fronty,“ popsal pietní atmosféru v zemi zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd.
K oslavám se připojil i prezident Emmanuel Macron, který místa spjatá s koncem první světové války objíždí. „Chce, aby se nezapomnělo na hrdiny, kteří bojovali,“ vysvětlil jeho motivaci Šmíd.
Macron se však pustil na tenký led, když pochválil kontroverzní postavu francouzských dějin, maršála Philippa Pétaina. Prohlásil o něm, že to byl velký voják, přestože za druhé světové války učinil „neblahá rozhodnutí“. A Pétainovo jméno chtěl Macron připomenout i během víkendu, kdy oslavy vyvrcholí.
Pétain za první války proslul jako „Lev od Verdunu“, za druhé jako kolaborant a symbol vichistického režimu. „Nedělám žádnou zkratku ani netajím žádnou stránku dějin, ale ty bývají někdy složitější, než by se chtělo věřit,“ vyjádřil se prezident Macron.
Prezidentovo stanovisko vyvolalo kritiku Rady židovských institucí ve Francii (CRIF). „Pétain dovolil deportaci 76 tisíc francouzských Židů do vyhlazovacích táborů. Podepsal protižidovský zákon, který znamenal vyhození Židů z veřejných funkcí, škol a nutil je nosit židovskou hvězdu,“ rozohnil se předseda CRIF Francis Kalifat.
Také podle opozice si člověk, který vedl antisemitský stát, nezaslouží žádnou poctu. „Philippe Pétain by měl zůstat v odpadkovém koši historie,“ prohlásil komunistický poslanec Ian Brossat, podle kterého by se prezident neměl pokoušet o maršálovu rehabilitaci.
Republikánský senátor Alain Houpert hlavě státu doporučil, aby si k poctám vybral raději jinou historickou osobnost, jakou byl například Georges Clémenceau, který coby premiér vedl Francii k válečnému vítězství.
Macron ustoupil
Vládní mluvčí Benjamin Griveaux Macronovo prohlášení nejprve bagatelizoval jako „falešný spor“ a připomněl výrok někdejšího prezidenta Charlese de Gaulla, který za války vedl Svobodnou Francii bojující proti nacistům a kolaborantům, že Pétain se u Verdunu pokryl slávou, která nebude ani zpochybněna, ani zapomenuta.
Na kritiku však prezident nakonec zareagoval. „Elysejský palác se stáhl. Emmanuel Macron chtěl, aby Pétainovo jméno zaznělo v sobotu během ceremoniálu v Invalidovně, který bude ryze vojenského charakteru. Nakonec k tomu nedojde, přečtou se jména jiných maršálů,“ popsal Šmíd.
Hrdinný kolaborant maršál Pétain
V první světové válce si Pétain jako velitel ozbrojených sil vysloužil pověst hrdiny, byla mu připisována zásluha za vítězství v bitvě na Marně nebo u Verdunu, kde se francouzským jednotkám v několikaměsíční bitvě podařilo ubránit pevnost před německým útokem. V roce 1918 byl Pétain za vítězství v nejkrvavějším střetnutí zákopové války povýšen na maršála.
V následující světové válce si maršál naopak chrabře nepočínal. 22. června 1940 podepsal s nacisty ponižující příměří, které jim předalo přímou kontrolu nad severem a západem Francie včetně Paříže a celým pobřežím Atlantiku. Sám Pétain se pak stal představitelem francouzského vichistického režimu, který je označován jako kolaborantský.
Někteří Francouzi za Pétainem a jeho počínáním za druhé světové války stojí. Podle interpretace jeho obhájců se snažil zmírnit škody a podařilo se mu zemi udržet mimo válečné dění. Souhlasil však s deportacemi francouzských Židů a jeho spoluvina na holocaustu je považována za jeho nejodpornější zločin.
Po válce byl Pétain odsouzen k smrti za velezradu. Generál de Gaulle mu trest zmírnil na doživotní vězení, ztrátu majetku a občanských práv. Pétain musel opustit Francii a zbytek života prožil v internaci na ostrově Yeu, kde byl šest let po válce i pohřben.
Zalit betonem
Kontroverze hrdina-kolaborant vzbuzuje opakovaně i po své smrti. Největší skandál způsobilo, když se pravicoví extremisté na začátku 70. let zmocnili jeho ostatků, které chtěli podle Pétainovy závěti odvést do Verdunu a pohřbít.
Komando extremistů tehdy vedl Hubert Massol. Jeho lidem se podařilo v noci hrob otevřít, ostatky vyzvednout, a dokonce se s nimi dostat z ostrova až do Paříže. Jenže únos se prozradil. „Odvedli jsme až příliš dobrou práci, příliš dobře jsme hrob očistili. Hlídač si všiml, že hrob někdo zametl,“ vzpomínal na událost sám Massol.
Následně Pétainův hrob pro jistotu zalili betonem.
