Papež František připustil, že prozatímní dohoda Vatikánu s Čínou ohledně jmenování biskupů způsobí utrpení mezi věřícími podzemní církve, za což také převzal plnou zodpovědnost. František ale zdůraznil, že to bude on, nikoliv Peking, kdo bude mít konečné slovo při jmenování nových biskupů. Kritici však varují před ústupky autoritářskému režimu.
Papež František věří v úspěch dohody s Čínou. Tamní biskupové jsou skeptičtí
3 minuty
Události: Vatíkán se dohodl s Čínou na jmenování biskupů
Dohoda má urovnat vztahy Číny s Vatikánem pošramocené od pronásledování katolíků za Maovy éry. Co nemůže komunistická strana úplně vymýtit, chce mít aspoň pod kontrolou, proto řídí oficiální kostely a vybírá kněze i biskupy.
Zhruba 12 milionů čínských katolíků je rozděleno na členy provládního sdružení, které je mimo papežovu autoritu, a podzemní církev, věrnou papeži. Podzemní kněží a farníci jsou často zatýkáni a čelí pronásledování ze strany státní moci. František i jeho předchůdce papež Benedikt XVI. se obě komunity snažili sjednotit.
Čína požaduje uznání sedmi nelegitimních biskupů
Je to nepřijatelné, protože v Číně neexistuje opravdová biskupská konference. Je to podvod, jenom jméno.
Podobu dohody Pekingu a Vatikánu považují někteří představitelé církve za ústupek autoritářskému režimu.
Klíčová část dohody praví, že Vatikán uzná sedm „nelegitimních“ biskupů a upraví jejich postavení v církvi, zatímco přiměje dva řádně jmenované biskupy k odstoupení. František uvedl, že převzal osobní odpovědnost za toto ujednání a že podepsal každý z dekretů o usmíření se sedmi biskupy.
Papež uznal, že obě strany musely v jednáních ustoupit a že členové podzemní čínské církve budou v důsledku dohody trpět: „Je pravda, že budou trpět. Dohody se vždy musejí přetrpět.“
Dodal však, že již obdržel zprávy, které svědčí o „víře (čínských katolíků) podobné víře mučedníků“ a o ochotě čínských věřících akceptovat to, o čem Vatikán a Peking rozhodly. Vybídl také k modlitbám „za trpící, kteří nerozumí“ a za ty, kteří tolik let museli prožívat svou víru utajeně.
Podle AP šlo o narážku na věřící, kteří vydrželi i desítky let pronásledování, odmítli vstoupit do provládního sdružení a zůstali věrní Vatikánu. Jejich věc dlouho hájil hongkongský kardinál Joseph Zen, který Františkovu dohodu kritizuje jako zaprodání církve čínským komunistickým vládcům.
František uznává, že dohoda vyžaduje jednání ohledně možných kandidátů na biskupy, ale ujišťuje, že konečné rozhodnutí patří jen papeži.
Spor o jmenování biskupů trvá už od 80. let
Spor o jmenování biskupů byl hlavním kamenem úrazu při obnovení diplomatických vztahů, přerušených před téměř sedmi desetiletími po uchopení moci čínskými komunisty. Vatikán trval na papežově právu jmenovat biskupy, Čína to odmítala jako porušení své svrchovanosti. Peking kvůli sporu léta povyšoval vlastní biskupy bez papežova souhlasu, někteří z nich byli exkomunikováni z církve.
Optimistou podobně jako papež František býval i kardinál Zen. V 80. letech, když Jan Pavel II. vyzval k budování mostů ke katolíkům v Číně, učil v oficiálních seminářích. Dnes však na věc nahlíží jinak: „Jak můžete očekávat svobodu vyznání pro katolíky a všechna ostatní náboženství? Nemají svobodu. Nikdo nemá v Číně svobodu.“ Vatikán podle něj riskuje stejnou chybu jako za studené války s komunistickými režimy v Evropě.