Počet uprchlíků, kteří přecházejí Alpy z Itálie do Francie, v porovnání s loňskou zimou mimořádně vzrostl. Improvizované uprchlické centrum, které vzniklo ve francouzském městě Briançon nemá dostatečné kapacity na to, aby dokázalo poskytnout přístřeší pro všechny. Desítky lidí z blízkého okolí tak nabízí uprchlíkům dočasný nocleh u sebe doma. Zároveň mají místní obyvatelé obavy z toho, kolik uprchlíků náročný přechod nezvládlo a je pohřbeno pod sněhem.
Jedním z těch, kdo uprchlíkům poskytuje přístřešek, je bývalý voják Bernard Liger, který žije v poslední vesnici Névache na konci silnice. Za ní už se nachází jen těžko dostupné horské hřebeny.
Liger v alžírské válce velel jednotce muslimů bojujících na straně Francouzů. Po porážce své vojáky přes výslovné rozkazy generála De Gaulla tajně převezl do Francie, aby je zachránil před jistou smrtí. Bernard s úsměvem tvrdí, že tehdy poprvé pašoval lidi. Když dojde na dnešní běžence, úsměv ho přechází.
„Všichni se tady bojíme toho, až přijde jaro a roztaje sníh. Toho, co najdeme. Nemáme tušení, co to bude,“ vysvětluje Bernard Liger s tím, že migranti na útěku před policií mohli snadno spadnout do roklí nebo se stát obětí lavin.
Přes pohraniční hřeben mezi Francií a Itálií vede řada historických pašeráckých stezek. Ty už dlouhá desetiletí neměly využití, až teď je znovu oživili právě uprchlíci. Bernard v případě potřeby dočasně ubytovává ve svém domě až čtyři lidi. Především takové, kteří na zbývajících dvacet kilometrů do Briançonu nemají dost sil.
„Měli jsme tu jednoho, kterého v Libyi postřelili do nohy. V Itálii nechali kulku v kosti. Jenom mu to zafačovali a řekli mu: vydej se dál na sever a uvidíš. A v tomhle stavu dorazil sem,“ popisuje Bernard situaci.
Uprchlíky trápí svrab, nakazili se i dobrovolníci
Migranty trápí nejen různá zranění, ale ve zdejším uprchlickém táboře se začal šířit svrab. Už se jím nakazily i rodiny, které poskytují migrantům pomoc a přístřešek u sebe doma. Právě kvůli němu, ale i dalším zdravotním problémům tu v uprchlickém centru vznikla buňka poskytující základní lékařskou péči. Ovšem nejčastěji tady řeší nevolnosti způsobené únavou.
Jedním ze zhruba dvaceti zdravotnických dobrovolníků je Daniel Lacresse, který už pět let pracuje v briançonské nemocnici. „Svrab je skutečně problém, který vlastně stál za vznikem naší lékařské buňky, protože řadu z nich přijaly některé rodiny u sebe doma. Rodiny, které žijí tady v okolních vesnicích,“ vysvětluje Lacresse a dodává, že dalším podobným případům museli zdravotníci zabránit.
Vzhledem k vysokému počtu se však uprchlíci bez pomoci místních a dobrovolníků, jako je Daniel Lacresse, neobejdou.
