Historické symboly dodnes rozdělují společnost. Spojené státy teď řeší odstraňování památníků z éry občanské války, které často doprovází krev a násilí. Minulost ale způsobuje problémy i jinde. Specifická je situace v bývalém sovětském bloku - včetně centra tehdejší moci, Moskvy.
Nejen konfederační památníky. Moskvany rozděluje socha čekisty Dzeržinského
Felix Edmundovič Dzeržinskij byl zakladatelem a velitelem obávané ruské Čeky, předchůdkyně KGB. V Moskvě po něm pojmenovali náměstí, před velitelstvím tajné služby ho přes třicet let připomínala obrovská jedenáctitunová socha.
Vydržela tam do roku 1991, její odstranění se stalo symbolem rozpadu Sovětského svazu a konce bipolárního světa. Socha se ale měla na své původní místo několikrát vrátit. Moskva to prozatím pokaždé odmítla. Postava podle radnice až příliš rozděluje ruskou společnost. Pomník tak nadále zůstává i s dalšími v parku Muzeon v centru města.
„Bylo správné, že některé sochy odstranili, jiné ne. Myslím si, že nejlepší rozhodnutí bylo strhnout sochu Stalina, protože se s ním pojí řada záporných věcí, s kterými se většina země zatím nedokázala vypořádat,“ myslí si jeden z obyvatel Moskvy.
Stalin, Lenin či právě Dzeržinskij zůstávají pro řadu Rusů strůjci krvavé éry a hlavními představiteli období vražd, útisku a represí. Pro jiné jde ale o postavy ruské historie, za kterou se nemají proč stydět.
„Tyto sochy mi nikdy nevadily. Je to můj život. Vyrostla jsem v tom, je to mé dětství. Vůbec by mi nevadilo, kdyby je vrátili na svá místa. Je to historie a na tu nikdy nelze zapomenout,“ dodává jiná obyvatelka hlavního města.
Bývalé sovětské satelity jsou jednotnější
Mnohem jednotnější v otázce, co se symboly sovětské éry, je společnost v zemích, kam Stalinův teror Sověti vyexportovali. Pocit útlaku tu jasně dominuje nad připomínkou černých dějin. Od pobaltských zemí až po dnešní Ukrajinu.
Své zkušenosti má i bývalé Československo. „Tady došlo k naprosto paradoxní situaci. My jsme postavili největší Stalinův pomník na světě a odhalili jsme ho v době, kdy už Stalinovy zločiny byly veřejně přetřásány,“ připomněl historik architektury Zdeněk Lukeš.
Stalinův pomník byl na pražské Letné slavnostně odhalen 1. května 1955. Už tehdy byl monument kontroverzní a na metropoli nakonec žulový kolos shlížel jen sedm let. V roce 1962 ho nechalo tehdejší vedení odstřelit. Ostatní symboly sovětské nadvlády včetně známého tanku číslo 23 vydržely až do devadesátých let.