Konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu neustále balancuje na hraně otevřené války a objevuje se celá řada otázek. Má vlastně Libanon armádu? Kde je? Proč se nesnaží sestřelit izraelské rakety, které dopadají na libanonské území? Odpovědi na tyto otázky jsou mnohem složitější, než by se mohlo zdát.
Khalil Helou, bývalý generál libanonské armády a profesor geopolitiky na Univerzitě svatého Josefa v Bejrútu, v rozhovoru pro Euronews mimo jiné řekl, že role libanonské armády nespočívá pouze v obraně hranic země. „Není to klasická armáda, kterou mají země na Západě. Libanonská armáda nevlastní žádný systém protivzdušné obrany a podléhá pokynům libanonské vlády,“ zdůraznil. „Nyní i po dlouhou dobu v minulosti docházelo k extrémním názorovým rozporům. Ať už armádě velí kdokoli, musí přijmout rozhodnutí, která uzná za vhodné libanonská vláda,“ doplnil.
Bezpečnostní analytik Otakar Foltýn v rozhovoru pro ČT24 v této souvislosti mimo jiné připomněl, že Hizballáh má momentálně k dispozici více vojáků než celý stát Libanon.
Faktem nicméně je, že Libanon musí v současnosti řešit několik problémů, z nichž všechny mají vážné důsledky. Pokud Izrael promění aktuální nálety v pozemní operaci jako v roce 2006, kdy vypukla takzvaná druhá libanonská válka mezi Izraelem a ozbrojenci z Hizballáhu, a násilí se přelije z jižního Libanonu a údolí Bekka do zbytku země, může být ohrožený celý Blízký východ.
„Izrael v minulosti do Libanonu vpadl několikrát, měl tam svoje cíle a málokdy se mu je podařilo naplnit, přestože okupoval jižní část země po více než dvě dekády. Takže v mnoha Izraelcích to, že armáda opět vstupuje do Libanonu, probouzí nepříjemné vzpomínky. Tyto operace často trvají dlouho a znamenají obrovské ztráty na životech civilistů,“ poznamenala ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Irena Kalhousová.
Rezoluce OSN
Právě jižní Libanon a údolí Bekka jsou ovšem pod právní ochranou rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701, která určuje mezinárodním jednotkám, aby obsadily jižní Libanon. Zároveň aktivizuje libanonskou armádu a vyzývá tamější vládu a UNIFIL (Prozatímní jednotky OSN v Libanonu – pozn. red.), aby nasadily své síly společně.
V případě rozsáhlého vojenského útoku budou libanonské ozbrojené síly čelit dilematu – buď se postaví izraelské armádě, nebo se pokusí odzbrojit Hizballáh silou – v obou případech v souladu s rezolucí OSN.
Současný politický režim země ale symbolizuje křehká rovnováha mezi představiteli různých komunit. Armáda je ústavně podřízena politickým institucím, jejichž členové mají vzájemně protichůdné názory na probíhající krizi.
„Pokud někdy dojde k pozemnímu útoku, jednotky rozmístěné na jihu by se měly bránit a měly by bránit libanonské území prostředky, které mají k dispozici,“ pokračoval generál Helou. „V zásadě by však měly jen spolupracovat s UNIFIL a nepoužívat sílu. Není to tedy žádná úderná jednotka,“ dodal.
V tomto kontextu je důležité zdůraznit i to, že podle zmíněné rezoluce č. 1701 měl Hizballáh stáhnout své ozbrojené skupiny z jižního Libanonu a zejména své raketové systémy schopné zaměřit se na Izrael – to se ale nestalo.
„Konfrontovat Hizballáh by ovšem znamenalo občanskou válku. A armádní velení ví, že absolutní prioritou je vnitřní stabilita země po celém konfliktu,“ upozornil Helou.
Zapojení se do přímé pozemní konfrontace mezi Izraelem a Hizballáhem by zároveň podle všeho způsobilo obrovské politické problémy finančním sponzorům libanonské armády na západě, v Saúdské Arábii a ve státech Perského zálivu.
Brigáda v Bekce a další
Zásadní je i fakt, že řada překrývajících se krizí za poslední desetiletí spolu s politickou paralýzou a ekonomickou depresí, která ochromila velkou část státu a podpořila chudobu, přivedla Libanon na pokraj kolapsu. Některé komunity i proto vzaly bezpečnostní záležitosti do svých rukou.
Jednou takovou je brigáda v Bekce. „Je to operační brigáda s v podstatě standardním personálem. Otázkou je, zda je v současnosti plně obsazená a zda je připravena čelit hrozbě, která je nejen vnější, ale mohla by být interní,“ zamýšlí se výzkumník z Mezinárodního politického výzkumného institutu v Miláně Claudio Bortolotti.
Další je například soukromá milice jménem Jnoud al-Rab (Boží vojáci). Jde o iniciativu sousedských hlídek v křesťanské čtvrti Achrafieh ve východním Bejrútu, která si dala za cíl uklidnit obyvatele znepokojené zločinem. Jedná se o krajně pravicovou skupinu složenou především z mladých mužů z dělnické třídy, kteří v noci hlídkují v ulicích, aby udrželi komunitu v bezpečí.
V tomto případě ale existuje obava z nárůstu násilí, a to i kvůli tomu, že jsou „Boží vojáci“ financováni a úzce svázáni s bývalými vojevůdci, kteří se účastnili libanonské občanské války.
Role Evropy
Obava z případné eskalace pochopitelně rezonuje i v Evropě a USA. Podle libanonské bezpečnostní korespondentky Agnes Helouové se EU a USA pokusí zorganizovat konferenci na pomoc s vyzbrojováním libanonské armády na jižní hranici, pokud dojde k politickému rozhodnutí vyslat armádu blízkovýchodního státu do boje.
„Evropská unie se vždy snažila posílit schopnosti libanonských ozbrojených sil. A není to tak nic nového,“ dodala Helouová.
