Přestože válečné konflikty a zhoršující se finanční a energetická krize mohou vést k domněnce, že se lidstvu daří hůře a hůře, podle řady ukazatelů se naopak má stále lépe. Server Euronews prozkoumal veřejně dostupná data týkající se některých podstatných ukazatelů blahobytu světové populace a vyjmenovává pět oblastí, ve kterých se podmínky lidstva neustále zlepšují.
Ne, lidstvu se nedaří stále hůř. Globální data ukazují pravý opak
„Média mají tendenci zaměřovat se na každodenní izolované události a méně pozornosti věnují pomalému a širšímu vývoji, který přetváří svět, v němž žijeme. Bohužel tak vzniká tendence vytvářet zavádějící obraz o stavu věcí,“ píše server Euronews.
Data publikovaná na stránce Our World in Data jsou dílem respektované vědecké on-line komunity se sídlem na Oxfordské univerzitě, která se zaměřuje na kvantifikaci a analýzu dat o globálních problémech.
Z těchto dat vyplývá, že v několika ukazatelích, které definují náš blahobyt, se lidstvu ve skutečnosti daří mnohem lépe než kdykoli předtím. Dětská úmrtnost, hladomor a chudoba jsou globálně na historickém minimu a průměrná délka života je rekordně vysoká.
Pokles dětské úmrtnosti
Dětská úmrtnost je na historickém minimu
Data ukazují, že úmrtnost dětí mladších pěti let je na nejnižších číslech v historii zaznamenávání těchto dat. Za necelá tři desetiletí se počet zemřelých dětí snížil o více než polovinu z dvanácti a půl milionu v roce 1990 na 5,2 milionu v roce 2019.
I tak dnes příliš mnoho dětí umírá z příčin a na nemoci, kterým umíme předcházet a které umíme léčit, píše server Euronews. Z dat podle autorů článku vyplývá, že kdyby celá planeta měla stejnou dětskou úmrtnost jako Evropská unie, která je s mírou 0,4 % považována za nejlépe situovaný region, zemřelo by globálně pouze 540 000 dětí.
Na druhou stranu pokud by dnešní čísla odpovídala celosvětové dětské úmrtnosti z 19. století, která se pohybovala kolem 43 %, pak by ročně zemřelo 61 milionů dětí, tedy desetkrát více než dnes.
Také porody jsou dnes mnohem bezpečnější. Ve většině zemí světa je riziko toho, že žena při porodu zemře, nižší než 1 % a v mnoha zemích je dokonce výrazně nižší než 0,1 %. Autoři textu situaci srovnávají s rokem 1800, kdy ve Švédsku a Finsku zemřela při porodu téměř každá stá žena.
Délka dožití
Také OSN ve své zprávě uvádí: „Podařilo se dosáhnout významných pokroků v prodlužování průměrné délky života a snižování některých běžných příčin úmrtí dětí a matek.“
Podle zprávy OSN bylo významného pokroku dosaženo i v oblasti zvyšování dostupnosti čisté vody a hygienických zařízení, omezování malárie, tuberkulózy, dětské obrny a šíření viru HIV.
Délka dožití se významně prodloužila
Odborníci odhadují, že až do 18. století se průměrná délka života ve všech oblastech světa pohybovala kolem třiceti let, což nebyl velký pokrok, protože se předpokládá, že i naši pravěcí předkové lovci a sběrači se dožívali v průměru přibližně 32,5 roku.
Od roku 1900 se však celosvětová průměrná délka života více než zdvojnásobila a podle odhadů OSN je nyní 72,6 roku. Žijeme také déle ve zdraví, což znamená, že se zlepšila kvalita našeho života i v pozdním věku.
Délka dožití se prodlužuje
Chudoba klesá pomalu, ale jistě
Světová chudoba také klesá, ale je potřeba delší časové srovnání. „Když se zamyslíme pouze nad tím, jak svět vypadal za našeho života, je snadné považovat svět za statický. Bohatší části světa jsou na mapě tady a chudší regiony zase tam. Mylně pak můžeme dojít k závěru, že to tak bylo vždycky a že to tak vždycky bude,“ cituje Euronews Maxa Rosera, zakladatele a editora publikace Our World in Data.
Pohled na data stará třicet, nebo dokonce padesát let podle něj nestačí k pochopení vývoje chudoby ve světě, je prý potřeba se podívat na data až 200 let stará a zachycující stav, „než se životní podmínky skutečně dramaticky změnily“, jak říká Roser.
V roce 1820 se jen malé procento světové elity těšilo vysoké životní úrovni, zatímco zbytek žil v podmínkách, které by dnes byly považovány za extrémní chudobu, tak jak ji definuje OSN. Tato organizace dnes určuje „extrémní chudobu“ jako život za méně než 1,90 dolaru na den.
Pro srovnání: V roce 1950 žily v takové extrémní chudobě dvě třetiny světa, v roce 1998 to bylo 42 % populace. A v roce 2015, tedy v posledním roce, za který má vědecká publikace k dispozici údaje, klesl podíl světové populace žijící v extrémní chudobě pod 10 procent.
Snižování světové chudoby
Tato čísla jsou podle Rosera obzvláště pozoruhodná, pokud vezmeme v úvahu, že světová populace se za poslední dvě století zvýšila sedmkrát. Zakladatel Our World in Data dokonce v nadsázce říká, že noviny by měly od roku 1990 každý den publikovat článek pod titulkem: „Počet lidí v extrémní chudobě se od včerejška snížil o 130 000.“ O tolik se totiž podle zaznamenaných dat v průměru denně jejich počet snižoval.
Přírodní katastrofy zabíjejí méně lidí
Na počátku a v polovině 20. století byl roční počet obětí přírodních katastrof vysoký a někdy přesahoval jeden milion ročně. V posledních letech se ale počet obětí katastrof pohybuje v rozmezí 10 tisíc až 20 tisíc osob ročně.
I v těch nejhorších letech, kdy proběhla velká zemětřesení nebo cyklony, nepřesáhl počet obětí od poloviny 60. let 20. století 500 tisíc ročně.
Klesající počty obětí katastrof
Počet obětí se ovšem nesnížil proto, že by katastrofy byly méně časté nebo méně ničivé, ale proto, že se zlepšila potravinová bezpečnost a lepší reakce na národní i mezinárodní úrovni usnadnily jejich zvládání.
Díky téměř okamžitým informacím o tom, co se ve světě děje, které nám zprostředkovávají média a sociální sítě, si neustále připomínáme, jaká byla poslední katastrofa, píše server Euronews, podle něj je ale důležité si uvědomit, že tyto informace nám neposkytují správnou představu o tom, jak se počet katastrof vyvíjel v průběhu času a kolik obětí při nich zahynulo.