Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan složil přísahu na další funkční období. V zemi tak oficiálně začal platit prezidentský systém, který voliči schválili v loňském referendu. Prezident rovněž oznámil složení své nové vlády, která podle nové ústavy už nepotřebuje premiéra. Jedním z ministrů se stal i Erdoganův zeť. Státní televize TRT mluví o „prvním dnu nového Turecka“, opozice varuje před hrozbou diktatury.
Sloučená ministerstva a staré známé tváře
V novém kabinetu usedne jen 16 ministrů, což je podle agentury Anadolu o deset méně než v předchozí vládě. Na mnoha postech ovšem zůstali dosavadní ministři. Například tureckou diplomacii nadále povede Mavlüt Çavuşoglu, ministrem spravedlnosti zůstane Abdülhamit Gül a v čele resortu vnitra bude dál stát Süleyman Soylu. Ministrem obrany se v nové vládě stal dosavadní náčelník generálního štábu turecké armády Hulusi Akar. Viceprezidentem Erdogan jmenoval Fuata Oktaye.
Ministerstvo financí povede Berat Albayrak, manžel Erdoganovy dcery Esry, který stál od roku 2015 v čele důležitého ministerstva energetiky. Podle agentury DPA je Albayrak v Turecku považován za Erdoganova „korunního prince“.
Řada ministerstev byla sloučena. Podle tureckých médií se to týká mimo jiné ministerstva zahraničí a ministerstva pro záležitosti Evropské unie. Několik ekonomických resortů bylo sloučeno do jediného velkého ministerstva obchodu.
Den před přísahou vydalo Turecko dekret, na jehož základě bylo propuštěno více než osmnáct tisíc státních zaměstnanců. Erdogan chce také zrušit výjimečný stav. „Jako prezident přísahám na svou čest a bezúhonnost před velkým tureckým národem a historií, že budu pracovat s veškerou svou mocí na ochranu a povzbuzení slávy a cti Turecké republiky,“ řekl v přísaze.
Moc bude od nynějška výrazněji soustředěna v rukou prezidenta. Ten může po zrušení funkce premiéra sestavovat vládu podle libosti, vydávat dekrety a stanovovat rozpočet. Může také vyhlásit mimořádný stav nebo dosazovat soudce.
Staronový prezident trvá na tom, že změny jsou nezbytné pro bezpečnost a stabilitu země. Kritici ale upozorňují, že nový systém v Turecku ohrožuje právní stát.
„Technicky vzato to je stále demokracie. Proběhly volby a on byl zvolen většinou. Ale jak ví Evropa lépe než ostatní, volby nejsou všechno. I volby mohou zrodit diktaturu,“ upozornil odborník na blízkovýchodní politiku Jaakov Amidror z Bar-Ilanovy univerzity.
Erdogan vzhlíží k Osmanské říši
Podle blízkovýchodního zpravodaje ČT Jakuba Szántó dostal Erdogan v nedávných prezidentských volbách mandát „přetvořit Turecko z běžné parlamentní demokracie v jakousi autoritativní islamistickou verzi demokracie po tureckém střihu“. „To znamená, že posledních sto let sekulárního vývoje od vzniku sekulárního Turecka na troskách Osmanské říše možná zkrátka zkrachovalo,“ uvedl novinář.
Roztříštěná opozice zdrcená porážkou v prezidentských i parlamentních volbách varuje před dalším utužováním režimu. Erdogan dominuje turecké politice od roku 2002, jeho plán proměny Turecka ale výrazně urychlil neúspěšný armádní puč před dvěma lety.
Prezident následně spustil masivní zátah proti svým odpůrcům a lidem podezřelým z napojení na duchovního Fetullaha Gülena, který žije v USA a který vinu odmítá – a naopak viní Erdogana ze zosnování puče.
Po nepodařeném převratu skončilo 60 tisíc lidí ve vězení a 170 tisíc jich přišlo o místo ve státní správě. Tisíce dalších byly sesazeny na nižší pozice. Opozice v těchto čistkách vidí snahu umlčet všechny kritické hlasy.
Média pod kontrolou státu, expanze za hranicemi
Většina tureckých médií je nyní pod kontrolou státu, hned po Číně je v Turecku za mřížemi nejvíc novinářů. Erdogan přitvrdil také za hranicemi. „Turecké síly vstoupily se svými spojenci do severní Sýrie. Nenapadá mě nikdo, kdo by je odtamtud dokázal dostat,“ podotkl blízkovýchodní expert z Ústavu národních strategických studií Oded Eran.
Turecká armáda okupuje rozsáhlé území syrského Kurdistánu, kde zavádí svou přímou správu. V sousedním Iráku má nejméně jedenáct základen kvůli boji proti kurdským silám. Tyto operace ještě více komplikují už tak složité vztahy s Evropskou unií a NATO.
