Biškek - Irbis neboli levhart sněžný je králem asijských velehor. Na mnoha místech decimují tyto velké kočky pytláci. Jinde ubývá divočiny a zvířatům doslova taje led a sníh pod nohama. V neklidných končinách Asie levharti navíc doplácejí na nepokoje a vratkou politickou situaci.
V kyrgyzském Sněžném pohoří pozoruje levhart stádo koní a vyráží do útoku. V cestě mu však stojí plot. Kupodivu je to levhart, kdo je uvnitř ohrady. Žije v záchranné stanici pro ohrožené druhy zvířat. Pečují tady o tři levharty sněžné – samce Kunaka a samice Bagíru a Alku. Kunaka zachránili z potulného cirkusu. Byl ve špatném stavu a krotitelé se ho snažili propašovat přes hranice. Bagíra přišla o dva prsty v pytláckých železech a Alku stejným způsobem přišla o celou nohu. „Zabili by ji nebo by pošla. Nemohla by přežít. Nemůže lovit, nemá nohu. V přírodě by byla odsouzená k smrti,“ vypráví ošetřovatel Alexej Muchin.
Obě samice vloni vrhly po dvou mláďatech, otcem je Kunak. Ani rodiče, ani děti se ale zřejmě nikdy nepodívají za ohradu. Původní a schválený program střediska totiž bylo starat se o postižená zvířata a nevypouštět je zpět do přírody. Centrum zřízené německou společností pro ochranu přírody je sice jedno z největších svého druhu, přesto by oněch 7 000 metrů čtverečních brzy nemuselo stačit. Irbisové totiž v divočině nežijí ve smečkách, a tak je třeba vytvořit jim i tady prostředí, ve kterém by pobývali odděleně. Vyjednávání s úřady o nové vizi ochrany je nyní nemyslitelné.
„Všude vládne jen zmatek a nejistota. Je to skličující. Dá se říct, že přírodní bohatství země mizí jakýmsi samospádem. Pravidel ochrany je stále méně – do úřadů nastoupili noví lidé, kteří často nemají k ekologii žádný vztah, nemají žádné zkušenosti. To samozřejmě není dobré,“ lituje ředitel střediska Viktor Kulagin.
Kyrgyzstán býval pro levharty sněžné zemí zaslíbenou, zejména kvůli vysoké nadmořské výšce. Devadesát čtyři procent jeho území leží minimálně 1 000 metrů nad mořem. Přes 40 procent pak tvoří aspoň třítisícovky. Irbis je tu přesto na ústupu, zbývá posledních 300 až 350 kusů.
První ranou pro místní populaci byl kolaps ekonomiky v roce 1991. Kožešiny a části těla se tehdy prodávaly za závratné sumy. Pytláků přibývalo, i když obchod s irbisy oficiálně zakazuje dohoda CITES a levhart sněžný je na červeném seznamu ohrožených druhů. Právě proto vzniklo v roce 1999 záchranné středisko založené kyrgyzskou vládou a německou společností. Zaměřilo se na boj proti pytlákům, na propagaci ekoturistiky a také na vzdělávání místních zemědělců, jejichž stáda často vytlačují levharty sněžné z původních lovišť.
Práce ekologů byla úspěšná, jenže pak přišly roky neklidu a dvě revoluce během posledních pěti let. Kvůli násilnostem zmizeli turisté, jeden z hlavních zdrojů příjmů. „Letošní rok je hodně tvrdý, hlavně pro místní lidi. Snažíme se farmářům a pastevcům vysvětlit, že až se hosté vrátí, nebude to proto, aby viděli nás – ale aby spatřili krásnou přírodu a divoká zvířata. Když je zachráníme, pak budeme opravdu bohatí. Budeme se moci podívat světu do očí a říct, že nejsme barbaři, kteří všechno sní a zničí,“ říká Kulagin.
Ve zbytku Asie není situace o moc lepší. Teritorium irbisů se rozprostírá od Kazachstánu, rusko-čínského pomezí a Kyrgyzstánu až k Himálaji. A na celém tomhle obrovském kusu země žije odhadem maximálně 6 a půl tisíce levhartů sněžných. Z nich se ovšem sotva polovina může dál rozmnožovat.
- Levhart sněžný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2018/201787.jpg
- Levhart sněžný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2018/201789.jpg
- Levhart sněžný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2018/201790.jpg
- Levhart sněžný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2018/201788.jpg
- Levhart sněžný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2018/201796.jpg
- Levhart sněžný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2018/201792.jpg
