Muži bojují, ženy jsou s dětmi samy v cizí zemi. Situace, ve které je teď řada ukrajinských rodin. Jednou z nich je i ta Julie a Serhije z Kyjevské oblasti. Bezmála patnáct set kilometrů je dělí už víc než dva měsíce. ČT s nimi natáčela jak v Česku, tak na Ukrajině už na konci března.
Tento týden se dcera Julie a Serhije Maria seznámila s tenisem, už zhruba před měsícem zase se svými protihráči – prvňáky z poděbradské základní školy. S novými kamarádkami si povídá česky, přitom ještě v únoru neuměla ani jedno slovo. Její první rok v lavici ale narušila válka.
Se svojí ukrajinskou třídou se ale snaží dál držet krok. Po škole vyplňuje cvičení, která dětem na dálku zadává jejich učitelka. Udržuje si tak kontakt s jazykem, písmem i kulturou.
V Česku rodina zůstat neplánuje, a to ani přesto, že se jim tady daří čím dál lépe. Ještě před měsícem neměli dlouhodobé ubytování ani práci. Teď mají obojí. „V Poděbradech nás přijala česká rodina, Karel a Dana. Moje děti je vnímají jako babičku a dědu. Všechno je skvělé, ale doma… Doma je doma,“ říká Julia.
Týden po začátku invaze přečkala rodina ve sklepě. Doma poté zůstal Juliin manžel. Jako člen teritoriální obrany bojoval v Kyjevské oblasti. Nyní pracuje na odminování. Jakmile bude oblast bezpečná, vrátí se. Julia doufá, že to bude nejpozději do konce měsíce. V to ale věřila už po příjezdu do Česka v březnu.
