Ukrajině chybí bojeschopní muži. Na východ Evropy se ale stále vydávají vojáci z jiných zemí, kteří tam podstupují výcvik a poté se přidávají k dalším bojovníkům v rámci mezinárodní legie. Podoba šestitýdenního tréninku se přizpůsobuje potřebám ukrajinské armády.
Ukrajinské vlajky sice nosí na prsou, ukrajinštinu ale neovládají. V mezinárodní legii se mluví anglicky nebo španělsky.
„Pokud máte poranění horních končetin, zejména muži, nasaďte rychle škrtidlo a pokračujte v boji,“ říká španělsky instruktor. Vojákům dává poslední rady a pokyny předtím, než začne další tvrdý trénink.
Výcvik legionářů trvá okolo šesti týdnů, zaměřuje se mimo jiné třeba na komunikaci a spolupráci přímo v terénu.
Jedním z rekrutů je i sedmadvacetiletý Američan. V zámoří sice sloužil v armádě, do boje se ale nedostal. I proto se rozhodl pro cestu na Ukrajinu. „Věříme, že každá země má právo na vlastní svrchovanost. Kdekoliv je terorismus, Američané tam budou bojovat,“ říká voják s přezdívkou Turtle.
Mezinárodním jednotkám dominují Jihoameričané
Dřív se do mezinárodní legie hlásili hlavně Evropané, v poslední době ale převládají bojovníci z jižní Ameriky. Komplikací v jejich výcviku může být, že každý z nich zná jiné způsoby boje a každý má jinou představu o vojenské taktice, vysvětluje německý instruktor, který cvičí mezinárodní jednotky. „Máme Tchajwance, máme Indy nebo Srílančany, lidi z celého světa,“ dodává velitel Atos.
Podoba tréninku se několikrát změnila podle potřeb ukrajinské armády, přidala se například práce s bezpilotními letouny. Americký voják Brandy říká, že výcvik, který absolvuje, je spíše podobný zákopovému boji jako za první světové války. „Není to jako boj v poušti proti jinému typu nepřítele,“ dodává.
Na vytvoření fungujícího týmu jsou necelé dva měsíce krátká doba. Ale přestože legionáři mluví rozdílnými jazyky, instruktoři věří, že díky výcviku najdou společnou řeč.
