Japonsko zápolí se čtvrtou vlnou pandemie koronaviru a přes sérii svátků vláda vyhlásila v lidnatých prefekturách stav nouze. Zároveň v ostrovní zemi vázne očkování, alespoň jednu dávku vakcíny nedostala ani dvě procenta populace. To vše se odehrává na pozadí blížících se odložených olympijských her. Ty zatím stály čtyřnásobně víc, než předpokládal původní rozpočet, a na stole je stále varianta, že budou zcela zrušeny.
Japonsko řeší čtvrtou vlnu a zaostává v očkování. V ohrožení je už i tak prodražená olympiáda
Jedna ze základních pouček pro lidi, kteří se chtějí vydat objevovat krásy Japonska, praví, že na přelomu dubna a května je takový výlet na vlastní riziko. Právě v tomto období se sice naskytují ty nejikoničtější výhledy s kvetoucími sakurami, zároveň se ale do pohybu dává celé Japonsko, jelikož nadchází čas takzvaného Zlatého týdne. K milionům turistů se tedy za běžných okolností přidávají desítky milionů místních, kteří si chtějí užít týden dovolené.
Chrám Sensó-dži patří k nejnavštěvovanějším v Tokiu. Za stavu nouze ho navštěvují pouze místní.
Zlatý týden je v Japonsku kulturní a společenskou událostí. V sedmi dnech se tísní hned čtyři významné svátky a vedle Nového roku a buddhistického festivalu Obon jde o nejrušnější období volna. Ve spojení s víkendy jde o zátěžový test pro veřejnou dopravu, hotely, turistické cíle a veškerou s tím spojenou infrastrukturu.
Letos Zlatý týden startuje ve čtvrtek 29. dubna, na kdy připadají narozeniny císaře Hirohita. Následují svátek připomínající vznik poválečné ústavy, den vzdávající hold přírodě a den dětí. Už druhým rokem si ale Japonci nemohou tyto svátky, během nichž tradičně vyráží mimo svá bydliště, užít naplno.
Rozsáhlé testování schází, vláda se soustředí na ohniska
Japonská vláda totiž kvůli šíření koronaviru vyhlásila v prefekturách Tokio, Ósaka, Kjóto a Hjógo stav nouze, který potrvá nejméně do jedenáctého května. V těchto oblastech, v nichž dohromady žije třetina Japonců, se zavřou podniky prodávající alkohol, oblíbené karaoke bary, kina a řada turistických atrakcí. První tři jmenované prefektury přitom jsou hlavními turistickými cíli.
Kroky přichází ve chvíli, kdy Japonsko zažívá čtvrtou vlnu pandemie. Dosavadní nejvyšší denní přírůstek ostrovní stát zažil osmého ledna tohoto roku, kdy třiaosmdesát tisíc testů prokázalo bezmála osm tisíc nových případů. Poměr testů a potvrzených případů se blížil hranici, kdy by dle kritérií Světové zdravotnické organizace už nevypovídal adekvátně o šíření nemoci.
Japonsku se během následujících měsíců podařilo křivku opět stlačit, v posledních týdnech je ale zpět na vzestupu a denní přírůstky několikrát přesáhly pět tisíc, přičemž počet testů se oproti minulému vrcholu nijak nezměnil.
Pro srovnání – úřady v 126milionovém Japonsku zvládly od počátku pandemie provést jedenáct a půl milionů testů, z nichž pozitivně vyšlo 578 tisíc. Desetimilionové Česko za podobnou dobu eviduje 17,6 milionu testů – 6,7 milionu PCR testů a bezmála jedenáct milionů testů antigenních. Nutno podotknout, že japonské statistiky ani po roce nezahrnují testy provedené v soukromých zařízeních, a proto vypovídají o situaci jen částečně.
Denní přírůstky nakažených koronavirem v Japonsku (klouzavý průměr za 7 dní)
I to samo o sobě je ale podle japonských expertů problém, protože nedostatek informací zamezuje účinnějším krokům ve zvládání pandemie. Už dlouhé měsíce proto tamní zdravotníci lobbují za rozsáhlejší testování, které zvládne předejít skokovým nárůstům, zatímco vláda zvolila taktiku soustředění se na ohniska a pečlivé trasování kontaktů.
Před lednovým vrcholem třetí vlny pandemie proto japonští představitelé čelili kritice kvůli tomu, že nedokázali zorganizovat intenzivnější testování. „Japonská vláda podcenila možné důsledky šíření infekce,“ varoval v lednu expert na infekční nemoci Kentaro Iwata.
„Dokud Japonsko nenavýší počet PCR testů a ty nebudou dostupnější pro lidi bez příznaků, ocitneme se opět v takovéto situaci,“ citovala rovněž v lednu agentura Reuters Hajatu Mijačiho z Tokijské univerzity.
Vyrábí AstraZenecu, ta ale nemá povolení
Jeho slova se naplnila a čtvrtá vlna pandemie v Japonsku přichází ve chvíli, kdy se v zemi teprve rozjíždí očkování. Přestože ve zvládání epidemie jako takové patří ostrovní stát spolu s dalšími východoasijskými zeměmi k světovým premiantům, ve vakcinaci za jinými vyspělými státy výrazně zaostává a v žebříčku zemí OECD je na poslední příčce.
Alespoň jednu dávku vakcíny dostalo v Japonsku pouze 1,6 procenta tamní populace a plně naočkováno je 0,7 procenta obyvatel. Přípravkem společností Pfizer a BioNTech se v zemi začalo očkovat až v polovině února. Vakcínu AstraZenecy dokonce přímo v Japonsku vyrábí tamní farmaceutická společnost Daiiči Sankjó, jenže tuto látku úřady vzhledem k případům krevních sraženin stále nepovolily. Na svolení stále čeká také vakcína společnosti Moderna a regulátoři podle Reuters očekávají, že ji neschválí dříve než koncem května.
Lidi nad pětašedesát let začalo Japonsko očkovat teprve v polovině dubna, dá se přitom očekávat, že proočkovat tuto věkovou skupinu bude náročný a dlouhodobý úkol, protože země má v průměru nejstarší populaci na světě a seniorů tam žije zhruba šestatřicet milionů. Zatím ostrovní stát vyočkoval 3,2 milionu dávek, sedm set tisíc má k dispozici a zanedlouho Pfizer doručí dalších sedmnáct milionů dávek.
Tokijská vláda už oznámila, že v nejbližších týdnech zprovozní velká očkovací centra v hlavním městě a Ósace. Ministr zdravotnictví Norihisa Tamura předestřel na příkaz premiéra Jošihideho Sugy ambiciózní plán naočkovat všechny seniory do července. Podle odborníků má očkování dospělé populace trvat nejméně do konce tohoto roku.
Tokio hraje o olympiádu
Laxní přístup Japonska či Jižní Koreje a dalších zemí, které se zvládly s pandemií popasovat lépe než jiné vyspělé země, k očkování vysvětloval deníku The New York Times expert na infekční nemoci a vakcinaci Robert Booy ze Sydneyské univerzity: „Je to právě úspěšná kontrola nemoci, která snižuje motivaci a snahu připravit rychlou imunizaci. Když ale lidé umírají, kam se podíváte, je její potřeba zjevná.“
Booyovo vysvětlení dává smysl při pohledu na statistiky zemřelých. V Japonsku žije 126 milionů lidí, s covidem-19 jich zemřelo deset tisíc. Přitom je opět potřeba zdůraznit, že stáří tamní populace z Japonců potenciálně dělá velmi rizikovou zemi. Už zmíněná Jižní Korea je na tom ještě lépe – v jedenapadesátimilionové zemi s koronavirem zemřelo pouze osmnáct set lidí.
Ale zatímco Soul nemusí pomalé očkování nutně znepokojovat, pakliže budou Korejci ochotní dodržovat restriktivní opatření, Japonsko musí zrychlit nutně. Alespoň pokud chce, aby 23. července skutečně odstartovaly dvaatřicáté letní olympijské hry, které už tak mají roční zpoždění a státní kasu už podle odhadů přišly v přepočtu na víc než půl bilionu korun, přičemž pořadatelé hovoří o polovině.
„Pokorně přijímáme veřejné mínění. Zhodnotíme naši politiku a napravíme, co je třeba napravit,“ prohlásil ministerský předseda Suga, který musí kromě uspořádání olympiády myslet také na podzimní parlamentní volby. Zvlášť když zástupci jeho liberálních demokratů zcela pohořeli v nedělních doplňovacích volbách do horní komory parlamentu, což je považováno za první jasnou známku nespokojenosti voličů s vládní reakcí na pandemii.
Za běžných okolností tokijská čtvrť Šibuja pulzuje životem.
Výše zmiňovaný stav nouze, který nyní zasáhl populární Zlatý týden, navíc pro snížení přírůstků tentokrát nemusí zafungovat. „Konvenční metoda cílení na restaurace a bary tentokrát nefunguje. To je velice nepříjemné,“ cituje list The Japan Times vysoce postaveného vládního činovníka. Je tedy možné, že navzdory restrikcím Japonsko vrchol čtvrté vlny pandemie teprve čeká.
Kromě jiných vládních kroků veřejnost nadšeně nepřijímá ani kompenzace dvou set tisíc jenů denně pro velké podniky a dvacet tisíc pro obchody, které jsou dle vládních kritiků zanedbatelné (jde zhruba o čtyřicet tisíc, respektive čtyři tisíce korun). Premiér Suga si je vědom klesající podpory a chtěl si politický obraz vylepšit právě rychlým očkováním. Podle vládních zdrojů nejprve trval na červnu, ačkoliv i červenec je extrémně odvážným cílem.
Po Hrách zůstávají dluhy, prázdné stadiony a chátrající infrastruktura
Vyhlídky na olympiádu ale v současnosti v Japonsku zastiňují politické ambice směrem k podzimním volbám. Ekonomika je totiž v tomto případě naprosto neúprosná – výše zmiňované náklady, které Tokio na hostování největšího sportovního svátku planety vynaloží, jsou čtyřnásobné, než předpokládal původní rozpočet.
To není nic neobvyklého – od šedesátých let minulého století zamýšlený rozpočet překročila drtivá většina olympiád. Dle analýzy Oxfordské univerzity patří Hry mezi vůbec nejrizikovější megaprojekty a hostitelská města pociťují následky ještě dlouho poté.
Modelovým příkladem může být Montreal, který v roce 1976 plánoval hry za 124 milionů dolarů, ale výsledná cena se vyšplhala na půl druhé miliardy dolarů. Dluh druhé největší kanadské město splácelo téměř třicet let. Letní hry v Aténách zase svými náklady přispěly k hrozbě řeckého bankrotu.
Duhové nasvícení mostu odstartovalo odpočet sto dní do her.
Odstrašující příklady se ale najdou i v posledních letech. Peking podle dostupných údajů překročil plánovaný rozpočet letní olympiády v roce 2008 více než dvojnásobně, Londýn o čtyři roky později plánoval Hry za pět miliard dolarů, ale stály jej miliard osmnáct. Zimní hry v Soči měly stát deset miliard dolarů, ale náklady nakonec přesáhly padesát miliard.
Kromě obřích deficitů ve veřejných rozpočtech po sobě olympiády zanechávají také prázdné stadiony a chátrající infrastrukturu. Hostování olympijských her, jakkoliv prestižní záležitostí je, zkrátka nesmírně zasahuje ekonomiku hostitelského města a zanechává za sebou dlouhodobé závazky.
Částečně tuto drakonickou cenu kompenzují peníze získané z vysílacích práv. Podle Rady pro mezinárodní vztahy tvoří tyto finance většinu z utržených prostředků, více než polovina peněz z televizních práv ale jde Mezinárodnímu olympijskému výboru, nikoliv hostitelům. Ti se musí spolehnout na sponzory, prodeje lístků, licencování a sportovní fanoušky, kteří si platí drahá místa v hotelích, utrácí v restauracích, místních obchodech či barech.
Tato část finančního koláče – už tak David oproti Goliáši, jakým jsou náklady na pořádání Her – nyní v Tokiu odpadá. Loni japonské hlavní město Hry odložilo o rok s tím, že astronomická investice do Her se vrátí spolu se zahraničními fanoušky a turisty. Lákadla a přípravy na olympiádu byly v Tokiu všudypřítomné už několik let v předstihu, nyní je ale jasné, že zahraniční fanoušci do Tokia ani tento rok nezamíří.
Olympiáda vůbec být nemusí. Většině Japonců se navíc nezamlouvá
Jestli se na tribuny dostanou alespoň Japonci, přitom také není zřejmé. Pořadatelé Her chtějí toto rozhodnutí odložit na červen, s rostoucím počtem případů v posledních týdnech podle nich není nyní vhodná chvíle dát konečné slovo.
„Tohle směřovalo ke katastrofě ještě před covidem,“ konstatuje na adresu Tokia sportovní ekonom Victor Matheson, který se věnuje financování olympijských her.
Tokio počítá také s dalšími omezeními, například minimem zahraničních dobrovolníků – zvláštní povolení dostanou pouze ti, kteří mají nenahraditelné specifické dovednosti. Do Japonska se na olympiádu nepodívá také množství funkcionářů a oficiálních hostů včetně vládních delegací. Pořadatelská metropole avizuje, že olympionici nebudou potřebovat očkování, velmi často se totiž bude testovat a všichni zúčastnění budou izolováni.
Na rozdíl od běžných olympiád nebude například olympijská vesnice přístupná návštěvám a omezení v ní budou i samotní sportovci, kteří ji budou muset opustit do dvou dnů od skončení jejich soutěže.
O osudu olympiády jasno není, pochodeň už je ale na cestě.
Navzdory těžkostem a nejistotě ale Japonsko olympiádou a přípravami na ni žije, vylíčila v polovině dubna spolupracovnice Českého olympijského výboru žijící v Japonsku Naomi Adačiová. „Všichni Japonci se opravdu těší. Neznám ani jednoho Japonce, který by byl proti,“ nechala se slyšet.
Její osobní zkušenosti odporují výsledkům průzkumů veřejného mínění. Dle agentury Kjódó je téměř čtyřicet procent oslovených přesvědčených, že odložená olympiáda by se měla zcela zrušit, zatímco třetina respondentů si myslí, že by Hry měly být opět odloženy. Pouze čtvrtina oslovených souhlasí s tím, aby olympiáda vypukla 23. července 2021.
Většina Japonců olympiádu odmítá, říká zpravodajka ČT (zdroj: ČT24)
„To, že by se olympiáda neděla, není vůbec téma. Řeší se, jakým způsobem to bude. To se řešilo nejvíc před oznámením, že tu nebudou zahraniční diváci,“ říká Adačiová.
Dva vrcholní představitelé vládní Liberálnědemokratické strany se přesto k Hrám vyjádřili skepticky. Generální sekretář Tošihiro Nikai dle svých slov stále považuje zrušení olympiády za možnost. „Pokud se začne ukazovat, že olympiáda nebude možná, rozhodně musí být zrušena. Pokud by měly olympijské hry způsobit nárůst případů, nemělo by význam je pořádat,“ prohlásil Nikai. Ministr pro očkování Taro Kono předpokládá, že sportovci budou soupeřit na prázdných stadionech.