Tokio – Japonsko bude moci do budoucna nasadit armádu v zahraničí. Přelomovou změnu v bezpečnostní politice země posvětila vláda i parlament. Čína a Jižní Korea se už proti rozhodnutí ohradily, podle průzkumů navíc změnu podporuje asi jen třetina Japonců. Rozhodnutí naopak uvítaly Spojené státy.
Poválečná ústava Japonsku zakazuje používat armádu při řešení konfliktů s výjimkou sebeobrany. Vláda premiéra Šinzóa Abeho ale nyní tento ústavní článek interpretuje jako právo na „kolektivní sebeobranu“, což vládě umožní nasadit vojsko i k obraně napadených spojenců. „Je neporozuměním tvrdit, že se Japonsko zapojí do války, aby pomohlo bránit jinou zemi. To nepřipadá v úvahu. Jde o opatření určené k obraně našeho národa. Nepoužijeme své jednotky k obraně zahraničních sil,“ sdělil Abe na tiskové konferenci.
Článek 9 japonské ústavy
„Japonský lid navždy odmítá válku jako suverénní právo národa a vyhrožování silou nebo použití síly jako prostředky řešení mezinárodních sporů.“
Premiér ale nemá podporu většiny veřejnosti. Podle průzkumu hospodářského deníku Nikkei změnu podporovala pouze třetina respondentů, polovina byla naopak proti. V neděli se v Tokiu na protest proti revizi ústavy zapálil muž. Akt podobného charakteru je přitom v zemi velmi nezvyklý, a vyvolal tak diskuze na komunitních sítích. Tisíce protestujících včera před premiérským úřadem volali po rezignaci šéfa vlády a vyzývali k „ochraně ústavy“.
Lidé si na pacifistickou image své země zvykli a bojí se, že dnešní rozhodnutí je jen první krok k jejímu konci. „70 let jsme tady díky naší ústavě měli mír. S pokusem našeho hloupého premiéra o její pošlapání nesouhlasíme,“ uvedl jeden z demonstrantů Toshio Ban. Vláda má přitom dva argumenty – Severní Koreu a s ní spojenou hrozbu jaderných hlavic a pak Čínu – souseda, který roste nejen ekonomicky, ale i vojensky.
Výklad pojmu kolektivní sebeobrany podle BBC zahrnuje možnost nasadit vojáky k pomoci spojencům, pokud budou napadeni společným nepřítelem. Podmínkou podle výkladu bude i hrozící nebezpečí Japonsku a ohrožení práva na život a svobodu jeho občanů. Příkladem kolektivní sebeobrany může být sestřelení severokorejské rakety mířící na USA nebo zapojení Japonska do likvidace min v klíčových námořních trasách v době konfliktu.
Mezi Čínou a Japonskem to vře. Senkaku chtějí oba státy
Čína má s Japonskem dlouhodobý teritoriální spor o souostroví, které Japonci označují jako Senkaku, nárokuje si ho však i Čína, která ho nazývá Ťiao-jü. Loni v listopadu oznámila, že nad ostrovy zavádí identifikační pásmo protivzdušné obrany, a pohrozila strojům, které se neidentifikují, sestřelením. Od té doby panují obavy z eskalace i drobných incidentů v oblasti. Peking nyní Japonsko obvinil, že obnovuje politiku zbrojení.
Ministerstvo zahraničí Jižní Koreje pak oznámilo, že Soul neuzná japonský princip kolektivní sebeobrany, pokud bude ohrožena bezpečnost Korejského poloostrova a Tokio si nevyžádá souhlas jihokorejské vlády. Soul také vyzval Tokio, aby usilovalo o regionální mír a stabilitu.
Japonská armáda nebyla od 2. světové války nasazena do bojů. Japonci působí v zahraničí pouze v rámci mírových sil OSN.
