Až sto tisíc sezonních pracovníků v italském zemědělství čelí nelidskému zacházení. Velká část z nich jsou Indové, které na polích a v sadech nutí pracovat dlouhé hodiny za jen symbolický plat. Policie přiznává, že potírat toto vykořisťování zatím nepomohly ani zákony přijaté před pěti lety.
Balbir Singh přijel do Itálie z rodného Pandžábu. Získal práci na farmě, kde sklízel ovoce a zeleninu. Šest let života v takřka otrockých podmínkách. „Pracoval jsem 12 až 13 hodin denně včetně nedělí a bez dovolené,“ říká.
Za vyčerpávající práci dostal měsíčně v přepočtu necelé čtyři tisíce korun, někdy ani to ne. Bydlel v karavanu bez horké vody a elektřiny, živil se zbytky a snášel hrubé zacházení.
„Když jsem si našel právníka, který byl připraven mi pomoct, farmář mi řekl: Zabiju tě, vykopu díru, hodím tě do ní a zasypu ji, protože jsi nikdo,“ uvádí Singh. Prostřednictvím sociální sítě se mu podařilo požádat o pomoc místní indickou komunitu. Zachránili ho až při policejní razii. Přestože teď žije svobodně, bojí se pomsty.
Aktivista pracoval na farmě v utajení. Nyní žije pod ochranou
Jde sice o extrémní případ, ale zdaleka ne ojedinělý. To potvrzuje i italský aktivista, který na jedné z farem tři měsíce v utajení pracoval. „Tři velmi náročné měsíce, které znamenaly ponořit se do jiné kultury, jiného systému,“ popisuje svoji zkušenost sociolog a aktivista Marco Omizzolo.
Po několika výhrůžkách smrtí teď žije pod policejní ochranou. Špatné životní podmínky ale nejsou jediným problémem. Vyšetřování odhaluje, že pracovníkům jsou nelegálně podávány opiáty. To potvrzuje i hlavní prokurátor italské provincie Latina Giuseppe de Falco. „Droga jim měla pravděpodobně zmírňovat bolest a únavu a umožnit delší práci na polích.“
Za dvacet let se podmínky Indů v Itálii moc nezlepšily
Indové jsou v Itálii od 80. let. Převážně pracují v oblasti poblíž Říma. Většina jich do země přijede legálně na sezonní pracovní víza. Za tyto dokumenty musí zaplatit v přepočtu až čtvrt milionu korun. Část těchto peněz za ně uhradí organizované skupiny napojené na zemědělce, na kterých jsou Indové závislí.
„Za dvacet let se to moc nezlepšilo. Když jsme stávkovali týden nebo 20 dní, následující měsíc to bylo lepší, ale reálné změny byly minimální,“ vzpomíná migrant žijící v Itálii dvacet let Harbhajan Ghuman.
Přestože se před pěti lety snažil italský parlament zabránit této praxi novou legislativou a přibylo policejních kontrol, sami policisté přiznávají, že pokrok je malý. Podle údajů OSN z roku 2018 hrozí v zemi, která je jedním ze zakládajících členů Evropské unie, víc než 400 tisícům pracovníků v zemědělství vykořisťování. Téměř sto tisíc dalších pak čelí životu v nelidských podmínkách.
