V Litvě se opět diskutuje o tom, jak země přistupuje ke svým dějinám. Vedení Vilniusu nechalo odstranit z centra města pamětní desku Jonase Noreiky, který sice bojoval proti sovětské okupaci, je ale obviňován ze spolupráce s nacisty. Rozhodnutí města uvítala tamní židovská obec, která se však zároveň obává reakce nacionalistů. Preventivně proto uzavřela synagogu v hlavním městě.
Hrdina, nebo kolaborant s nacisty? Litevci se přou o minulost bojovníka proti sovětské okupaci
Horizont ČT24: Spor o pamětní desku ve Vilniusu (zdroj: ČT24)
Jonase Noreiku, kterému se říkalo Generál bouře, připomínala do konce července pamětní deska na budově knihovny Akademie věd ve Vilniusu. „Musíme vytyčit jasnou hranici u lidí, kteří svými činy, podpisy a svou odpovědností jistým způsobem kolaborovali s totalitními režimy,“ vysvětlil její odstranění starosta Vilniusu Remigijus Simasius.
Noreika je pro mnohé Litevce hrdinou, který bojoval proti Sovětům. Kritici ale upozorňují na jeho spolupráci s nacisty. Podle nich stál od roku 1941 za nacistické okupace v čele oblasti Šiauliai a mimo jiné podepsal nařízení na vybudování ghetta, kde později zemřelo přes 2200 Židů.
Noreika byl ke konci války vězněn v nacistickém koncentračním táboře Stutthof, což jeho příznivci považují za dostatečný důkaz, že nacisty nikdy skutečně nepodporoval, zmiňuje web deníku The New York Times. Po válce byl zatčen sovětskými úřady a v roce 1947 popraven za organizaci protisovětské činnosti.
- Litva byla za druhé světové války okupována nejprve Sovětským svazem (od roku 1940), poté přešla pod kontrolu Německa (po útoku nacistů na SSSR v roce 1941). Od roku 1944 ji znovu ovládal Sovětský svaz.
Pro jedny kolaborant, pro druhé hrdina
Státní výzkumné centrum The Genocide and Resistance Research Centre of Lithuania tvrdí, že o Noreikových válečných zločinech neexistují důkazy a aktivity vyjadřující opačný názor označuje za zosnované Ruskem. Noreikova vnučka, která minulost svého dědečka několik let zkoumala, je ale přesvědčená o opaku a považuje ho za „brutálního kolaboranta“.
Na Noreikově roli během německé okupace se neshodnou politici ani historici. Někteří varují před černobílým viděním historie. „Vina se připisuje člověku za činy, na které ve skutečnosti neměl vliv,“ míní Arvydas Anusauskas, historik a konzervativní poslanec.
Pamětní deska zatím zůstává v městském skladu, paradoxně vedle soch z komunistické éry. Na původním místě připomíná Noreiku fotografie a několik květin se svíčkami. Pro opozici zůstává hrdinou, který bojoval proti stalinskému teroru.
„Nevylučoval bych, že ve společnosti dozrávají další netradiční rozhodnutí. Právě se vyrábí nová pamětní deska Generála bouře,“ kritizoval rozhodnutí Vilniusu konzervativní poslanec Laurynas Kasciunas.
Už dříve město rozhodlo o změně názvu ulice pojmenované podle další kontroverzní postavy litevských dějin, Kazyse Škirpy, který jako první vztyčil v roce 1919 nad Vilniusem litevskou vlajku. I on však ve snaze vymanit se ze sovětské nadvlády spolupracoval s nacisty.
Židovská obec mluví o výhrůžkách nacionalistů
Kroky radnice vítá židovská obec. Zároveň se ale obává reakce nacionalistů, protože po dlouhé době se podle její předsedkyně setkává s výhrůžnými dopisy a telefonáty. Z preventivních důvodů proto dočasně uzavřela místní synagogu. „Máme důvod k obavám,“ míní předsedkyně židovské obce v Litvě Faina Kuklianskyová.
Výklad novodobých dějin je jedním z traumat, které nadále rozděluje litevskou společnost. Stejně kontroverzně je vnímána i připomínka padlých sovětských vojáků, kteří se podíleli na osvobození Vilniusu od nacistů. Pro řadu Litevců šlo o začátek padesátileté okupace.