Americká ikona boje za lidská práva Rosa Parksová se narodila v Alabamě. Bylo to také v tamním hlavním městě Montgomery, když v roce 1955 odmítla v autobusu uvolnit místo vyhrazené bělochům. O dva roky později se ale odstěhovala do Detroitu, kde žila až do své smrti v roce 2005. A právě dům, ve kterém v Detroitu bydlela, je teď k vidění v Berlíně. Stěhování na druhý konec světa ho zachránilo.
Dům Rosy Parksové do německé metropole na první pohled nepatří. Je obklopený paneláky a ukrytý za železnou bránou. Dům, do kterého Parksová utekla z amerického jihu před protivenstvím a výhrůžkami smrtí, musel sám hledat azyl před zkázou.
„Původní myšlenka byla přivézt z Detroitu dům, který bude reprezentovat osmdesát tisíc dalších, určených tam k demolici,“ vysvětlil autor projektu Ryan Mendoza.
Dům zamířil přes oceán za dohledu Rhey McCauleyové, která ho důvěrně zná. Bylo jí pět let, když její teta utekla z Alabamy a nastěhovala se ke svému bratrovi v Detroitu. „Každý růžek a škvíra, každý kus dřeva ošlehaný počasím, mi připomíná její osobnost,“ přiblížila neteř Parksové.
Zadržení Parksové kvůli incidentu v autobusu v Montgomery spustilo vlnu protestů proti rasové segregaci a udělalo z ní ikonu boje za lidská práva. Z pohledu její neteře ale není ani po víc než šedesáti letech vyhráno, a dílo tak má i jasný politický vzkaz. „Až USA dospějí, nevadilo by mi přestěhovat dům tety Rosy zpět. Ale za jejich současného stavu to nechci,“ říká.
Naopak Ryan Mendoza usiluje o to, aby se dům vrátil domů co nejdříve. Oslovil soukromé i veřejné instituce, které by měly budově v Americe najít důstojné místo a funkci. „Už teď cítím magnetickou přitažlivost, která ho táhne zpět do USA, ale ještě nevím, kdo bude opravdový hrdina tohoto projektu,“ podotýká Mendoza.
Od oficiálních míst ve Spojených státech dosud nepřišla žádná reakce. Dům Rosy Parksové tak zatím zůstane ukrytý na jednom z dvorků uprostřed německé metropole.
