Washington - Ve Spojených státech stále existuje rasová diskriminace. Na splnění snu Martina Luthera Kinga o životě ve sjednoceném národě musí Amerika ještě pracovat. V Hyde Parku Civilizace to řekl historik a profesor Paul von Blum. Za jeden z největších úspěchů považuje zvolení Baracka Obamy prezidentem. Profesor považuje za hrdiny boje za občanská práva v první řadě obyčejné lidi, kteří riskovali své životy. Všichni totiž chtějí svobodu a volnost v tom, jak žít svůj život. Paul Blum v této souvislosti připomněl demonstrace, které se uskutečnily v Praze během prvního výročí sovětské okupace Československa.
Von Blum: Největšími hrdiny boje za občanská práva jsou obyčejní lidé
Nadšení vystřídalo v srpnu 1968 zděšení
Von Blum poprvé navštívil Prahu v roce 1968 během pražského jara. „Měl jsem možnost poznat spoustu mladých lidí, studentů. Užasl jsem nad jejich nadšením. Když jsem se vrátil do Kalifornie, dopisovali jsme si,“ zavzpomínal historik. Pak přišel srpen 1968. „Sovětskou invazí jsem byl zděšen stejně jako Češi, s nimiž jsem byl v kontaktu,“ podotkl Von Blum.
Do Československa se vrátil o rok později, v době prvního výročí invaze. Připojil se k protisovětským demonstrantům na Václavském náměstí. „Viděl jsem ten samý slzný plyn, vodní děla a policejní brutalitu jako v případě hnutí za občanská práva v USA. Byl jsem hrdý, že se můžu zúčastnit boje za tato práva,“ konstatoval profesor. Sám viděl, jak policie některé osoby napadla, on ale zraněn nebyl. Lidé totiž prchajícím protestujícím otevírali dveře a pouštěli je domů, aby se ukryli.
Von Blum je přesvědčen, že lidé vždy chtějí svobodu a volnost – ať už v Československu, nebo v Americe. „Chtějí žít tak, jak si sami určí. Třeba ve Spojených státech to znamená, že černoši se mohou stát, čím chtějí – doktory, právníky, profesory, mohou chodit do restaurací, jež si vyberou,“ prohlásil profesor.
GALERIE
Barevné snímky Prahy v srpnu 1968 od Billa Bathmana zdroj: Bill Bathman
Projev, který se stal závazkem
Otroctví skončilo v celých Spojených státech v roce 1865, černoši byli ovšem na počátku 60. let 20. století stále občany druhé kategorie. Zrušena sice byla segregace v armádě, do států a měst ale federální moc často nedosáhla. „Byl to odkaz staletí otrokářství. Osvobození otroci neměli takové ekonomické příležitosti,“ konstatoval Von Blum. Když pronášel Martin Luther King svůj slavný proslov I Have a Dream, sledovalo ho v roce 1963 asi 250 tisíc lidí. „Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou souzeny podle barvy pleti, ale kvality svého charakteru,“ konstatoval tehdy vůdce hnutí.
Martin Luther King: „Mám sen, že jednoho dne …“
„Byl to nezapomenutelný projev, na který nikdy nezapomenu. Martin Luther King pronesl projev na konci dlouhého dne, kdy hovořila řada lidí před ním. Byl to závazek – věděl jsem, že tenhle sen musíme začít žít, i kdybychom měli jít do vězení,“ řekl profesor. Vždy prosazoval nenásilnou formu protestů, kterou považuje za velmi silnou morální strategii.
I díky úsilí Martina Luthera Kinga byl v roce 1964 přijat zákon o občanských právech a o rok později, sto let po zrušení otroctví, pak zákon o volebním právu. „Největšími hrdiny boje za občanská práva v Americe ale nebyl Martin Luther King nebo Rosa Parksová, nýbrž obyčejní muži a ženy, kteří riskovali své životy,“ míní Von Blum.
Další bojovníci za občanská práva v USA
Jesse Louis Jackson (starší) je americký aktivista zabývající se občanskými právy a baptistický pastor. V letech 1984 a 1988 byl jedním z kandidátů demokratické strany na amerického prezidenta. Mezi lety 1991 a 1997 vykonával funkci stínového senátora za District of Columbia.
Rosa Parksová patřila k nejznámějším aktivistkám za práva černochů v USA. V prosinci 1955 byla ve městě Montgomery na jihu USA zatčena, protože odmítla v autobuse uvolnit místo bělochovi. Tento případ vedl k velkým protirasistickým protestům a vzniku hnutí za zrovnoprávnění černých obyvatel USA.
Pokrok je znát, ale Amerika má stále co zlepšovat
Za jeden z největších pokroků v oblasti občanských práv považuje historik to, že byl do čela Spojených států zvolen černoch Barack Obama. Podle něj si ale řada lidí myslí, že když má Amerika černošského prezidenta, rasismus je pryč. „Tak to není, zcela nevymizel. Na afroamerických studiích máme stále málo černošských studentů, potřebujeme pro ně lepší podmínky, co se zaměstnání týká,“ míní Von Blum s tím, že nejde jen o černochy - musí rovněž přijít den, kdy Spojené státy povede žena, jelikož v zemi je dál patrný sexismus.
Diskriminace se v Americe objevuje taky vůči imigrantům nebo homosexuálům. „Stále spousta států zakazuje, aby se brali,“ upozornil historik. V Česku je zase hlavním problémem diskriminace romské menšiny. „Před pár lety jsem vyslal jednoho svého studenta, aby v Česku provedl výzkum,“ konstatoval Von Blum s tím, že jinak toho jeho studenti o romské otázce ale mnoho nevědí. Situaci v ČR a USA podle něj nelze příliš srovnávat, jelikož Afroameričanů je v USA mnohem víc než Romů v Česku a jsou déle politicky organizovaní. Navíc Amerika měla výhodu v tom, že se může pyšnit řadou významných vůdců – s Martinem Lutherem Kingem v čele.
Zvýhodnění menšin je přínosné, míní profesor
Von Blum je zastáncem takzvané pozitivní diskriminace, tedy zvýhodňování menšin. „Je to jeden z mechanismů, jak dovolit lidem dlouhodobě vyloučeným z ekonomického a politického života, aby se stali jeho součástí,“ podotkl profesor. Běloši, kteří si na nastavení podmínek stěžují, podle něj mají stovky jiných příležitostí. Na ulici jako žebráci neskončí.
Paul von Blum je odborník na afroamerická studia a hnutí za občanská práva v USA. Pracuje jako profesor na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Za Von Blumovou vášní pro boj za občanská práva stojí osobní příběh. Jeho otec jako jediný přežil holocaust. Jeho rodinu poslali nacisté vlakem z Berlína do Polska, kde všechny její členy kromě něj zabili. „Když otec přijel do Ameriky, zjistil, že tu existuje stejná rasová nenávist, jaká zabila jeho rodinu. Nabádal nás, abychom bojovali za spravedlnost. Je nás pět sourozenců a všichni se snažíme bojovat proti rasismu,“ uvedl historik v Hyde Parku Civilizace.
55 minut
Hyde Park Civilizace
