Praha - Na ruský Dálný východ byl tajně přepraven vysoce obohacený uran. Přes 150 kilogramů suroviny, kterou lze použít do jaderných zbraní, bylo transportováno z výzkumného reaktoru u Budapešti do jaderné továrny v Rusku. Surovina tam bude daleko lépe střežena před potenciálními zloději nebo teroristy. Přepravovaného materiálu bylo tolik, že by stačil na šest jaderných zbraní.
Přepravený uran je palivo pro výzkumné reaktory, které bývalo vysoce obohaceno až na 90 procent uranu 235 a tím pádem bylo vhodné pro zbraně. „Pokud by teroristé chtěli uranu využít, vyberou si ale méně obohacený, který by mohli použít k výrobě tzv. špinavé bomby,“ upozornil bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.
Před pěti lety vznikla společná iniciativa Spojených států amerických, Ruska a Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která se zabývá tím, jak vyhořelé palivo z výzkumných reaktorů s takto vysoce obohaceným uranem dostat zpět do země původu, tedy z větší části do USA a do Ruska. Od rozpadu Sovětského svazu se stále spekulovalo, že ruské jaderné zbraně nejsou dobře zabezpečeny. „Z historie sedmnácti let vidíme, že k ničemu takovému nedošlo, přestože země byla v jistém období značně nestabilní, byly jaderné zbraně dobře střeženy,“ ujistil Šándor.
Dále ale upozorňuje, že daleko větší bezpečnostní riziko je únik „mozků lidí“, kteří na těchto projektech pracovali. „Tady si nejsem zdaleka jist, že to know-how k výrobě jaderných zbraní se nedostalo do zemí, u kterých nás vlastnictví jaderných zbraní nikterak neteší,“ řekl.
Uran je velmi sledovanou surovinou, poměrně velmi dobře se ví, kde a kolik uranu se nachází. „Všechen uran pro energetické, výzkumné reaktory i jiné účely je pečlivě evidován. Smlouva o nešíření jaderných zbraní dává Mezinárodní agentuře pro atomovou energii pravomoc kontroly. Agentura tedy má výkonné pravomoci a povinností každého signatáře je, vykazovat, kolik takového materiálu na svém území má. “Je to velmi podrobná administrativní práce, která je velmi přísně evidovaná. Na příkladu Iránu je samozřejmě vidět, že pokud země nechce své závazky dodržet, jsou informace o uranu v zemi pouze přibližné," popsala předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Při převozu vyhořelého paliva se musí dbát především na jeho velmi dobré zabezpečení z hlediska ochrany okolí před ionizujícím zářením. „Kontejnery pro přepravu vysoce obohaceného uranu, nejen z Maďarska ale i České republiky, vyrobila firma Škoda Jaderné strojírenství a Mezinárodní agentura pro jadernou bezpečnost ve Vídni je od ní odkoupila a používá je pro celosvětové transporty,“ sdělila Dana Drábová.
Materiál se přepravoval i proto, že je z bezpečnostního hlediska jednodušší hlídat takový materiál na jednom místě. Transport představuje jednu z nesložitějších a nepropracovanějších bezpečnostních opatření. „Mnohdy se můžeme domnívat, že to co je transport uranu, může být i klamným opatřením a skutečný převoz proběhne jinak a jindy,“ dodal Šándor.
