Američtí demokraté se drží hesla o tom, že vítězný tým se nemění. Prezident Joe Biden má cestu k nominaci volnou, seriózní rival se mu ve straně nepostavil. V minulých volbách zastavil Donalda Trumpa, což bude s největší pravděpodobností jeho úkolem i nyní. Vyvstávají ale otázky kolem jeho věku, nemluvě o nízké popularitě mezi Američany.
Demokraté opět sází na Bidena. Překonat má Trumpa, věk i nevalnou popularitu
Když Joe Biden vyzýval Donalda Trumpa před čtyřmi lety, činil tak z pozice kandidáta, který mohl oslovit širokou voličskou základnu, nabídnout rozvahu a politickou zkušenost vůči radikální rétorice a divokému temperamentu tehdejšího prezidenta, který zastával úplně první volený úřad v životě.
Trump se v průzkumech veřejného mínění během svých prezidentských let nikdy nedostal nad padesát procent pochvalných hlasů a většinu času se pohyboval kolem čtyřiceti až pětačtyřiceti procent. Na začátku prosince 2020, tedy už po vítězných volbách, ale ještě před nástupem do úřadu, se Biden těšil větší podpoře než Trump kdykoliv předtím.
Jenže to netrvalo dlouho. Do amerických prezidentských voleb nezbývá ani rok, a nestane-li se něco mimořádného, souboj z roku 2020 se bude opakovat. Biden do něj půjde v odlišné pozici – nejenže křeslo v oválné pracovně obhajuje, ale v průzkumech jeho podpora po silném nástupu postupně zchřadla, a od začátku roku 2022 se pohybuje kolem čtyřiceti procent, tedy podobně jako to za svého úřadování měl Trump.
„Tyto volby od počátku směřovaly k tomu, že to bude vy a já versus extrémní MAGA republikáni,“ napsal Joe Biden po prvním republikánském hlasování v Iowě s odkazem na Trumpovo hnutí Make America Great Again. Jak je možné, že nepopulární prezident, který byl navíc už v době zvolení nejstarším, jenž v oválné pracovně usedl, je zdánlivě jedinou zbraní demokratů proti Donaldu Trumpovi a nemá seriózní vyzyvatele ve stranických primárkách?
Vítězný tým se nemění
Stojí za to připomenout, že Biden už svou první kandidaturu postavil na přijatelnosti tváří v tvář rozpolcení, s nímž v Bílém domě operoval Trump. Demokratický kandidát v minulosti proklamoval, že získá-li místo v oválné pracovně, bude prezidentem překlenovacím, který posléze předá místo mladším. Zkrátka kandidoval, aby porazil Trumpa.
A jelikož Trump kandiduje znovu a má šanci se do Bílého domu vrátit, jakkoliv se po útoku na Kapitol mohlo zdát, že s politickou kariérou se musí rozloučit, usoudili demokraté, že je to znovu Biden, který má proti republikánskému lídrovi největší šanci uspět. Navzdory své nepopularitě by měl být pro Američany stále přijatelnějším kandidátem než Trump, dalo by se shrnout stranické uvažování.
„Demokratická strana v tomto volebním cyklu nikoho za Joea Bidena vlastně ani nehledala, protože se drží pravidla, že vítězný tým – a především úřadující prezident – se před volbami nemění, respektive neokopává,“ konstatuje amerikanista Jan Beneš z Filozofické fakulty Ostravské univerzity.
Vysvětluje, že reálně zamýšlené primárky, tedy tuhý souboj stranických vyzyvatelů s Bidenem, by oslabily jak pozici stávajícího prezidenta, tak jeho vyhlídky při samotné volbě. Připomíná, že přesně to se stalo Georgi Bushovi staršímu, když po vnitrostranickém souboji proti Patu Buchananovi nedokázal obhájit prezidentství a v Bílém domě usedl Bill Clinton.
A kalkul existuje i z opačné strany – mladší generace demokratických politiků, například potenciální uchazeči o nejvyšší exekutivní funkci Gretschen Whitmerová (guvernérka Michiganu) nebo Gavin Newsom (guvernér Kalifornie), raději s kandidaturou vyčkává. „Kdyby teď oznámili kandidaturu proti Bidenovi, tak by to bylo vnímáno jako svého druhu střelba do vlastních řad,“ vysvětluje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Matěj Jungwirth s tím, že takový krok by ublížil jejich vyhlídkám pro volby v roce 2028.
Stárnoucí a nepopulární Biden nominačním procesem Demokratické strany projde nevyzván. Tedy přesněji řečeno seriózně nevyzván. Dvěma soupeřům v primárních volbách čelit bude, nelze ale čekat, že by byli čímkoliv jiným než rozptýlením bez reálných důsledků.
V New Hampshire tentokrát jen nanečisto
Kongresman z Minnesoty Dean Phillips a lektorka a aktivistka Marianne Williamsonová se neobjevují v médiích, zkraje primárek ale zaujmout mohou. Protože na rozdíl od Joea Bidena se jejich jména objeví na lístcích při hlasování v New Hampshire.
Zákony tohoto amerického státu stanovují, že první primárky v zemi se uskuteční právě zde. Kolem rozpisu a pořadí jednotlivých států se už delší dobu vedou debaty, a vedení Demokratické strany usoudilo, že vlak primárních voleb by se měl rozjíždět z jiného, demograficky pestřejšího státu, který by výstižněji odrážel složení strany i její voliče. A proto pro letošní rok rozhodlo, že k vykopnutí hlasování dojde v Jižní Karolíně.
To se ale nelíbilo demokratům v New Hampshire. Kromě toho, že být první znamená určitou prestiž, upozorňovali také na to, že ve státu ovládaném republikány nebude snadné změnit legislativu, která prvenství vyžaduje. Měli pravdu, republikánský guvernér Chris Sununu demokraty zkritizoval a záměr přesunout první primárky do Jižní Karolíny označil za „absolutně směšný“.
V New Hampshire se tedy 23. ledna hlasovat bude. Výsledky stranický aparát demokratů ale neuzná. Kvůli tomu se Bidenova kampaň rozhodla, že se neschválených voleb vůbec účastnit nebude, a hlasující tak budou vybírat pouze mezi Phillipsem a Williamsonovou. „Zároveň ale zhruba pětašedesát procent voličů hodlá na lístky vepsat Bidenovo jméno. Williamson a Phillips se mají pohybovat okolo deseti procent. Bude to takový paradoxní moment, ale pro Bidena by to nemělo znamenat žádnou velkou potíž,“ míní amerikanista Beneš.
„Navzdory přání mnoha demokratických voličů, aby Biden měl silného protikandidáta nebo protikandidátku v primárkách, Phillips ani Williamsonová silnými alternativami rozhodně nejsou,“ konstatuje Jungwirth.
Demokraté v Jižní Karolíně hlasují tentokrát v primárkách jako první v USA – alespoň dle oficiálního stranického kalendáře. V neuznaném hlasování je předstihne New Hampshire
Otevřel se prostor třetím kandidátům
Místo straníků bude nakonec Bidenova kampaň během prezidentské volby upínat zrak k nezávislým, takzvaným třetím kandidátům. Ti v americkém volebním systému nemají z mnoha důvodů reálnou šanci dostat se do Bílého domu, při správné konstelaci ale mohou pořádně zamíchat soutěžním polem. Asi nejznámějším takovým případem je rok 2000 a vliv Floridy na konečný výsledek.
S téměř ročním předstihem samozřejmě nelze říct, nakolik ovlivní nezávislí kandidáti volební výsledky tentokrát. Zdá se ale, že podmínky jim jsou nakloněny. V rozpolcené americké společnosti totiž přibývá voličů, kteří se neztotožňují s ani jednou ze dvou velkých stran.
Ještě před dvaceti lety se k republikánům a demokratům hlásilo totožně 34 procent dospělých Američanů, přičemž 31 procent se podle dat společnosti Gallup označovalo za nezávislé. Podle posledních dat z minulého roku už se s oběma dominantními stranami identifikuje shodně jen sedmadvacet procent oslovených, zatímco podíl nezávislých vystoupal na 43 procent a ještě nikdy nebyl vyšší (v roce 2014 činil rovněž 43 procent).
Podle řady pozorovatelů jsou voliči roztrpčení, a například politoložka Amy Walterová z magazínu The Cook Political Report v říjnu v prohlásila, že než aby Američané viděli v prezidentských volbách reprízu souboje z roku 2020, „raději by dostali drátem do oka“. Severoamerický zpravodaj britské BBC Anthony Zurcher zase v listopadu odhadoval, že se v nadcházejících volbách zadaří třetímu kandidátovi. „Poprvé od H. Rosse Perota v roce 1992 někdo jiný než nominant demokratů nebo republikánů získá více než pět procent hlasů,“ nechal se slyšet.
Takovým kandidátem by se mohl stát Robert Kennedy, synovec zavražděného exprezidenta Johna Kennedyho. Robert Kennedy se původně hodlal ucházet o demokratickou nominaci, ale nakonec se rozhodl pro nezávislou cestu s programem blízkým hlavnímu demokratickému proudu, od nějž se odchyluje odmítáním další podpory Ukrajině nebo nikterak ambiciózními klimatickými plány. Nezdráhá se také šířit konspirační teorie o sítích 5G nebo „etnickém zacílení“ covidu-19.
Podle dat Gallupu se Kennedy těší vyšší přízni než Biden i Trump (52 procent proti 41, respektive 42) a zároveň menší nepřízni (34 procent proti 58, respektive 57), a průzkum Quinnipiac University z listopadu 2023 dokonce Kennedymu přiřkl 22 procent hlasů. Jak ale podotkl The Wall Street Journal, podpora třetích kandidátů klesá, čím blíže jsou volby.
Nárůst počtu středových voličů by teoreticky měl nahrávat Bidenovi, ostatně právě díky tomu, že byl přijatelnější pro nevyhraněné Američany než Trump, uspěl před čtyřmi lety. Jenže je třeba pamatovat na propad popularity, který Biden od té doby utrpěl, a také jeho pokročilý věk, který jej limituje v očích mnohých.
Zmíněný průzkum Quinnipiac University nicméně naznačil, že Kennedyho kandidatura více ohrožuje Trumpa než Bidena. Opačný efekt by měl pravděpodobně levicový intelektuál a politický aktivista Cornel West, který chce rovněž o Bílý dům usilovat jako nezávislý. Stejný průzkum mu dává šanci na zisk šesti procent hlasů.
„Vzhledem k tomu, jak těsný souboj Bidena a Trumpa se očekává, i zisky (třetích kandidátů) v řádu jednotek procent mohou rozhodnout celkový výsledek voleb,“ předesílá analytik Jungwirth. Zároveň upozorňuje, že stranické preference středových voličů ukazují, že poprvé od roku 1991 mírná většina z nich tíhne k republikánům. „Proto bych byl velmi opatrný s tvrzením, že zde Biden bude mít navrch,“ podotýká.
Jak si získat a udržet demokraty
Mezi stranickými špičkami má tedy Biden pozici neotřesitelnou a pro listopadové prezidentské klání je jasnou volbou. Jak už bylo naznačeno výše, u voličů – a to ani těch demokratických – ale jednoznačná spokojenost s kandidaturou nepanuje. „Ale místo aby ho vyzvali v primárkách, nebo přitlačili na pilu s podporou jeho kampaně, raději sklesle lamentují nad tím, v jaké kaši se ocitli,“ napsal začátkem ledna týdeník The Economist.
Očividnou výtkou vůči Bidenovi je jeho věk a nevyhnutelně chřadnoucí schopnosti. Podle redakčního komentáře The Economist se prezident měl loni rozhodnout znovu nekandidovat a demokratické špičky – zbabělé a samolibé, píše týdeník – jsou si toho vědomy. Jenže nyní už je příliš pozdě na nastartování úplně čerstvé kampaně nového kandidáta, takže je třeba se za Bidena naplno postavit.
Už v létě 2023 to udělali i zástupci progresivního demokratického křídla, připomíná amerikanista Beneš. Už předtím Bidenovu pozici vyztužil výsledek voleb do Kongresu, při nichž se všeobecně očekávala „červená vlna“ a drtivý republikánský úspěch, který ovšem nedorazil. V Senátu si demokraté dokonce o jedno křeslo polepšili a ve sněmovně republikáni drží jen křehkou většinu, kterou navíc sráží vnitrostanický boj mezi jednotlivými křídly.
Situace se ale od léta změnila a někteří na prezidenta tlačí, aby konkretizoval svůj program do dalšího funkčního období, „aby případně mohli podpořit nebo ovlivnit jeho priority“, dodává Beneš.
Progresivní demokratické frakci je navíc proti srsti postoj Bidenovy administrativy k válce mezi Izraelem a Hamásem. Washington navenek stále podporuje tažení proti teroristům, i když ze zákulisí prosakuje čím dál více informací o rostoucí frustraci z toho, že izraelská vláda smetává ze stolu americké návrhy na řešení situace.
Blízkovýchodní situace může volební matematiku poměrně přímo ovlivnit. „Mnozí, především mladí a levicověji orientovaní demokraté nyní nemohou Bidenovi přijít na jméno,“ podotýká Jungwirth.
Podle oslovených expertů bude zajímavé sledovat především pozici demokratů v Michiganu, jednom z klíčových volebních států. Tamní početná menšina amerických muslimů před čtyřmi lety Bidena ve velkém podpořila, v závislosti na vývoji v Pásmu Gazy se to ale může změnit.
Rasové a etnické menšiny jsou pro demokraty naprosto zásadní, chtějí-li pomýšlet na příznivé volební výsledky a obhajobu prezidentství. Rozhodující hlas mohou mít zejména černošští voliči. Jenže právě u nich začala Bidenova podpora klesat, všiml si britský list The Guardian.
Už listopadový průzkum The New York Times prozradil, že více než pětina černošských voličů v šesti klíčových státech plánuje ve volbách podpořit Trumpa, podobnou zprávu pak přinesly průzkumy NBC nebo CNN. Podle studie Pew Research Center přitom v minulé volbě dvaadevadesát procent černochů hlasovalo pro Bidena.
Podobně nepříznivá čísla Biden registruje i u hispánské menšiny. Zatímco v roce 2020 se těšil podpoře pětašedesáti procent z nich, nedávná sondáž stanice USA Today a Suffolk University ukázala, že cifra spadla o téměř polovinu na čtyřiatřicet procent.
Mezi důvody k odklonu od demokratického kandidáta padají spojení jako nedodržené sliby, nedůsledné zakročení proti omezování voličských práv nebo absentující reforma policie. A i když žádnou etnickou menšinu nelze brát jako monolitický soubor totožně jednajících jedinců, demokratický stratég Pete Giangreco listu Politico nastínil, že existují náznaky o upadající pozici Demokratické strany mezi černošskými voliči, kteří jsou nespokojení s tím, že padesát let stranu volí, ale nepociťují změny k lepšímu.
Karta Kamala
Zde přichází do volebních kalkulací demokratická kandidátka na viceprezidentku. Po boku Bidena opět stane Kamala Harrisová, která byla demokraty před čtyřmi lety přijata jako svěží vítr, mladá síla po boku staršího prezidenta, a svými indicko-jamajskými kořeny byla vnímána jako bořitelka hranic a limitů.
Gratulace a vřelé přijetí demokratické strany ale během let vystřídaly smíšené emoce. „Z jedné strany je její dosavadní činnost ve viceprezidentském úřadu vnímaná jako selhání a nevyužitá šance, z druhé strany se ozývají argumenty, že Biden jí nikdy nedal možnost vyniknout,“ komentuje Jungwirth.
Připomíná, že americký prezident svěřil své dvojce náročná a politicky ožehavá témata, zejména kontrolu jižní hranice a migrační politiku, které jsou zároveň nejsilnějšími kartami Donalda Trumpa.
I přesto, že Harrisová není příliš viditelnou viceprezidentkou a její práci schvaluje podle dat serveru FiveThirtyEight k 17. lednu jen 37,3 procenta dospělých Američanů, pro Bidenovu kampaň zůstává klíčovou figurou. „Mezi voliči do třiceti let má vyšší podporu než Biden, dobře si vede mezi černochy a hispánci, takže je možné, že Harrisová bude během volební kampaně překvapivě dost vidět a hrát významnou roli,“ odhaduje Beneš z Ostravské univerzity.
Opakovaná kandidatura Kamaly Harrisové dává smysl i podle Jungwirtha. „Jako žena tmavé pleti má možnost oslovit kriticky důležitý segment demokratických voličů a aktivovat je způsobem, kterého Biden sám spíše schopen nebude,“ říká s tím, že jde o sázku na jistotu, podobně jako v případě samotného Bidena. „Nemusí to být ideální kandidátka, ale je to kandidátka, která je známá a má zkušenost s úřadem, o který se nyní znovu uchází.“
Kamala Harrisová navíc nepřímo adresuje i už tolikrát propíraný a zjevný Bidenův limit – věk. Jako viceprezidentka musí být připravena v případě zásadních zdravotních komplikací nebo úmrtí prezidenta zasednout v oválné pracovně v nejmocnějším úřadu světa. „Bude muset během kampaně prokázat, že je případně schopná Bidena nahradit, pokud by selhalo prezidentovo zdraví,“ konstatuje Beneš.
Demokratická strana po sérii primárních hlasování formálně nominuje prezidentského kandidáta na stranickém sjezdu v druhé polovině srpna v Chicagu.