Klimatické změny jsou nyní prioritou, o které diskutují zástupci zemí z celého světa v Paříži. I pro Čínu, která se minule nepřipojila ke Kjótskému protokolu, se zřejmě stává omezení emisí skleníkových plynů nutností. Potýká se totiž mimo jiné s katastrofálním suchem, které řeší například tak, že stěhuje lidi z dotčených míst do měst.
Peking už v reakci na probíhající konferenci o klimatu oznámil, že během příštích pěti let sníží Čína znečištění z uhelných elektráren o 60 procent. Tímto způsobem se má ušetřit asi 100 milionů tun uhlí ročně, přičemž exhalace oxidu uhličitého, který uvolňují do ovzduší tepelné elektrárny, by měly do roku 2020 klesnout o 180 milionů tun.
Žádný z chronicky známých problémů jako korupce, propast mezi bohatými a chudými a stárnutí obyvatel totiž neohrožuje Čínu tolik jako nedostatek vody. Jižní část sice disponuje jezery, ale severní část, kde žije polovina obyvatel, je vyprahlá jako poušť. V Číně žije 20 procent světové populace a přitom má jen 7 procent sladkovodních zásob.
Vylidňující se vesnice v horách provincie Ning-sia
Řešení hledá vláda například v programu stěhování celých vesnic do lépe zajištěných oblastí. Například v horách v severní provincii Ning-sia stoupá průměrná teplota rychleji než jinde. Za posledních 50 let se zvýšila o 2,2 stupně a ubývá deště i úrody. Sehnat vodu není pro místní vůbec jednoduché. „Pro vodu jsme chodili do údolí a nosili ve džberech na zádech. Někdy i čtyřikrát, pětkrát denně,“ přiblížil Chaj Jen-chu ze zdejší vesnice Pchan-wan.
Předci místních rodin se po generace živili pastevectvím a obděláváním půdy. Teď svá rodiště opouštějí. Úřady přesazují obyvatele do nových osad s příslibem pohodlí a tekoucí vody. Pro mnoho z nich ale nemusí být představa opuštění drsného prostředí až tak lákavá.
„V téhle vesnici jsem se narodil a vyrostl. Každý bojuje se stejnými pocity, když má odejít,“ prohlásil Jang Čen-ťün, který představuje pátou generaci obyvatel vesnice Ta-čcha.
Na místě vznikají i turistické resorty
Málokdo však otevřeně řekne, že je donutili domov opustit. Lidé zkrátka nemají moc na výběr. Wang C'i a jeho rodina museli ustoupit turistickému resortu, který má přinést investice. Staré domy úřady zároveň rychle zbořily. „Vyrostl jsem tam a stýská se mi,“ uvedl Wang C'i. „Vláda nedovolí postavit nové domy. Někteří lidé se vrátili a zkusili žít ve stanech, ale je zima. Nezbývá než odejít,“ dodal.
Vláda je na projekt pyšná. Vidí v něm způsob, jak vymýtit chudobu. Odmítá zároveň, že by kohokoli nutila. „Vesničané jsou neuvěřitelně šťastní a naprosto podporují tento vládní projekt. Jsou moc šťastní,“ prohlásil zástupce ředitele úřadu pro snižování chudoby Cou Jü-čung z provincie Ning-sia.
Mladí se novému prostředí a životnímu stylu přizpůsobí, ale starší lidé živoří. Navzdory slibům totiž nedostali půdu, na níž by mohli hospodařit, přitom nic jiného neumí. Mnozí by se i vrátili domů, ale už není kam.
