Slováky čeká v sobotu první kolo prezidentských voleb. Největší šanci dostat se do rozhodujícího druhého kola má trojice kandidátů: právnička Zuzana Čaputová, místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič a soudce ústavního soudu Štefan Harabin.
Čaputová, Šefčovič, Harabin. Rozdílné životní cesty, společný cíl: prezidentský palác
V předvolební sondáži zveřejněné agenturou AKO k 1. březnu jasně vedla Zuzana Čaputová, která atakovala zisk 53 procent hlasů. Maroš Šefčovič na ni s necelými 17 procenty ztrácel propastných 36 procentních bodů. Přitom to byl právě Šefčovič, kdo až do půlky února v průzkumech vedl.
Od začátku března platí na Slovensku moratorium pro zveřejňovní předvolebních průzkumů, aktuální nálady společnosti tak mohou naznačovat pouze kurzy v sázkových kancelářích. I podle nich je ovšem jasnou favoritkou na vítězství Čaputová, stále lépe si ale u bookmakerů vede Štefan Harabin. Sázková kancelář Niké dokonce na jeho celkové vítězství vypsala mírně nižší kurz než na úspěch Šefčoviče.
Očekává se, že příští slovenský prezident vzejde až z rozhodujícího druhého kola hlasování, které se uskuteční 30. března a do kterého postoupí první dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola voleb.
obrázek
Zuzana Čaputová
Ještě loni v létě znal Zuzanu Čaputovou na Slovensku pouze úzký okruh lidí v neziskovém sektoru, a to hlavně na západě Slovenska, kde se v minulosti proslavila jako bojovnice proti skládce v domovském Pezinku.
„Celý život jsem se věnovala pomoci slabším. Vždy šlo o nerovný boj. Na Slovensko je třeba vrátit víru ve spravedlnost,“ tvrdí. Dlouholetá kauza skládky v Pezinku ji prý postavila proti mocným lidem vládní strany Smer i proti podnikatelům, jako je například Marián Kočner: „Byl to těžký příběh, který trval čtrnáct let, prošli jsme si všeličím, obavami, strachem, ale nakonec jsme zvítězili.“
Snažím se být připravenou kandidátkou a žádným způsobem nepracuji s aspektem ženskosti. To, na co jsem opravdu soustředěná, je kvalita, připravenost mě jako kandidátky.
Proti haldě odpadu v Pezinku protestovali lidé nejen na místě, ale také před slovenským úřadem vlády, kauzou se později zabývaly nejvyšší soudní instance na Slovensku i v Evropské unii. Podle Čaputové tento případ přinesl zpřesnění pravidel v celé Unii. Právnička se svým týmem ve sporu nakonec zvítězila, za což později získala Goldmanovu cenu, nazývanou Nobelova cena v oblasti ochrany životního prostředí.
Bojovnice proti amnestiím a favoritka maďarské menšiny
Čaputová rovněž léta spolupracovala s neziskovou organizací Via Iuris usilující o zrušení amnestií z období vlády premiéra Vladimíra Mečiara, které mimo jiné omilostnily lidi stíhané kvůli únosu syna slovenského prezidenta Michala Kováče. Společně s organizací přinesla do parlamentu předloni petici s podpisy 76 tisíc Slováků žádající zrušení amnestií. Národní rada tak po dvou týdnech učinila.
Občanské sdružení Via Iuris podporovala i nadace Open Society Foundation amerického finančníka maďarského původu George Sorose a americké velvyslanectví na Slovensku. Toho nyní využívají odpůrci Čaputové a označují ji za osobu „placenou zvenčí,“ která podporuje migraci a propaguje liberální cíle na úkor tradičních hodnot.
„Je to prokazatelně lež. Spouští to v lidech jisté nebezpečné jevy a tendence. Sahají (kritici) po jednoduchých vysvětleních a jedno z nich je, že za vším stojí nějaký zlý pán ze Spojených států,“ řekla Čaputová slovenské agentuře TASR.
Čaputová souhlasí s právem žen na potrat, s migračním paktem i s adopcí dětí homosexuálními páry. „Preferuji, aby mělo dítě biologickou matku a biologického otce. Ale v případě, kdy by mělo vyrůstat v ústavní péči, myslím, že by mu bylo lépe se dvěma milujícími lidmi jakéhokoliv pohlaví.“ Slovensko přitom neumožňuje ani registrovaná partnerství párů stejného pohlaví.
Podle jednoho z průzkumů chce Čaputové dát hlas údajně více než třetina slovenských voliček, větší podporu má ve velkých městech a rovněž mezi praktikujícími křesťany, kde její podpora – navzdory liberálním postojům – dosahuje až 60 procent.
Jako jediná z trojice nejsilnějších kandidátů se navíc zaměřila na maďarskou menšinu na jihu země. I když maďarsky neumí, její tým na Facebooku požádal o podporu nejen slovensky, ale i maďarsky. Čaputová také přijela na mítink do Dunajské Stredy, kam si ji přišly vyslechnout stovky členů maďarské menšiny, a podle průzkumu agentury Focus si u maďarské menšiny vede lépe než předseda strany Most-Híd Béla Bugár.
- Právnička, občanská aktivistka, místopředsedkyně neparlamentní strany Progresivní Slovensko.
- Proslavila se dlouholetým bojem proti skládce v Pezinoku, svém bydlišti.
- Čaputová, rodným příjmením Strapáková, se narodila 21. června 1973. Po studiích práv na bratislavské Komenského univerzitě působila v neziskovém sektoru, věnovala se veřejné správě a problematice týraných a zneužívaných dětí.
- Do roku 2017 spolupracovala s občanským sdružením Via Iuris, které se věnuje posilování právního státu. V rámci advokacie se věnuje kauzám environmentální povahy. Je členkou celosvětové sítě environmentálních právníků ELAW.
- Vstup do vznikající politické strany Progresivní Slovensko oznámila v prosinci 2017, loni v lednu se stala její místopředsedkyní.
Maroš Šefčovič
Maroš Šefčovič
Současný místopředseda Evropské komise a bývalý diplomat Maroš Šefčovič se vstupem do volebního klání otálel a kandidaturu oznámil až v půlce ledna. Přijal nabídku vládního Smeru Roberta Fica, za který už v roce 2014 kandidoval do Evropského parlamentu. Od poslanců nejsilnější koaliční strany získal pro kandidaturu 47 podpisů a strana mu také platí polovinu nákladů na kampaň.
Přesto se Šefčovič snaží za každou cenu profilovat jako nezávislý kandidát. Na tiskovou konferenci, při které oficiálně oznámil kandidaturu, přivedl pouze svou manželku Helenu. Zástupci Smeru chyběli, logo vládní strany se neobjevilo ani na banneru, před kterým Šefčovič přednášel své prezidentské vize.
Jako Slováci jsme se jednoznačně nikdy neměli tak dobře jako teď. Nikdy jsme neměli větší suverenitu a vlivnější hlas v mezinárodních vztazích.
Ani tak se mu ale nepodařilo od Ficovy strany distancovat stoprocentně. Během března se navíc pravidelně objevoval na mítincích Smeru k Mezinárodnímu dni žen.
„Naše země potřebuje dobrého, nadstranického prezidenta,“ ujišťuje Šefčovič a zdůrazňuje, že nikdy nebyl členem Smeru. Přesto jej díky předchozí kariéře pojí s jeho představiteli společná minulost. „Po stovkách hodin, co spolu strávíte, se postupně sblížíte, začnete si tykat. Dnes máme velmi korektní vztah,“ hodnotí svůj vztah k Robertu Ficovi.
Na otázky, zda by Fica jako prezident jmenoval ústavním soudcem, odmítl opakovaně odpovědět s tím, že věří, že nové ústavní soudce ještě stihne jmenovat současný prezident. V jedné z debat krátce před koncem kampaně ale nakonec připustil, že by Fica nejmenoval.
Proevropský prezident smíru
Jako budoucí prezident hodlá Šefčovič garantovat ukotvení Slovenska v Evropské unii, jejíž fungování i zákulisní poměry velmi dobře zná.
„V Evropě jsme vnímáni jako úspěšná země s úspěšným příběhem, která sedí u toho nejvlivnějšího stolu: v eurozóně. Pohled zvenku na Slovenskou republiku je velmi odlišný od toho, jak ho vnímáme u nás doma. Opravdu jsme velmi úspěšní, vnímáni jako vlivní hráči. Možná i jako most mezi západními zeměmi, unijními institucemi a Visegrádskou čtyřkou,“ zdůraznil v diskusi zaměřené na evropské otázky.
Vzhledem k tomu, že strávil většinu své kariéry jako diplomat na zahraničních misích nebo v orgánech EU, snaží se voliče přesvědčit, že má zájem i o domácí témata. „Nikdy nepodepíšu zákony, které by zrušily vlaky nebo obědy zdarma,“ ubezpečuje.
Jeho vizí je sociální stát v čele s prezidentem celospolečenského smíru: „Lidé jsou unavení a frustrovaní tím, kudy se společenský život naší země ubírá. Na Slovensku jsme se dostali do stavu, který znemožňuje normální celospolečenskou diskusi. Dokonce se objevují tendence, kdy někdo může jiné nenávidět jen kvůli tomu, že mají jiný názor.“
Ve snaze vymezit se vůči Zuzaně Čaputové Šefčovič zdůrazňuje, že by nikdy nesouhlasil s adopcemi dětí páry stejného pohlaví: „Není to v souladu s mým hodnotovým přesvědčením. Jde o téma, které může společnost ještě víc rozdělovat.“
- Místopředseda Evropské komise přijal nabídku na prezidentskou kandidaturu od hlavní vládní strany Smer – sociálna demokracia (Smer-SD), ke které má blízko. Mimo jiné v roce 2004 vedl její kandidátku do Evropského parlamentu. Eurokomisařem je deset let.
- Narodil se 24. července 1966 v Bratislavě, studoval Vysokou školu ekonomickou, mezi roky 1985 a 1990 byl studentem na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), později absolvoval také Právnickou fakultu Univerzity Komenského. Začínal ještě v československé diplomacii, poprvé vyjel na ambasádu do Zimbabwe (1991–1992). V éře samostatného Slovenska působil na ambasádě v Kanadě a byl také slovenským velvyslancem v Izraeli.
- Zastával řadu vedoucích funkcí na slovenském ministerstvu zahraničních věcí, mimo jiné byl zástupcem ředitele odboru zemí EU a NATO, koncem 90. let působil jako zástupce vedoucího slovenské mise u Evropských společenství, na ministerstvu zahraničí v Bratislavě později vedl sekci evropských záležitostí. Předtím, než se stal slovenským eurokomisařem, působil Maroš Šefčovič pět let jako velvyslanec a stálý představitel Slovenské republiky u Evropské unie v Bruselu.
- V říjnu 2009 vystřídal odstoupivšího Jána Figela a převzal v Evropské komisi oblast školství, vzdělávání, kultury a mládeže. Zůstal i v druhé komisi vedené Josém Barrosem, v níž zastával funkci komisaře pro institucionální vztahy a administrativu, měl na starosti vztahy komise k Evropské radě a parlamentu a stal se místopředsedou Komise. V současné sestavě, která se ujala funkce na podzim 2014, převzal agendu energetické unie.
Štefan Harabin
Štefan Harabin
Soudcovská kariéra Štefana Harabina je spjata s osobou Vladimíra Mečiara a jeho strany HZDS. Mečiara jako jediného z postkomunistických premiérů také Harabin uznává a obdivuje, považuje jej za „architekta slovenské státnosti“.
HZDS jej v posledním roce své vlády prosadilo do vedení nejvyššího soudu, kde s přestávkou v letech 2006 a 2009, kdy vykonával funkci ministra spravedlnosti ve Ficově vládě, působí dodnes. I během výkonu ministerské funkce si ponechal status soudce, což mu umožnilo pozdější návrat na soud.
Kritici Harabinovi vyčítají snahu uzurpovat moc: jako ministr spravedlnosti prosadil zákony, které posilovaly jeho pravomoci, před návratem na nejvyšší soud je zase přesunul zpět ve prospěch své budoucí pozice. Toto rozhodnutí Harabin vysvětloval snahou posílit nezávislost moci soudní na moci výkonné.
Reálnými činy dokážu, že prezident může spojovat. Toto slovní spojení požívají mnozí, ve většině případů ale bohužel jen jako frázi. Ve skutečnosti dělají přesný opak – rozeštvávají lidi. Ukážu, že jsem tu skutečně pro všechny občany bez rozdílu.
Jednašedesátiletý Harabin zůstal soudcem nejvyššího soudu i poté, co v roce 2014 neobhájil mandát šéfa této nejvyšší soudní instance v zemi na další pětileté funkční období. Slovenská média jej tehdy označovala za symbol špatného stavu slovenského soudnictví. Harabin nyní v kampani kritizuje „zpolitizovanou“ justici.
Harabin by vzal Rusko do NATO
Jako jediný z trojice nejpopulárnějších prezidentských kandidátů Harabin otevřeně kritizuje Evropskou unii: „Z normálního hospodářského spolku se stala diktatura zákazů a příkazů. EU musí sloužit nám. Jeden proud chce centralizovat a druhý proud chce zachovat EU na bázi rovnosti, spolupráce a výhodné spolupráce.“
Harabin také volá po záchraně podoby národního státu. „Je půl hodiny po dvanácté. Pan Šefčovič i paní Čaputová jsou jako dvojčata. Oba mají pozitivní přístup k migraci, k genderové ideologii a k tvrdému jádru (EU). To znamená zánik státu,“ tvrdí.
Prezidentskému úřadu chce Harabin vrátit vážnost, důvěryhodnost a důstojnost, kterou podle něj zasluhuje. „Ale po současném prezidentském období to bude velmi obtížné,“ dodává kriticky k osobě současné hlavy státu Andreje Kisky, jehož pravidelně nazývá fašistou.
Příznivě se vyjadřuje o Rusku, navrhuje jeho přijetí do NATO a nepochybuje o legálnosti „připojení“ Krymu. Požaduje zrušení protiruských sankcí, vyslovil se i pro zestátnění veřejnoprávních médií.
Podle některých sociologů by popularita Harabina u veřejnosti mohla být oproti průzkumům ve skutečnosti vyšší, protože část jeho sympatizantů se k němu otevřeně nehlásí.
Štefan Harabin je analytiky označován za protisystémového prezidentského kandidáta. Má dvojnásobně vyšší popularitu než další kritik EU a předseda krajně pravicové strany Kotleba-Ľudová strana Naše Slovensko Marian Kotleba, který se ve volbách hlavy státu rovněž uchází o přízeň voličů.
- Soudce Nejvyššího soudu a bývalý místopředseda vlády a ministr spravedlnosti v první vládě Roberta Fica v letech 2006–2009, bývalý předseda Nejvyššího soudu do roku 2014. Je obhájcem politiky Ruska.
- Narodil se 4. května 1957. Po studiích práv na košické Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika začínal soudcovskou praxi v roce 1980 jako justiční čekatel Krajského soudu v Košicích. Soudcem se stal 1. ledna 1983.
- Od roku 1990 působil na Krajském soudu v Košicích, v roce 1991 byl zvolen za soudce Nejvyššího soudu SR, v letech 1998 až 2003 a pak znovu 2009 až 2014 byl jeho předsedou. V úřadu ministra spravedlnosti navrhl zrušení speciálního soudu a úřadu speciální prokuratury. V říjnu 2006 během dvou dní odvolal sedm předsedů krajských či okresních soudů.