Za přínos českému filmu se Vary letos rozhodly ocenit režiséra Jana Svěráka. Cenu prezidenta festivalu si z rukou Jiřího Bartošky převezme v sobotu na závěrečném ceremoniálu. Na festivalu už na své přání uvedl svůj film Jízda, s nímž před šestadvaceti lety karlovarskou soutěž vyhrál. Nejnovější počin, Betlémské světlo podle povídek svého otce Zdeňka Svěráka, do kin teprve chystá. Nejen o natáčení těchto snímků hovořil v rozhovoru s Jolkou Krásnou.
Tatínek mi vyhrožoval pohádkou, když nenatočím další film, přiznává oceněný Jan Svěrák
Film Jízda z roku 1994 byl symbolem své doby. Připomeňte, co je v ní symbolem devadesátých let.
Jízda je natočená pět let po revoluci a pro mě a pro některé diváky odráží dobu neomezených možností, kdy se svoboda otevřela, hranice padly a horizont byl úplně volný. Mohli jsme, kam jsme chtěli se vydat, jak myšlenkami, tak skutky. A zjišťovali jsme, že naše svoboda končí až tam, kde začíná svoboda těch druhých. To byla pro nás novinka. Zatímco dneska si svobody omezujeme dobrovolně a zmenšujeme si je z různých důvodů, třeba zdravotních nebo bezpečnostních. Tak tehdy to nebylo.
Máte v paměti chvíle, kdy vám ve Varech za Jízdu předávala cenu Gina Lollobrigida?
Ocenění vážilo asi pět kilo a chudák Gina Lollobrigida to musela nějak donést. Pamatuju si, že jsem měl přání, abych od ní dostal pusu. Abych mohl jednou vyprávět vnoučatům, že Gina Lollobrigida mi dala pusu.
Letos dostáváte cenu za přínos české kinematografii. Možná by to byl čas bilancovat. Natočil jste deset celovečerních filmů. Který z nich dal nejvíc práce?
Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. Kuky se vrací se točil také sto dní jako Tmavomodrý svět a s těmi loutkami bylo hrozné piplání, stejně jako s letadly. Ale oba filmy mám moc rád.
Který z vašich filmů byl divácky nejúspěšnější?
Kolja, Vratné lahve a Tmavomodrý svět. Pamatuju si, že když se Tmavomodrý svět hrál po premiéře, tak v multikinech, protože ten film měl jen jednu kopii, ten film běžel z promítačky v jednom sále pod stropem do vedlejší promítačky, takže se zpožděním třeba dvou minut ta samá kopie jela ve třech promítačkách.
Nedávno jsem Ondřeji Soukupovi při rozhovoru připomínala, jak jste stáli vy, dospělí muži, na letišti v Mimoni a jak jste si užívali, když přelétával spitfire. Co na tom muže tak fascinuje?
To jsou okamžiky, kvůli kterým my jsme na světě. Ten zvuk, ta vibrace motoru. Ty motory jsou dokonce laděny do dur, takže obrovská síla oře, který vás dokáže povznést k nebesům. A je to bojový stroj, takže je to i zbraň, to jsou ohromně silné symboly, které na nás archetypálně působí. A my z toho zůstáváme štajf.
S producentem Ericem Abrahamem jste řešili, jestli si můžete dovolit ještě jeden oblet.
Nedělejte si legraci, on další oblet stojí třeba sto tisíc korun.
Napsal jste nedávno knihu Bohemia, vypadalo to, že už nebudete chtít točit, řekl jste, že vás k tomu spíš dotlačil tatínek Zdeněk Svěrák. Jaké měl přesvědčovací metody?
Vyhrožoval, že mi napíše pohádku, jestli nebudu točit něco jiného. Tak jsem řekl, že raději z jeho povídek zkusím udělat scénář.
Je tedy chystané Betlémské světlo povídkový film?
Nemám rád povídkové filmy, když jedna povídka skončí. To byla i nevýhoda Tří bratrů. Zvyknete si na postavy, když to skončí, máte si zvykat na nové postavy a dřívější příběh už neuvidíte. Takže jsem se pokusil, snad úspěšně, vzít tři povídky, které se mi v jeho knížkách Povídky a Nové povídky líbily snad nejvíc, a proplést je tak, abychom s nimi žili pořád od začátku filmu až do konce.
Propojovací motiv je autor těch povídek, což je Zdeněk Svěrák, hraje ho on sám, ale jmenuje se Karel Šejnoha, aby mohl dělat psí kusy, aby to nebyla autobiografie Zdeňka Svěráka. Hraje starého spisovatele, kterému už to moc nejde, ale postavy mu lezou do života a vnucují se, aby psal dál a dokončil to. A manželka nechce, aby psal, ale aby se jí už věnoval. Je to komedie.
Střihačem filmu je váš syn František Svěrák. Střiháte u vás na chalupě, kde jste měli kdysi studio Tři deky.
To je dětská klubovna ze stodoly. Když jsme dělali Kuky se vrací a potřebovali jsme zvuky malého Kukyho, tak jsem našel Ondru, což je druhý syn, tehdy devítiletý. Pověsili jsme tam tři deky, abychom vše zvukově izolovali, nazvali jsme to studio Tři deky a natočili tam všechny povídačky Kukyho do filmu. A dneska jsme to zase vygruntovali, postavili tam střižnu a dva měsíce jsme se tam s Františkem, kterému je třicet a je střihač, zavřeli. A tatínek když vstal, tak kolem půl jedenácté zavrzaly schody a on přišel na inspekci.
Nemáte všichni tři podobné cítění? Nepotřebujete pohled ještě někoho zvnějšku?
Pouštíme filmy třeba kamarádům a sledujeme, jestli se smějou, protože my už se tomu nesmějeme. A tatínek má rád, když je ve filmu smích, takže ten si dělá za smích tajně čárky. Ale spíš nás zajímá, jestli ten film neměl někde propad, jestli diváci všechno pochopili. Samotnou analýzu toho, jak je to uvařený, stejně divák nepozná.
Jaká práce vám ještě na Betlémském světle schází?
Teprve na konci září budeme film předávat zvukařům a trikařům a ti na tom budou mít několik měsíců práce. Ale ještě jsme neskončili se střihem, dáváme si teď čtrnáct dní oddych, pak se na to se svěží hlavou podíváme a ještě z toho něco vymasírujeme.
Jaký nejsložitější trik děláte?
Tereza Ramba hází žehličku, to budeme muset možná prodloužit o pár oken. To je složitý trik. A potom ukrajinské letadlo Ruslan s porouchaným motorem letí nad dílnou, až se otřásají okna. Ruslana nemáme, toho musíme udělat celého umělého.
Kdy bude Betlémské světlo v kinech?
14. dubna máme naplánováno vstoupit do kin.
Rozhovor s Janem Svěrákem (zdroj: ČT24)