Sázava – Za zdmi Sázavského kláštera žije téměř poustevnickým životem kastelánka Slávka Matoušová. Bez rádia a televize, v nájemním bytě, kde teplota v zimě nevystoupá nad 14 stupňů, přemýšlí nad projekty, které by přispěly k obnově této národní kulturní památky. Spousta z nich už vyšla, další se chystají.
Slávka Matoušová přijela do Sázavy poprvé rok před revolucí jako brigádnice provádět místním klášterem. Na místo, které jí učarovalo, se pak vracela každé léto. Zlomový byl rok 2002 – tehdejší kastelánka zemřela a Národní památkový ústav zrovna předával klášter soukromé restituentce. Bylo potřeba rychle sehnat někoho, kdo se v provozu kláštera dobře vyzná.
Ze záskoku na pár týdnů se nakonec stal už devítiletý úvazek. Nejvíc rušno bylo v klášteře před dvěma lety, kdy restaurátoři objevili na klenbě křížové chodby 200 let staré barokní i gotické výmalby ze života svatého Prokopa. Na obnovu dalších fresek vyhlásil klášter sbírku, za dva roky se vybralo už přes 200 tisíc korun. Kasičku, do které mohou lidé přispívat, se před týdnem pokusil vykrást zloděj, kastelánka ho ale chytila přímo při činu.
„Paní kastelánka je na první pohled taková velmi esoterická bytost. Vypráví s plameny v očích o svatém Prokopovi a o všech těch duchovních tradicích, kterými je klášter protknut. Je také neuvěřitelně praktická. Domýšlí technické a provozní detaily a skutečně má ten areál v malíčku,“ říká Petr Svoboda z Národního památkového ústavu. Mezi zaměstnanci má zaslouženou autoritu.
Slávka Matoušová má v hlavě spoustu plánů, jak Sázavu zatraktivnit a některé z nich jsou už i na papíře. Měla by se obnovit expozice kláštera tak, aby lidem více přiblížila mnišský poustevnický život. Turistům by se taky mohla otevřít tajemná svatoprokopská jeskyně. Dalším projektem, kterému teď sázavská kastelánka věnuje všechen svůj čas, je také obnova okolí kláštera. Zatím nepřístupné zahrady čeká proměna a nejpozději do tří let by se v nich už mohli procházet první návštěvníci.
