Funkcionalistické Barrandovské terasy se začaly po letech chátrání opravovat. Kulturní památka od architekta Maxe Urbana by se mohla znovu otevřít veřejnosti za tři roky. Vlastník stavby – akciová společnost Barrandovské terasy, chce podobu hlavní budovy s vyhlídkovou věží co nejvíc přiblížit původnímu vzhledu. Vzniknout by zde měly i dvě restaurace – jedna moderní a druhá dobová ve stylu 30. let.
Rekonstrukce Barrandovských teras bude rozdělená do několika etap. V první fázi, která začala 15. září, je v plánu například oprava střešního pláště na hlavní budově i věži. Budou odstraněny i dodatečně vystavěné prvky a nástavby, v interiéru latexové výmalby nebo tapety.
Veškeré úpravy schválili památkáři. Historická budova ale nebude opravena do úplně původní podoby, i když se jí architekti snažili co nejvíce přiblížit. Z důvodu velkého hluku kolem stavby budou například jiná okna, nutná je i vzduchotechnika a další úpravy. Pod stávající budovou vznikne podzemní parkoviště pro zhruba 50 aut.
Původní budova by měla zůstat přístupná veřejnosti, včetně kdysi slavné Francouzské restaurace. Nově z ní ale bude restaurace česká. Z dřívější kavárny pak bude lehčí bistro s mezinárodní kuchyní. Obě restaurace bude provozovat šéfkuchař Robert Chejn, který od roku 2004 provozuje hotel s restaurací Chateau Kotěra.
Hotel bude kopírovat hadovitý půdorys teras
Investor plánuje v areálu postavit také dvě nové budovy. Budou sloužit jako apartmánové bydlení s kapacitou pro zhruba dvě stovky hostů. Dvoupodlažní hotel pochází od renomovaného studia Kuba Pilař architekti a bude kopírovat původní hadovitý půdorys teras. Druhá budova vyroste na ostrohu v severní části.
Památkáři se s nevratným budoucím zastavěním venkovní části teras neradi smiřovali. Vedoucí územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu Ondřej Šefců ale už dříve uznal, že opravit jen restaurační objekt nebylo reálné – několik investorů od takového nápadu ustoupilo. Důležité podle něj je, že objekt, který je kulturní památkou, bude zachráněn, byť za cenu přístavby v okolí.
Barrandovské terasy dlouho chátraly a termín rekonstrukce se několikrát posouval. Společnost čekala na stavební povolení, jež se jí podařilo získat až letos v srpnu. Investorem oprav je liberecký podnikatel řeckého původu Michalis Dzikos, který se specializuje na opravy architektonických památek první republiky. Budovy obvykle citlivě přestavuje na hotely.
Dzikos zrekonstruoval například Mandelíkovu vilu u Kolína na hotel Chateau Kotěra. Stojí také za rekonstrukcí secesního Okresního domu architekta Jana Kotěry v Hradci Králové nebo za opravou Cyrilometodějské záložny na Zelném trhu v Brně. Z někdejší banky je nyní Hotel Grandezza.
Dzikos na projektu v Brně spolupracoval s architektem Ondřejem Kukralem, který připravil také rekonstrukci Barrandovských teras. Cenu oprav podnikatel nezveřejnil. Podle starších úvah jeho někdejšího spolupracovníka Jaromíra Hrdličky má jít o investici mezi 200 až 500 miliony korun.
Zničený bar Trilobit obnovený nebude
Pod novostavbou hotelu ale zřejmě ještě nějakou dobu budou stát zarůstající ruiny skokanské věže, protože se nepodařilo nalézt společné řešení pro kdysi propojené areály teras a bazénu mezi skalami pod nimi. Ani zničený bar Trilobit obnoven nebude.
Terasy nechal postavit inženýr Václav Maria Havel (otce prezidenta Václava Havla). Při návštěvě Spojených států ho v San Francisku nadchl restaurant na útesu nazvaný Cliff House. Proto chtěl v Praze postavit něco podobného. Jeho bratr Miloš Havel, podnikatel ve filmovém průmyslu a vlastník Lucerny, vložil do projektu potřebné peníze.
Oblíbené místo filmových hvězd
Ačkoliv této vizi zpočátku nikdo nevěřil, vyrostla na Barrandově zahradní restaurace Terasy, jejímž autorem byl architekt Max Urban. V roce 1930 Terasy slavnostně otevřel sám Tomáš Garrigue Masaryk.
Ve 30. a 40. letech minulého století byly terasy přes týden oblíbeným místem večírků filmových hvězd, o nedělích pak přijížděly davy Pražanů. V době největší slávy mohli návštěvníci povečeřet u 500 stolů, k dispozici byly tři tisíce židlí.
Dominantu teras představovala vyhlídková věž s restaurací. Vzhledem k její výšce a poloze se návštěvníkům naskýtal nádherný pohled na panorama Prahy. V areálu byl také bazén, proslulý velmi studenou vodou, pláž, anglický trávník, hřiště pro odbíjenou a vybavení pro stolní tenis.
Terasy používaly při propagaci heslo „Za Prahou a přece v Praze“. Od Jiráskova mostu sem vedla řadu let speciální autobusová linka. Hojně je proto navštěvovala střední třída, která zde hledala a nacházela svůj „velký svět“. Terasy byly významné i francouzskou kuchyní. Díky své členitosti skýtaly také azyl záletnickým radovánkám.
Na terasách se točily exteriérové scény 15 českých filmů – například Tři vejce do skla s Vlastou Burianem, objevily se ale i ve Vančurově filmu Před maturitou.
V roce 1948 byly Barrandovské terasy znárodněny. Peníze na udržování rozsáhlého komplexu scházely a objekt postupně chátral. Jako první to postihlo populární bazén pod barrandovskou skálou.
Za socialismu se na terasách dařilo alespoň diskotékám, ty ale nemohly celý komplex udržet při životě. Omítka dál opadávala, mobiliář se vytrácel a cenné zahrady zarostly přirozeným náletem.
V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi. Ivan Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od švagrové za více než dvacet milionů odkoupila její část. Dzikos získal podíl v akciové společnosti Barrandovské terasy v roce 2001 údajně za čtvrt milionu korun. Loni na podzim se stal jediným akcionářem společnosti.
Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za 900 tisíc korun. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců.
