Z olympiády v Londýně v roce 1948 si Zdeněk Růžička odvezl hned dvě medaile, bronz získal v prostných a na kruzích. S gymnastikou začal už ve čtyřech letech v Sokolu, dnes je mu čtyřiadevadesát. „Sokol naplňoval celý můj život, bez Sokola si to vůbec nedovedu představit,“ říká.
Za války jsme cvičili tajně ve staré cihelně, vzpomíná sokol a olympionik Zdeněk Růžička
Zdeněk Růžička začal cvičit v Sokolu jako malý spolu se starším bratrem pod dohledem otce. „Museli jsme dělat všech šest disciplín, sokolská výchova byla zaměřená na všestrannost. Otec byl dokonce v Tetčicích starostou Sokola,“ říká.
Na konci třicátých let se Zdeněk Růžička dostal na střední školu do Brna, kde byl jeho třídním učitelem Gustav Hrubý, ten ho přivedl do Sokola Brno I.
„Byl s Janem Gajdošem v družstvu, které vyhrálo mistrovství světa v osmatřicátém roce. Hodně mi tenkrát pomáhal,“ vzpomíná na svého učitele. Když mu bylo patnáct let, vyhrálo družstvo mladých gymnastů župní přebor. „A tím to vlastně začalo.“
Sokolská činnost znamenala smrt
V dubnu 1941 činnost Sokola pozastavil Karl Hermann Frank a říšský protektor Reinhard Heydrich později rozhodl o rozsáhlém zatýkání v rámci akce Sokol. Zdeňku Růžičkovi bylo v té době šestnáct let.
Ze zamčené sokolovny v Tetčicích si s kamarády odnesli nářadí do staré cihelny a tam cvičili, salta trénovali na statku. „Sokolská činnost znamenala smrt. My jsme byli mladí a neuvědomovali jsme si dosah toho, co děláme. Že jsme riskovali život, jsme nevěděli,“ vysvětluje Zdeněk Růžička.
Od cvičení v cihelně až na olympiádu
Po válce studoval průmyslovku v Plzni, kde pokračoval v gymnastice a začal trénovat na olympijské hry. Olympiáda v Londýně v roce 1948 znamenala vrchol jeho gymnastické kariéry. „Byla to moje první olympiáda a dopadla nejlépe, často na ni vzpomínám,“ říká bývalý olympionik.
Na olympiádě startoval ještě dvakrát, v Helsinkách a Melbourne, medaile už ale nezískal. Vychoval ale řadu mladých gymnastů, které trénoval až do devadesátých let. Pak pracoval na obnově Sokola Brno I. a byl jeho starostou až do roku 2004. „Důležité je zůstat pracovitý a poctivý, a to si myslím, že jsem si zachoval,“ uzavřel Zdeněk Růžička.